BRANISLAV MICHALKA komentuje jakým způsobem se současná kulturní revoluce zaměřila proti kinematografii a uvádí desítku reprezentantů problematických filmů s jimiž podobnými je třeba dříve nebo později skoncovat

Označení "trezorový film" vzniklo ve východní Evropě za časů komunistického režimu. Označovalo filmy, které z nějakého důvodu vadily představitelům pokrokového marxistického režimu a proto ho dali "uklidit". Film obrazně řečeno dali "do trezoru" a nemohl se promítat, častokrát o něm nemohla padnout ani zmínka. Hladina se nad ním zkrátka zavřela. Motivem mnohdy nemusela být ani ideologická závadnost scénáře - stačilo, že soudruh herec, který byl ještě donedávna oddaný člen strany, emigroval na Západ. Automaticky se všechny jeho umělecké opusy stávaly indexovými lahůdkami, i když to byl v podstatě obyčejný politicky konformní brak.

V roce 1989 si mnozí mysleli, že pád komunismu znamená konec marxistického kádrování umělců na pokrokové a reakční. Nejnovější události v USA a Evropě, točící se kolem levicového extremistického hnutí Black Lives Matter a jeho mediálních levicově liberálních stoupenců či manipulátorů, však pojem "trezorový film" vracejí na scénu.

Odváto větrem a starý špatný Jih

Jako první byl iniciativně označen za závadný film Odváto větrem z roku 1939 (u nás dlouhá léta distribuován jako Jih proti severu), natočený podle románu Margareth Mitchellové. Ten podle kritiků nemístně glorifikuje plantážnický Jih, jeho aristokratickou atmosféru a jeho všudypřítomný rasismus. HBO okamžitě stáhla film z vysílání a má údajně dojít k určitým úpravám, po kterých by snad film mohl být ještě někdy vysílán.

Po této první vlaštovkce se spustila lavina s vyhledáváním a kádrováním politicky nekorektních filmů. Některé byly tabuizovány již v minulosti, například naprostá klasika němého filmu Zrození národa od Davida W. Grifitha, režiséra ještě slavnější Intolerance. Grifith, syn jižanského důstojníka, natočil snímek oslavující znovuzrození aristokratického Jihu po porážce v roce 1865. To, proč byl film zařazen mezi 100 nejvýznamnějších počinů v dějinách kinematografie, byl fakt, že v něm Grifith vynalezl novou techniku střihu a střídání scén, jakož i první použití takzvané záchrany na poslední chvíli spojené s gradováním nebezpečí a ohrožení. To ho však už nyní asi nezachrání.

Potenciál na cenzurování filmů je obrovský. Většina filmů natočených do roku 1960 nesplňuje ani základní parametry politické korektnosti, a to ani ty filmy, které točili salonní levicoví hollywoodští režiséři a scénáristé. O takové čistce, jaká je dnes na obzoru, se jim ani nezdálo. Stačí se zaměřit pouze na nevinné komedie s Bobem Hopem, ve kterých má černošského sluhu a který je předmětem vtipů typu "Tuším, že jsi zbledl jako stěna." Filmů o "starém dobrém Jihu" jsou desítky a běžní diváci je ani neznají. Například film Texas z roku 1941, kde je averze vůči Yankeeům zobrazována mnohem přímočařeji a také realističtěji než v Odváto větrem. Nebo film Johna Forda Zajatec ostrova žraloků podle skutečného příběhu jižanského lékaře, obviněného z napomáhání atentátníkovi na prezidenta Lincolna, Jamesovi W. Boothovi, v němž jsou ukázány justiční přehmaty vítězného Severu a jeho podvodné jednání s černochy. 

Čtěte ZDE: Starý dobrý svět je fuč: Politická korektnost ničí humor i svobodu. Stačilo pár let a žasnete. Uvažovat selsky a těžit z prosté zkušenosti je tabu? Zůstaňme trochu normální! Belmondovo Zvíře potřebujeme

První hitparáda nekorektnosti

Jako první se pokusil chopit nové ideologické platformy filmový server Variety, který již sestavil seznam deseti nejproblematičtějších filmů, jež by měly být vyřazeny z vysílání. Mnoho členů Kavárny zajisté zarazí, že na seznamu se ocitají i filmy, které dosud možná řadili mezi své oblíbené. Nechť jim je toto výstrahou, že by se nikdy nemělo přestat bdít nad revoluční čistotou myšlení. Ať si vstoupí do svědomí a důkladně prověří, zda se jejich mysl neubírá nesprávným, reakčním a netolerantním směrem!

Číslo 1 na seznamu je Drsný Harry (1971) s Clintem Eastwoodem. Je to celé špatné. Jsou tam netolerantní policisté, zejména Harry, kteří honí černošské drogové dealery a nakonec i traumatizovaného posthipíka, který trochu střílí do lidí a chce jako výkupné peníze. To, že unese čtrnáctiletou dívku, kterou pak mrtvou a nahou vytahují z kanálu, ještě Harrymu nedává právo, aby si do chyceného pachatele surově a netolerantně kopl.

Číslo 2 bude zřejmě šok pro kavárnu, ale je to Forrest Gump (1994) s Tomem Hanksem. Ani nevěděli nad jakou nekorektní hrůzou hekali blahem. Film jednak popisuje studentské pokrokové hnutí, hippie komunitu a celý levicový humbuk kolem války ve Vietnamu v negativních bravách - ale to by ještě bylo nic oproti hlavnímu zločinu - hlavní hrdina je totiž pojmenován po generálu Konfederace a zakladateli Ku Klux Klanu, Nathanovi Bedfordu Forrestovi!

Číslem 3 došlo i na slavného Indiana Jonese. Nepomohlo mu ani, že pobil pomalu více nácků než Žukov, Montgomery a Patton dohromady. Ve druhém díle série z roku 1984 se ocitl v Chrámu zkázy, kde jsou vyznavači bohyně Kálí, kteří jsou samozřejmě ve skutečnosti citliví humanisté, vykreslení jako barbarští hulváti. Vrhá to ošklivé světlo na obyvatele Indie a jejich hinduistické zvyky, tvrdí Variety.

Následují moderní filmy jako Než jsem tě znala (2016) a Tenkrát v Hollywoodu (2019), natočené již v době korektnosti, kde důvody pro ostrakizaci ztrácejí jakoukoliv reálnou bázi a je škoda je i rozebírat hlouběji.

Filmem číslo 6 je Dětská hodinka (1961) s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Popisuje lesbickou ženu (Shirley MacLaineová) nevhodným způsobem - hrdinka z hanby navíc spáchá sebevraždu. 

Čtěte ZDE: Revoluce žere své děti: Rowlingová obviněna z transfobie. Kdo se postaví, bude smeten. Jak si užít v kriminále? Navrátilová ve vlastní pasti. Kruh se uzavřel: Feministky vidí konec cesty. Stanou se z žen podřadné bytosti?

Číslo 7 je netolerantní klasický western Stopaři (1956) s Johnem Waynem hrajícím veterána Konfederace, který hledá svou neteř unesenou komanči. Indiáni jsou v něm vykreslení jako krvelační divoši, zatímco my přece víme, že to byli ušlechtilí Vinetouové, kteří by ani mouše neublížili. Hlavní hrdina je rasista a dává to neustále najevo.

V čísle 8 přichází velký a svalnatý Arnold Schwarzenegger jako statečný americký špion. Film Pravdivé lži je jen remakem francouzského originálu La Totale!, ale zato má jednu zásadní vadu - vyobrazuje Araby jako teroristy a náboženské fanatiky. Tak to by do Arabů skutečně nikdo neřekl.

Číslo devět bylo zřejmě vybráno poslepu z obrovského hrnce černobílých filmů 30. a 40. let, které téměř všechny obsahují černošské sluhy a kuchařky, či černošské komické postavy. Proč právě tenhle dostal přednost? Je to muzikál s Bingem Crosbym a Fredem Astairem Holliday Inn (1942). Nevinná tancovačka, ale jsou v ní závadné scény - například Bing Crosby zpívá s tváří natřenou na černo. Hrůza!

Nakonec je číslo 10: Hitchcockovo Psycho (1960). Ten byl vyhodnocen jako útok na transgender osobu, neboť psychopatický vrah se převléká za ženu.

A teď do práce!

Tak toto je hitparáda netolerance od serveru Variety. Trochu slabé. Určitě se najdou i mnohem netolerantnejší filmy. A nepochybně se najdou i aktivní hledači, hodnotiči, udavači a ukladači do trezorů.

Za 130 let kinematografie se toho koukolu nasbíralo na celuloidových pásech až až. Je třeba si jen vyhrnout rukávy a dát se do práce.

Zdroj.