Jak se uvádí v článku, Američané si dosud dělali co chtěli a zaváděli sankce proti dalším zemím kvůli svým ekonomickým zájmům a zájmům bezpečnosti a Evropané potom následovali kurz přijatý v USA.

Stalo se tak částečně proto, že politické prostranství je určováno "pomocníky" amerického establishmentu, kteří jsou zaměřeni na transatlantické vztahy a kašlou na národní zájmy svých zemí, částečně proto, že evropští politici jsou příliš měkčí a ústupní, než aby se odvážili spojit se s ostatními zeměmi proti USA a řekli Washingtonu: „Ne, přátelé, takhle to nepůjde".

Jako ideální příklad autor uvádí antiruské sankce USA, které požadoval v první řadě Washington a jeho evropští příznivci — a které vedly k odvetným opatřením ze strany Moskvy, zdůrazňuje CM. Výsledek je následující: Američané, jejichž ekonomika není tak propletená s ruskou, zavádí své sankce, Evropané je podporují — ačkoliv tato opatření ohrožují zájmy Německa — nebo prostě sledují, jak USA zavádí svá pravidla na základě svých národních zájmů, což Evropané v žádném případě nemohou vítat.

A to vše ze strachu, že buď budou vlastní společnosti evropských zemí vyloučeny z amerického trhu, nebo jim Washington udělí ohromné finanční pokuty. Je také možné, že důvod spočívá v tom, že „hlavy odpovědných politiků se zarazily až po ramena do zadnic amerického establishmentu a je jim tam dobře, protože je tam sice tma, ale příjemně a teplo".

K dnešnímu dni zavedly USA sankce proti více než 6 tisícům společností a osob, které se týkají finančních záležitostí více než 20 zemí, například proti Íránu, Rusku, Venezuele, Severní Koreji, Libanonu nebo Libyi. A ti, kteří se snaží vystupovat proti podobné politice, jsou vystavováni penalizačním opatřením, uvádí rakouský časopis.

Nyní právě Evropané spolu s Čínou a Ruskem vystoupují proti Američanům a to je něco nového — mělo to tak být už při zavedení „hloupých protiruských sankcí", je přesvědčen Marco Maier. Ale tehdy Ameriku řídil prezident Barack Obama, kterého považovali za „amerického mesiáše" a podporovali americké zájmy nehledě na negativní následky pro vlastní ekonomiku.

Je však málo pravděpodobné, že by se Evropané řídili svými zájmy, protože ekonomika EU je příliš těsně spojena s americkou, tvrdí autor článku. K tomu nedojde, i když v Bruselu, Berlíně, Paříži, Londýně a v jiných hlavních městech vědí, že mají dost tržní síly, aby nastavili nohu Američanům, ačkoliv to dočasně přinese ekonomické problémy. Americký trh je důležitý v rámci globálního aspektu, ale i pro samotné Američany je stejně důležitý světový trh. Když Evropané budou spolupracovat s Čínou, Ruskem a jinými zeměmi, bude to silným úderem pro americkou ekonomiku, zdůraznil rakouský časopis. Obrat zboží USA v zahraničním obchodu s EU a Čínou činí téměř $1,3 bilionů, to je hezký kousek, pomocí něhož se dá vyvíjet nátlak na Washington, ale ve skutečnosti se to nikdy nepoužívá, lituje rakouský novinář.

Podle jeho názoru Evropané musí směřovat k nezávislosti na USA a pracovat na vlastním ekonomickém a politickém směru, který bude sloužit jejich vlastním zájmům. Íránský konflikt je dobrý začátek, je přesvědčen Marco Maier, podle jeho verze tato otázka bude rozvíjena střetem zájmů s USA ohledně Ruska. „Cynicky řečeno, je třeba Američanům říct, že mohou mučivě hynout na sankciotídu a spolu s nimi i celá jejich říše," tvrdí autor článku. Svět je multipolární, má hodně velmocí a center moci. Washington není pupkem Země, stejně jako ani Brusel, Londýn, Paříž, Moskva, Peking nebo Nové Dillí, píše Contra Magazin.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce