„Proč jsme se vrhli na společné téma? Nejdříve nás mrzelo a pak rozčilovalo, jakým způsobem se u nás začala popisovat řecká dluhová krize. V roce 2010 to bylo využito i ve volbách,“ uvedla na začátku ekonomka Švihlíková.
Tsivos ji doplnil slovy: „Pokryli jsme vývoj od roku 2009 do dneška. Vadilo mi paušální démonizování mých krajanů ve většině médií. Vycházím z pozice, že nejsme žádné holubice, ledacos jsme pokazili, máme svůj podíl viny. Ale nechceme sloužit jako obětní beránci zájmům nějakých cizích velmocí. Řecko hlavně po druhé světové válce patřilo k Západu, ale nepředstavovalo typickou západní demokratickou zemi. Měli jsme období, kdy vládly vojenské režimy. Naše ekonomika nebyla nijak vyspělá. Řekové chodí hodně k volbám, až 80 procent. Třetí nejsilnější strana je nacistická strana Zlatý úsvit. Nyní nám vládne levicová vláda, která vyhrála přesně před třemi roky pod heslem Naděje. Slibovala, že bude vyjednávat nové podmínky k nastartování naší ekonomiky s věřiteli, ale po půl roce přišel zlom, hned po referendu. Dopady pro řeckou ekonomiku a společnost jsou …“ hledal chvíli vhodná slova Řek žijící trvale v ČR, „…nenapadá mne lepší výraz než katastrofické. Řecko za tu dobu přišlo o jednu čtvrtinu svého hrubého domácího produktu. Neexistuje nikde případ země, která by v mírových podmínkách ztratila téměř polovinu svého hrubého domácího produktu. Zchudla, pod hranicí chudoby žije čtvrtina společnosti. Podle mne je největší dopad ten, že elita národa, mládež, lidé, kteří umí cizí jazyky, mají diplomy, odchází z Řecka. Za těch devět let tak odešlo půl milionu mladých lidí. To je největší rána, která bude mít dalekosáhlé dopady nejen na ekonomiku, ale i na demografii a budoucnost mé země.“
Řecko má podle autorů knihy dva a půl tisíce ostrovů. „Ne všechny jsou samozřejmě obydlené, ale stejně jde o obrovské náklady. Protože tam musíte mít dopravu, školu, lékaře, policii. To jsou obrovské náklady, které si kompaktní území, jako je naše, vůbec neuvědomuje.
Pořád se řeší, jak se řečtí důchodci válejí pod olivovníkem, pijí ouzo a nic nedělají. Tak jsem se na to pořádně podívala. Řekové třeba mají delší pracovní dobu, než je v Německu. Obrovské, neuvěřitelné výdaje jdou na zbrojení. Jsou to ty největší částky v rámci NATO. A je tam plno skandálů. Navíc, množství zakázek je pro německé zbrojařské firmy,“ konstatovala Švihlíková.
Pak na chvíli zabrousila do historie: „Málo se ví, že v dějinách už bylo hodně pokusů o měnovou unii. Dokonce už v 19. století – například skandinávská či latinská – a všechny se rozpadly a skončily špatně a přežila jen jedna jediná, německá, která byla završena sjednocením Německa roku 1871. Ukazuji z různých úhlů pohledu, že taková měnová unie může přežít jedině tehdy, když se změní v unii politickou. To by se mělo u nás vědět a minimálně o tom diskutovat. Gró na začátku bylo, že hlavními věřiteli Řecka byly německé a francouzské banky. To, co se v té době Merkelové povedlo, bylo, že tento problém bank, které byly věřiteli, přenesla na problém celé eurozóny, že je to problém všech,“ odhalila problém Švihlíková. „Ukazuje se, že peníze, které posílají věřitelé, jdou na zablokovaný účet. Řeckým lidem z toho jde pět procent a to ostatní jde zpátky. Nikdy se nezachraňovalo Řecko. Od začátku se zachraňovaly německé a francouzské banky. Ale bylo to prezentováno jako záchrana Řecka. Jeden z těch důvodů podle mne bylo, aby se Řecko ukázalo jako exemplární příklad: Takhle dopadnete, když budete zlobit. Řecko je exemplární případ totálního selhání. Jeho dluh není menší než byl. Je větší. Protože ten dluh je nesplatitelný. Dokonce i MMF říká, že ten dluh je nesplatitelný a že se musí velká část odpustit. Řecká ekonomika je v katastrofálním stavu. Když ztratíte čtvrtinu HDP, tak je to srovnatelné s válkou,“ šokovala přítomné známá ekonomka a autorka řady publikací. „Řecko bylo také donuceno k tomu, aby privatizovalo. Oni do svého privatizačního programu byli přinuceni zahrnout letiště, přístavy – asi vás nepřekvapí, že to hlavně kupují Němci. Je to pár měsíců, co byl v Řecku na návštěvě francouzský prezident Macron. Ten zosobnil to, jak dnes funguje EU. Vyjádřil se v tom smyslu, že je hrozné, jak se to tam privatizuje a řekl Tsiprasovi něco jako: „Nás mrzí, že jste tolik věcí zprivatizovali těm Němcům, my jsme chtěli, aby i na Francouze něco zbylo.“ Ministr financí pak uvedl, že přístav Pireu, strategický a jeden z největších na světě, koupili Číňané. Ale ti s Řeky vyjednávali důstojněni než ti „partneři z EU“. „Samozřejmě, že šlo o byznys, ale jednali s nimi s větší důstojností,“ vyzvedla Švihlíková na světlo další nepříliš publikovanou věc.
Otázka je, co uděláte s vládou, kterou si lidé demokraticky zvolí, ale centru, tedy Bruselu, se nelíbí. Ta SYRIZA byla úplně rozdrcena. Co uděláte? Zavřete banky! A v tu chvíli máte tu zemi na kolenou. V tomto ohledu je tato řecká zkušenost strašně důležitá. Je to silný případ, který odhaluje, co je za všemi těmi řečmi o evropských hodnotách, jak je EU krásná a jak jsou si tam všichni rovni. A tyhle, s prominutím, kecy nemají s pravdou nic společného,“ pustila se ostře do EU Švihlíková. „Je to i veliká lekce pro nás, protože my jsme to rozhodnutí, kdy vstoupit do eurozóny, neučinili – za sebe říkám, zaplať pán Bůh. Je třeba vědět, jak se nakládá se zeměmi, které se dostanou do problémů. Ano, Řecko na tom mělo velký kus viny, ale nebylo to všechno jeho zapříčiněním.“
Tsivos pak pokračoval slovy: „Řecký dluh je tak vysoký, že je nesplatitelný. Moje země je protektorát, kdy Německo a další země mají pod drobnohledem všechny veřejné výdaje, které povolují, jak jim to vyhovuje. Současná vládnoucí strana SYRIZA je karikatura politického programu, který prezentovala před třemi roky. My, co žijeme v zahraničí, nemůžeme volit, protože máme obrovskou diasporu. Asi čtyři miliony. Každý čtvrtý Řek žije za hranicemi. Abychom se zúčatnili voleb, musíme přicestovat do země. V lednu 2015, když se konaly volby, tak jsem tam přicestoval a volil jsem pro SYRIZU, Tsiprase. Dnes jej nepoznávám, stejně jako převážná většina nejen jeho voličů, ale i krajanů. Jde o degradaci veřejného politického života,“ konstatoval smutně.
Švihlíková to okomentovala slovy. „Proč byste dělali politiku, když ji dělá Berlín?“ A Tsivos pokračoval: „Řecko je v tomto asi zvláštní příklad. Cizí zájmy zde hrají velkou roli. Je otázka, nakolik ta společnost a její ekonomika funguje jenom pro ty cizí zájmy a nakolik slouží místním lidem.“
Švihlíková odpověděla, že eurozóna stojí na jedné noze, a ta je ještě k tomu chromá. „Hledalo se řešení a mocensky, hlavně podle Německa, bylo vybráno, aby ten problém se dal na celounijní nebo celozónovou úroveň – a žádný odchod z eurozóny. Mohlo by se Řecko vrátit ke své vlastní měně? Teoreticky ano. Ministerstvo financí mělo rozpracovanou nouzovou variantu vládních poukázek, které by se začaly na chvíli používat. Ekonomiku by to ale velice zasáhlo. Byl výběr mezi tím prodlužovat agónii s eurem, anebo udělat řez a zažít velkou, ale možná krátkou velikou krizi. Navzdory tomu Řekům návrat k drachmě se zdál deprimující. Není to nemožné vrátit se k vlastní měně. Není ale rozpracován žádný postup, jak to udělat. Jednou jsem napsala článek ‚Co eurozóna jednou schvátí, nikdy více nenavrátí‘. Řecko si bylo vědomo, že dováží třeba léky a tam by byla devalvace drachmy velmi nepříjemná. A jestli by někdo dělal něco jiného? Program SYRIZY nebyl vůbec špatný,“ zhodnotila vítěznou stranu řeckých voleb ekonomka. „To nebyl nerealistický program. Uváděl, co je třeba opravit, kde jsou daňové úniky, to nebylo naivní, snílkovské. Ale jedním z hlavních bylo, že ekonomika, která je na dně, musí splácet dluh. Musíte ji postavit na nohy a upravit splácení. Ale SYRIZA byla donucena se úplně podvolit. Řecká krize tedy ukázala, že volby jsou u těchto zemí úplně zbytečné. Jste donuceni dělat jednu stejnou politiku. To je právě to. To není demokratický deficit. To je absolutní porušení demokracie. Až jsem se divila, jak toto dobře popsali američtí ekonomové, kteří poukazovali na to, jak bylo Řecko nejen ekonomicky zdecimováno.“
„Vzpomínky na drachmu také nejsou nejlepší,“ přidal se Tsivos. „Po vstupu Řecka do eurozóny většina mých krajanů viděla, že mají blíže k bohatším státům. Co se týče dalšího politického vývoje, vidím, že u většiny mých krajanů panuje veliká frustrace. Třicet čtyřicet let po pádu vojenské diktatury panovaly dvě politické strany, které dohromady dostávaly asi 90 procent hlasů. SYRIZA před rokem 2012 měla jen 4 procenta. Pak dostala 36 procent. Jestli dnes existuje nějaká politická síla, která by dokázala vyvést Řecko z problémů, tak druhá největší politická strana je Nová demokracie. Otázka je, kolik lidí přijde k volbám.“
Jak dluh vznikl a šlo mu zabránit? To byla otázka staršího muže z publika. Švihlíková reagovala slovy: „Nelze popřít, že Řecko mělo problém s výdaji a příjmy. Ale nebylo tím specifické, tento problém měly všechny země. Pro zajímavost, která země byla v roce 2007 zadluženější z hlediska veřejného dluhu? Bylo to Německo, nebo Španělsko? Španělský dluh byl vůči německému poloviční! U Řecka hrály velkou roli zbrojní výdaje, které jsou naprosto enormní pro tak malou ekonomiku. Řada bohatých Řeků neplatí daně, měla různé osvobození, ulévala si peníze do Švýcarska a jinam. A pak jsou náklady na obhospodařování svých ostrovů. Že byla chyba vstupovat do eurozóny, to vám řekne každý ekonom. V tu chvíli máte jednu monetární politiku, jedno centrum, které řídí z Frankfurtu nad Mohanem.“
Tsivos k tomu dodal: „Historicky a paradoxně ten dluh Řecka vznikl ještě před vyhlášením nezávislosti země v roce 1830. První půjčky byly poskytovány v roce 1825 britskými bankami. Prostě delegace povstalců se vydala do Londýna a podmínky byly opravdu tvrdé. Poskytnout peníze někomu, kdo ještě nemá svůj stát. Na druhé straně díky těm půjčkám přestali být Řekové považováni za něco jako teroristy. Řecko vzniklo v nejchudší periferii tehdejší Osmanské říše. Britové, Rusové, Francouzi, kteří povstalcům poskytli své peníze, začali mít... ... ... ... .... ....