Stalose Zprávy | Co udělá Brusel s demokraticky zvolenou vládou, která se mu nelíbí? Zavřou se banky a země je na kolenou. Ekonomka Švihlíková vypustila na veřejnost další ohromující zprávy k Řecku

Bič nikoliv na bohaté

Na Řecko byla podle Švihlíkové aplikována katastrofálně nefunkční politika, která nesplnila žádný z účelů, který měla. „V posledním půl roce dochází k malému uvolňování informací. Jeden z posledních případů byl šéf skupiny věřitelů z Nizozemska a ten, když se jednalo o půjčkách, tak tam dokonce řekl, že Řekové všechno utratili za ‚chlast a ženské‘. Takhle se vyjadřuje klíčová osoba EU! Navíc jde o lež jako věž. A v nedávném rozhovoru přiznává to, co někteří politici říkali před sedmi osmi lety – ano, my jsme zachraňovali francouzské a německé banky, Řecku z toho šlo minimum. Pravda velmi pomalu vyplývá na povrch. Ty ekonomické nástroje, které se aplikovaly na Řecko – a bylo to i v případě Portugalska, Španělska, Kypru, Irska a i Itálie – to byl takový bič. Prostě škrtat na sociálních výdajích, šetřit na důchodcích, zvyšovat daně, ale nebudeme si všímat bohatých Řeků, kteří si ‚ulévají‘ peníze ve Švýcarsku. To se nechávalo stranou a nikoho to nějak netrápilo.

Otázka je, co uděláte s vládou, kterou si lidé demokraticky zvolí, ale centru, tedy Bruselu, se nelíbí. Ta SYRIZA byla úplně rozdrcena. Co uděláte? Zavřete banky! A v tu chvíli máte tu zemi na kolenou. V tomto ohledu je tato řecká zkušenost strašně důležitá. Je to silný případ, který odhaluje, co je za všemi těmi řečmi o evropských hodnotách, jak je EU krásná a jak jsou si tam všichni rovni. A tyhle, s prominutím, kecy nemají s pravdou nic společného,“ pustila se ostře do EU Švihlíková. „Je to i veliká lekce pro nás, protože my jsme to rozhodnutí, kdy vstoupit do eurozóny, neučinili – za sebe říkám, zaplať pán Bůh. Je třeba vědět, jak se nakládá se zeměmi, které se dostanou do problémů. Ano, Řecko na tom mělo velký kus viny, ale nebylo to všechno jeho zapříčiněním.“

Nesvéprávné Řecko = Protektorát Německa

Diskuse začala otázkou ženy středních let k řeckému dluhu. Podle Švihlíkové probíhá střet německých postojů a MMF. „Němci nechtějí Řekům odepsat nic. Je to paradoxní, protože když se vrátíme do padesátých let, tak Řecko odpouštělo bývalému nacistickému Německu dluhy. Ironie dějin nemůže být větší. Mezinárodní měnový fond má vnitřní kontrolní orgán, který velmi zkritizoval působení v řecké krizi. Je doloženo, že v případě Řecka MMF pravidelně porušoval svoje vlastní předpisy. Německo říká – Řecku neodpustíme ani cent. A MMF na to – my nevstoupíme do toho programu, pokud nedojde k výrazné úlevě dluhu, protože je nesplatitelný. To bylo jasné již v roce 2009. Podle posledního vývoje se mi zdá, že je trochu větší naděje na to, že by Řecko mohlo dostat nějakou úlevu. Ale jakou, to vám nedokážu říci,“ rozohnila se ekonomka. „Prostě Řecko není suverénní země – vždyť co musí dělat za programy, co muselo všechno prodat a co ještě prodá. Je prostě v tuto chvíli německý protektorát. A nejsem jediná, která to říká. Třeba američtí ekonomové. Řecko prostě není suverénní země a to je obrovské varování.“

Tsivos pak pokračoval slovy: „Řecký dluh je tak vysoký, že je nesplatitelný. Moje země je protektorát, kdy Německo a další země mají pod drobnohledem všechny veřejné výdaje, které povolují, jak jim to vyhovuje. Současná vládnoucí strana SYRIZA je karikatura politického programu, který prezentovala před třemi roky. My, co žijeme v zahraničí, nemůžeme volit, protože máme obrovskou diasporu. Asi čtyři miliony. Každý čtvrtý Řek žije za hranicemi. Abychom se zúčatnili voleb, musíme přicestovat do země. V lednu 2015, když se konaly volby, tak jsem tam přicestoval a volil jsem pro SYRIZU, Tsiprase. Dnes jej nepoznávám, stejně jako převážná většina nejen jeho voličů, ale i krajanů. Jde o degradaci veřejného politického života,“ konstatoval smutně.

Švihlíková to okomentovala slovy. „Proč byste dělali politiku, když ji dělá Berlín?“ A Tsivos pokračoval: „Řecko je v tomto asi zvláštní příklad. Cizí zájmy zde hrají velkou roli. Je otázka, nakolik ta společnost a její ekonomika funguje jenom pro ty cizí zájmy a nakolik slouží místním lidem.“

Eurozóna na hliněné noze aneb co uchvátí, nevydá

Starší muž se pak pozeptal, zda by Řecku nepomohlo vystoupení z eurozóny. „U nás panují názory, že Řekové svoji ekonomiku projedli. Že měli vysoké platy, důchody, vyšší néž u nás. To tady někteří politici prezentovali. A dělala by jiná strana, která by se dostala k moci, jinou politiku?“

Švihlíková odpověděla, že eurozóna stojí na jedné noze, a ta je ještě k tomu chromá. „Hledalo se řešení a mocensky, hlavně podle Německa, bylo vybráno, aby ten problém se dal na celounijní nebo celozónovou úroveň – a žádný odchod z eurozóny. Mohlo by se Řecko vrátit ke své vlastní měně? Teoreticky ano. Ministerstvo financí mělo rozpracovanou nouzovou variantu vládních poukázek, které by se začaly na chvíli používat. Ekonomiku by to ale velice zasáhlo. Byl výběr mezi tím prodlužovat agónii s eurem, anebo udělat řez a zažít velkou, ale možná krátkou velikou krizi. Navzdory tomu Řekům návrat k drachmě se zdál deprimující. Není to nemožné vrátit se k vlastní měně. Není ale rozpracován žádný postup, jak to udělat. Jednou jsem napsala článek ‚Co eurozóna jednou schvátí, nikdy více nenavrátí‘. Řecko si bylo vědomo, že dováží třeba léky a tam by byla devalvace drachmy velmi nepříjemná. A jestli by někdo dělal něco jiného? Program SYRIZY nebyl vůbec špatný,“ zhodnotila vítěznou stranu řeckých voleb ekonomka. „To nebyl nerealistický program. Uváděl, co je třeba opravit, kde jsou daňové úniky, to nebylo naivní, snílkovské. Ale jedním z hlavních bylo, že ekonomika, která je na dně, musí splácet dluh. Musíte ji postavit na nohy a upravit splácení. Ale SYRIZA byla donucena se úplně podvolit. Řecká krize tedy ukázala, že volby jsou u těchto zemí úplně zbytečné. Jste donuceni dělat jednu stejnou politiku. To je právě to. To není demokratický deficit. To je absolutní porušení demokracie. Až jsem se divila, jak toto dobře popsali američtí ekonomové, kteří poukazovali na to, jak bylo Řecko nejen ekonomicky zdecimováno.“

„Vzpomínky na drachmu také nejsou nejlepší,“ přidal se Tsivos. „Po vstupu Řecka do eurozóny většina mých krajanů viděla, že mají blíže k bohatším státům. Co se týče dalšího politického vývoje, vidím, že u většiny mých krajanů panuje veliká frustrace. Třicet čtyřicet let po pádu vojenské diktatury panovaly dvě politické strany, které dohromady dostávaly asi 90 procent hlasů. SYRIZA před rokem 2012 měla jen 4 procenta. Pak dostala 36 procent. Jestli dnes existuje nějaká politická síla, která by dokázala vyvést Řecko z problémů, tak druhá největší politická strana je Nová demokracie. Otázka je, kolik lidí přijde k volbám.“

Jak dluh vznikl a šlo mu zabránit? To byla otázka staršího muže z publika. Švihlíková reagovala slovy: „Nelze popřít, že Řecko mělo problém s výdaji a příjmy. Ale nebylo tím specifické, tento problém měly všechny země. Pro zajímavost, která země byla v roce 2007 zadluženější z hlediska veřejného dluhu? Bylo to Německo, nebo Španělsko? Španělský dluh byl vůči německému poloviční! U Řecka hrály velkou roli zbrojní výdaje, které jsou naprosto enormní pro tak malou ekonomiku. Řada bohatých Řeků neplatí daně, měla různé osvobození, ulévala si peníze do Švýcarska a jinam. A pak jsou náklady na obhospodařování svých ostrovů. Že byla chyba vstupovat do eurozóny, to vám řekne každý ekonom. V tu chvíli máte jednu monetární politiku, jedno centrum, které řídí z Frankfurtu nad Mohanem.“

Když dluh nakynul, aneb jak (né)zachránit cizí banky

V roce 2001, když se začínalo s eurem, tak mělo Německo podle Ilony Švihlíkové velké problémy a bylo ve špatné kondici. Byly sníženy hlavní úrokové sazby. „Kvůli Německu. Tomu to pomohlo. Ale ostatní země – Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko – byly v úplně jiné fázi a u nich to vedlo k přehřátí ekonomiky. Mohutně se investovalo, někde do stavebnictví, třeba ve Španělsku, někde to byla větší spotřeba, někde soukromá, někde vládní, ale vedlo to k tomu, že investoři začali vnímat celou tu eurozónu jako jedno dluhové území. Což byla jejich chyba. Tím pádem byly snazší cesty k úvěrům. A stalo se, že země, které měly přebytkové ekonomiky, typicky Německo, začaly půjčovat těmto zemím na periferii. Recyklovaly svoje přebytky. Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Kypr měly velmi silnou expozici německých a také francouzských bank. A ty půjčovaly s tím, že riziko je minimální. Tímto způsobem ten dluh nakynul s tím, že velká část toho soukromého dluhu se stala veřejným. Řada zemí, třeba Irsko, zachraňovala svůj bankovní sektor. Takže soukromé dluhy se staly dluhem státu. Proto ta expozice německých a francouzských bank, které by musely padnout, protože půjčovaly na míru, ale špatně. Vytvořily si špatnou expozici, ale protože se nechtělo dovolit, aby banky tohoto centra padly, tak se problém přesunul na státy. Někde byl problém větší jako u Řecka, někde menší, to v případě Portugalska, ale logika byla všude stejná. Problém je, že ta eurozóna funguje pořád velmi asymetricky.“

Tsivos k tomu dodal: „Historicky a paradoxně ten dluh Řecka vznikl ještě před vyhlášením nezávislosti země v roce 1830. První půjčky byly poskytovány v roce 1825 britskými bankami. Prostě delegace povstalců se vydala do Londýna a podmínky byly opravdu tvrdé. Poskytnout peníze někomu, kdo ještě nemá svůj stát. Na druhé straně díky těm půjčkám přestali být Řekové považováni za něco jako teroristy. Řecko vzniklo v nejchudší periferii tehdejší Osmanské říše. Britové, Rusové, Francouzi, kteří povstalcům poskytli své peníze, začali mít… … … … .… .…

https://www.stalose.com/item-78886-