Bylo to ideální. Skoro ideální. Před třemi lety Čína otevřela svou peněženku České republice a začaly k nám proudit první miliardy. Čínské investice byly a stále jsou, zejména pro země s velkým investičním apetitem, velice žádané. Proč bychom se jim měli bránit?

Ke konci roku 2017 činil podle ČNB souhrn dosavadních čínských investic v ČR zhruba 23 miliard korun. Jedná se jak o investice do výroby, nákup nemovitostí nebo podíly ve firmách. Příkladů, co si čínští podnikatelé v Česku koupili není málo. Například čínská strojírenská firma Xian Shaangu Power drží 75% podíl v brněnské společnosti Ekol, která patří mezi přední české výrobce turbín.

Nejvíc se hovoří o čínské skupině CEFC. Kdysi vlivný investiční obr získal podíl v aerolinkách Travel Servis a spolu s partnery převzala podíl v Pivovarech Lobkowicz Group. Firma také koupila fotbalový klub Slavia Praha, investovala do nemovitostí, hotelů, kliniky tradiční čínské medicíny v Hradci Králové, do finanční skupiny J&T Finance, strojírenského podniku Žďas a několika cestovních agentur.

Náhle se obr zřítil a začal mít problémy. CEFC přišla o šéfa a její evropská divize nebyla schopna splatit závazky česko-slovenské finanční skupině J&T. Ta začala přebírat vedení v některých dceřiných firmách CEFC. Nepřátelské převzetí může rozhněvat čínského draka, který není zvyklý na podobné chování.

Sputnik o celé situaci a o česko-čínských investicích hovořil se Zbyňkem Fialou, bývalým šéfredaktorem týdeníku Ekonom.

Česko se dostalo do podnikatelského konfliktu s Čínou. Společnost J&T nepřátelsky převzala CEFC Europe, aby ochránila své finanční zájmy. Co si o celé situaci myslíte?

Do pozadí konfliktu nevidím, ale podnikání CEFC v Česku spočívající ve spekulacích s nemovitostmi, neodráželo příležitosti strategického partnerství s Čínou. Byl to spíše náhodný souputník těchto záměrů, takže je jedno, jestli skončí, nebo bude pokračovat. Pokud jde o chování J&T, je to jeden z plodů českého Divokého východu z 90. let, takže má nějaké postupy zažity. Pro CEFC mohla být Praha dobrým zázemím, ale její cíle mířily jinam, usilovala o získání velkého podílu v ruské společnosti Rosněfť.

Jak spor může ovlivnit vztahy mezi Pekingem a Prahou? Můžeme si tím přibouchnout dveře ke slibovaným štědrým investicím?

Investice nebývají štědré, musí počítat i s výnosem. Mohou však být technologicky nebo obchodně obohacující. V technologiích Čína pokročila natolik, až to vyděsilo amerického prezidenta Donalda Trumpa a dohnalo ho to k pokusům vývoj zabrzdit vyjednáváním pod pohrůžkou sankcí. Hodně z těchto technologií vzniká v provincii Če-ťiang, která byla při uzavírání strategického partnerství s Čínou za návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze určena za konkrétní protějšek naší republiky. A tato technologická spolupráce má za sebou jen symbolický start, téměř nezačala.

Takže zatím nebylo co ohrozit. Znalci kultury partnera říkají, že úvodní fáze podnikání tam trvá obvykle dlouho, protože je věnována získávání důvěry. To bych považoval za správné.

Jak se situace může odrazit na českých investicích v Číně? Bez vstřícnosti Pekingu by tam PPF nemohla tak úspěšně podnikat…

Ani v českých investicích v Číně bych to hlavní neviděl v PPF, která se druhově neliší od J&T. Pevně věřím, že se tam rozeběhne spolupráce třeba v leteckém průmyslu. Českou specialitou je teď výroba nejmenších letadel, pro která se právě otevírá nekonečný čínský vzdušný prostor.

První kontakty v tomto směru jsem viděl v průmyslovém parku Wanxiang u Chang-čou, centra provincie Če-ťiang.

Mají čínské investice v ČR smysl? Není to jen bublina, která po problémech v CEFC splaskla? Profitovali z nich jen někteří vybraní čeští podnikatelé…

On i ten zmiňovaný profit bude možná po čase vypadat trochu jinak, pokud se ukáže, že cenám, které byly nadsazené, čelily peníze, které byly jen slíbené. Vraťme se proto k původnímu česko-čínskému projektu, který nadále má smysl. A co má smysl, to si cestu najde.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce