Stalose Zprávy | Seznam deseti nejproblematičtějších netolerantních filmů, jež by měly být vyřazeny z vysílání
BRANISLAV MICHALKA komentuje jakým způsobem se současná kulturní revoluce zaměřila proti kinematografii a uvádí desítku reprezentantů problematických filmů s jimiž podobnými je třeba dříve nebo později skoncovat
Označení “trezorový film” vzniklo ve východní Evropě za časů komunistického režimu. Označovalo filmy, které z nějakého důvodu vadily představitelům pokrokového marxistického režimu a proto ho dali “uklidit”. Film obrazně řečeno dali “do trezoru” a nemohl se promítat, častokrát o něm nemohla padnout ani zmínka. Hladina se nad ním zkrátka zavřela. Motivem mnohdy nemusela být ani ideologická závadnost scénáře — stačilo, že soudruh herec, který byl ještě donedávna oddaný člen strany, emigroval na Západ. Automaticky se všechny jeho umělecké opusy stávaly indexovými lahůdkami, i když to byl v podstatě obyčejný politicky konformní brak.
V roce 1989 si mnozí mysleli, že pád komunismu znamená konec marxistického kádrování umělců na pokrokové a reakční. Nejnovější události v USA a Evropě, točící se kolem levicového extremistického hnutí Black Lives Matter a jeho mediálních levicově liberálních stoupenců či manipulátorů, však pojem “trezorový film” vracejí na scénu.
Odváto větrem a starý špatný Jih
Jako první byl iniciativně označen za závadný film Odváto větrem z roku 1939 (u nás dlouhá léta distribuován jako Jih proti severu), natočený podle románu Margareth Mitchellové. Ten podle kritiků nemístně glorifikuje plantážnický Jih, jeho aristokratickou atmosféru a jeho všudypřítomný rasismus. HBO okamžitě stáhla film z vysílání a má údajně dojít k určitým úpravám, po kterých by snad film mohl být ještě někdy vysílán.
Po této první vlaštovkce se spustila lavina s vyhledáváním a kádrováním politicky nekorektních filmů. Některé byly tabuizovány již v minulosti, například naprostá klasika němého filmu Zrození národa od Davida W. Grifitha, režiséra ještě slavnější Intolerance. Grifith, syn jižanského důstojníka, natočil snímek oslavující znovuzrození aristokratického Jihu po porážce v roce 1865. To, proč byl film zařazen mezi 100 nejvýznamnějších počinů v dějinách kinematografie, byl fakt, že v něm Grifith vynalezl novou techniku střihu a střídání scén, jakož i první použití takzvané záchrany na poslední chvíli spojené s gradováním nebezpečí a ohrožení. To ho však už nyní asi nezachrání.
Potenciál na cenzurování filmů je obrovský. Většina filmů natočených do roku 1960 nesplňuje ani základní parametry politické korektnosti, a to ani ty filmy, které točili salonní levicoví hollywoodští režiséři a scénáristé. O takové čistce, jaká je dnes na obzoru, se jim ani nezdálo. Stačí se zaměřit pouze na nevinné komedie s Bobem Hopem, ve kterých má černošského sluhu a který je předmětem vtipů typu “Tuším, že jsi zbledl jako stěna.” Filmů o “starém dobrém Jihu” jsou desítky a běžní diváci je ani neznají. Například film Texas z roku 1941, kde je averze vůči Yankeeům zobrazována mnohem přímočařeji a také realističtěji néž v Odváto větrem. Nebo film Johna Forda Zajatec ostrova žraloků podle skutečného příběhu jižanského lékaře, obviněného z napomáhání atentátníkovi na prezidenta Lincolna, Jamesovi W. Boothovi, v němž jsou ukázány justiční přehmaty vítězného Severu a jeho podvodné jednání s černochy.
První hitparáda nekorektnosti
Jako první se pokusil chopit nové ideologické platformy filmový server Variety, který již sestavil seznam deseti nejproblematičtějších filmů, jež by měly být vyřazeny z vysílání. Mnoho členů Kavárny zajisté zarazí, že na seznamu se ocitají i filmy, které dosud možná řadili mezi své oblíbené. Nechť jim je toto výstrahou, že by se nikdy nemělo přestat bdít nad revoluční čistotou myšlení. Ať si vstoupí do svědomí a důkladně prověří, zda se jejich mysl neubírá nesprávným, reakčním a netolerantním směrem!
Číslo 1 na seznamu je Drsný Harry (1971) s Clintem Eastwoodem. Je to celé špatné. Jsou tam netolerantní policisté, zejména Harry, kteří honí černošské drogové dealery a nakonec i traumatizovaného posthipíka, který trochu střílí do lidí a chce jako výkupné peníze. To, že unese čtrnáctiletou dívku, kterou pak mrtvou a nahou vytahují z kanálu, ještě Harrymu nedává právo, aby si do chyceného pachatele surově a netolerantně kopl.
Číslo 2 bude zřejmě šok pro kavárnu, ale je to Forrest Gump (1994) s Tomem Hanksem. Ani nevěděli nad jakou nekorektní hrůzou hekali blahem. Film jednak popisuje studentské pokrokové hnutí, hippie komunitu a celý levicový humbuk kolem války ve Vietnamu v negativních bravách — ale to by ještě bylo nic oproti hlavnímu zločinu — hlavní hrdina je totiž pojmenován po generálu Konfederace a zakladateli Ku Klux Klanu, Nathanovi Bedfordu Forrestovi!
Číslem 3 došlo i na slavného Indiana Jonese. Nepomohlo mu ani, že pobil pomalu více nácků néž Žukov, Montgomery a Patton dohromady. Ve druhém díle série z roku 1984 se ocitl v Chrámu zkázy, kde jsou vyznavači bohyně Kálí, kteří jsou samozřejmě ve skutečnosti citliví humanisté, vykreslení jako barbarští hulváti. Vrhá to ošklivé světlo na obyvatele Indie a jejich hinduistické zvyky, tvrdí Variety.
Následují moderní filmy jako Néž jsem tě znala (2016) a Tenkrát v Hollywoodu (2019), natočené již v době korektnosti, kde důvody pro ostrakizaci ztrácejí jakoukoliv reálnou bázi a je škoda je i rozebírat hlouběji.
Filmem číslo 6 je Dětská hodinka (1961) s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Popisuje lesbickou ženu (Shirley MacLaineová) nevhodným způsobem — hrdinka z hanby navíc spáchá sebevraždu.
Číslo 7 je netolerantní klasický western Stopaři (1956) s Johnem Waynem hrajícím veterána Konfederace, který hledá svou neteř unesenou komanči. Indiáni jsou v něm vykreslení jako krvelační divoši, zatímco my přece víme, že to byli ušlechtilí Vinetouové, kteří by ani mouše neublížili. Hlavní hrdina je rasista a dává to neustále najevo.
V čísle 8 přichází velký a svalnatý Arnold Schwarzenegger jako statečný americký špion. Film Pravdivé lži je jen remakem francouzského originálu La Totale!, ale zato má jednu zásadní vadu — vyobrazuje Araby jako teroristy a náboženské fanatiky. Tak to by do Arabů skutečně nikdo néřekl.
Číslo devět bylo zřejmě vybráno poslepu z obrovského hrnce černobílých filmů 30. a 40. let, které téměř všechny obsahují černošské sluhy a kuchařky, či černošské komické postavy. Proč právě tenhle dostal přednost? Je to muzikál s Bingem Crosbym a Fredem Astairem Holliday Inn (1942). Nevinná tancovačka, ale jsou v ní závadné scény — například Bing Crosby zpívá s tváří natřenou na černo. Hrůza!
Nakonec je číslo 10: Hitchcockovo Psycho (1960). Ten byl vyhodnocen jako útok na transgender osobu, neboť psychopatický vrah se převléká za ženu.
A teď do práce!
Tak toto je hitparáda netolerance od serveru Variety. Trochu slabé. Určitě se najdou i mnohem netolerantnejší filmy. A nepochybně se najdou i aktivní hledači, hodnotiči, udavači a ukladači do trezorů.
Za 130 let kinematografie se toho koukolu nasbíralo na celuloidových pásech až až. Je třeba si jen vyhrnout rukávy a dát se do práce.
https://www.stalose.com/item-156344-