Generální ředitel MIA Rossiya Segodnya Dmitrij Kiseljov získal paralelní rozhovory s arménským a ázerbájdžánským lídrem, byly jim položeny stejné otázky a poskytnut stejný čas.

Arménský premiér Nikol Pašinjan v rozhovoru pro generálního ředitele MIA Rossiya Segodnya promluvil o tom, jak hodnotí aktuální situaci, jaké má Jerevan údaje ohledně zemřelých a o přítomnosti zahraničních žoldáků v regionu. Také vyjádřil svůj názor, kdo a proč stojí za současným vyostřením konfliktu, oznámil také, na jaké kompromisy je arménská strana připravena přistoupit a za jakých podmínek.

Dobrý den, pane premiére. Velmi děkujeme, že jste v této pro Arménii a celý svět těžkou dobu souhlasil s naším rozhovorem. Jak hodnotíte výsledky bojových akcí od 27. září? Kolik je na obou stranách ztrát? Máte hodně zajatců?

Nikol Pašinjan: Situace je velmi složitá. Na obou stranách je mnoho ztrát. Armáda Republiky Arcach drží obranu, organizuje obranu. Situaci mohu hodnotit jako velmi těžkou.

Takže se zatím nedaří ohodnotit ztráty obou stran a počet zajatců?

Mnozí experti říkají, že je to v měřítku 21. století bezprecedentní válka. Je to tím, že jsou do ní zapojeny všechny druhy zbraní: tanky, drony, letouny a vrtulníky, obrněná technika, dělostřelectvo, raketomety a tak dále. Do těchto bojových akcí je zapojeno mnoho vojáků a vojsk. Takže probíhají velmi velké a kruté boje. V této chvíli Armáda Republiky Arcach drží obranu. A fakticky můžeme říct, že plány Turecka a Ázerbájdžánu bleskovou válkou získat kontrolu nad Náhorním Karabachem v tuto chvíli ztroskotaly.

Pane premiére, často slyšíme o zahraničních žoldácích a teroristech, kteří bojují na straně Ázerbájdžánu. Máte nějaké důkazy? Na straně Arménie bojují nějací cizinci?

Už o tom mluví celý svět. Je to důležitý detail. Je také velmi důležitý, protože díky tomu můžeme pochopit, kdo a proč začal tyto válečné akce. Samozřejmě existují konkrétní důkazy toho, že se teroristé ze Sýrie účastní bojů proti Náhornímu Karabachu. Tyto video důkazy už byly zveřejněny na sociálních sítích a v médiích. A nyní je zřejmé, že Turecko je hlavním sponzorem této války. Turecko najalo a přesunulo tyto teroristy do zóny konfliktu v Náhorním Karabachu. A na základě rozhodnutí a pod patronátem Turecka bylo rozhodnuto o zahájení války a útoku na Náhorní Karabach.

Je důležité pochopit proč? Protože bylo zřejmé, že ázerbájdžánská armáda sama nedokáže bojovat proti Armádě Republiky Arcach. A proto se Turecko rozhodlo zapojit teroristy a turecká vojska, nejsou zapojeni pouze do vedení vojenských akcí, ale také jsou tam přímo speciální jednotky turecké armády (pozn. na zemi). Podle některých informací jsou do bojů zapojeny také speciální jednotky pákistánské armády. A já si myslím, že to, co se týká minimálně účasti vojáků ze strany Turecka, bylo už dokázáno po celém světě, protože mnohá mezinárodní média o tom už píší.

Velmi zajímavé informace v posledních dnech přišly z Ruska, ze Severního Kavkazu, když v Čečensku a Dagestánu byli zlikvidováni radikálové. Uvádělo se, že tito radikálové do Ruska dorazili ze zahraničí, oni přijeli ze Sýrie. A já v tomto procesu vidím přímé spojení: radikálové ze Sýrie byli Tureckem přesunuti do zóny konfliktu do Náhorního Karabachu, aby zahájili válku proti Karabachu, nyní už se však objevují na Severním Kavkazu. Je to velmi zajímavá skutečnost, která ukazuje, že současná situace už není pouze o konfliktu v Náhorním Karabachu, dostala se už za jeho hranice, v jeho lokálním smyslu. Už je to plnohodnotný regionální konflikt, který zasahuje konkrétní zájmy regionálních států. A já si myslím, že zvláště v Rusku musí této skutečnosti věnovat velkou pozornost.

Co se týče arménské strany. Samozřejmě tam nejsou žádní cizinci, kteří by bojovali na straně Náhorního Karabachu. Mohou tam být Arméni, kteří přijeli z diaspory, aby podpořili své krajany. Ale samozřejmě je nelze považovat za žoldáky.

V moskevských dohodách z 10. října se mluví o základních principech regulace. Rozšifrujte tyto principy, jak je chápete?

Tyto principy jsou všeobecně známé: je to právo na sebeurčení národů, je to nepoužití síly nebo hrozeb použití síly, je to územní celistvost. Otázka spočívá v tom, jak tyto principy chápou jednotlivé strany. Protože při jednacím procesu se ukázalo, že různé strany tyto principy různě interpretují. A teď tady máme situaci, kdy je jeden z těchto důležitých principů již narušen. Už jsem o něm mluvil. Je to nepoužití síly nebo hrozby síly k vyřešení karabašského problému.

Pane premiére, když budeme mluvit o kompromisech. K jakým kompromisům jste přece jen připraveni? A existuje nějaká hranice, kterou za žádné situace nepřekročíte?

Ano, samozřejmě existuje taková hranice. Tou je právo na sebeurčení národa Náhorního Karabachu. A Arménie vždy byla připravena na takový kompromis. A nejznámější iniciativa je Kazaňská iniciativa, kdy byla Arménie připravena na konkrétní kompromis. Ale Ázerbájdžán odmítl podepsat tyto dohody, protože Ázerbájdžán nechtěl a nechce přijmout právo na sebeurčení Arménů Náhorního Karabachu. A právo na sebeurčení Náhorního Karabachu je pro nás hranice, samozřejmě je to pro nás červená čára, kterou my nemůžeme překročit.

Omlouvám se, o jakém kompromisu konkrétně mluvíte?

Řekl jsem, že Arménie byla připravena na kompromisy. A vy jste se zeptal, jestli existuje červená čára, kterou my nepřekročíme. A já jsem řekl ano, že je to právo na sebeurčení národa Náhorního Karabachu.

O hranici jsme mluvili, ale o jaký jde konkrétně kompromis? Vy nechcete uvést příklady takového kompromisu, správně jsem to pochopil?

Vy víte, že nyní byly v moskevském prohlášení domluveny konkrétní kroky, jak obnovit konkrétní jednací proces. A pod touto dohodou už jsou popsané konkrétní kroky. A my jsme připraveni přistoupit na takové kroky, abychom vyřešili karabašskou otázku. A jsme připraveni na takové kompromisy, jsme připraveni na proporcionální kompromisy, na které je připraven Ázerbájdžán.

Děkuji pane ministře. Skutečně jsme mluvili o tom, že tato válka vyniká neobvyklou krutostí, tato krutost už se zapsala do historie. A oba lídři se do historie zapsali jako účastníci velmi kruté války. A jakým byste chtěl v dějinách přece jen zůstat?

Není to otázka nějakých osobních ambicí. Chtěl bych, aby výsledkem tohoto konfliktu bylo úplné vyřešení karabašské otázky. Na základě kompromisu. Abychom našli takové řešení, které bude přijatelné pro všechny strany – Arménii, Náhorní Karabach a Ázerbájdžán. Aby to bylo konečné řešení.

Pane ministře, já vám položil všechny naplánované otázky. Možná byste chtěl něco dodat?

Samozřejmě. Při odpovědi na vaší první otázku jsem řekl, že je velmi důležité obrátit pozornost na cíle, které má v tomto procesu Turecku. Jsem si jistý, že se Turecko po známých událostech 20. století chce vrátit na Jižní Kavkaz, aby pokračovalo v politice genocidy Arménů na Jižním Kavkazu. Je velmi důležité pochopit, že pro Turecko je to velmi pragmatický cíl. Není to emoční cíl, ale pragmatický cíl, protože Arméni Jižního Kavkazu jsou poslední překážkou Turecka pro expanzi na sever, pro expanzi na východ a pro expanzi na jihovýchod, proto jsem si jistý, že je to pokračování imperiální politiky Turecka. A všechno, co se nyní děje na Jižním Kavkazu, musíme sledovat v kontextu té politiky, kterou Turecko vede ve Středozemním moři, v Libyi, Sýrii, Iráku, vůči Řecku a Kypru. Už jsem řekl, že to, co nyní probíhá, opustilo hranice lokálního Náhorně-karabašského konfliktu, nyní probíhá znovurozdělení. Turecko chce provést znovurozdělení Jižního Kavkazu, přesněji chce získat kontrolu nad celým Jižním Kavkazem a udělat ho nástupištěm pro další expanzi ve směru severu, východu a jihovýchodu. Myslím si, že v této situaci jsou konkrétně zasaženy zájmy národní bezpečnosti mnoha zemí, v první řadě také Ruské federace. Informace o situaci z Čečenska a Dagestánu jsem nepřipomněl náhodou. Jak se tito syrští radikálové objevili v Čečensku a Dagestánu? Pro mě je zřejmé, že se tam dostali ze zóny Náhorně-karabašského konfliktu. Otázka spočívá v tom, jestli je to náhoda nebo naplánovaná akce za účelem destabilizace Severního Kavkazu, aby ruská pozornost byl odvrácena od událostí, které nyní probíhají na Jižním Kavkazu – v zóně Náhorně-karabašského konfliktu. Je to velmi důležitý detail, který musí být v Rusku ohodnocen.