Stalose Zprávy | Rok druhého dechu?
Byl to přesně takový rok, jaký západní oligarchové chtěli. Po sedmadvaceti letech od vítězství ve studené válce a rozkradení socialistického bloku konečně nabrali druhý dech. Na desítky let zajistili svým rodinám bezstarostný blahobyt a několika milionům etnicky a kulturně promísených „Zápaďanů“ podmínky k tomu, aby jim mohli levně sloužit.
Asad konečně padl. Islámský stát v Sýrii získal iniciativu a dobyl Damašek, bestiálně sprovodil ze světa nenáviděného prezidenta i s jeho rodinou.
Spolu s dalšími islamistickými hrdlořezy drží zemi v okovech teroru, za přijatelný peníz dává k dispozici a chrání trasy produktovodů z Perského zálivu. Před útlakem prchají do Evropy denně tisíce mladých „inženýrů, informatiků a lékařů“.
U pobřeží a na severu země se ještě bojuje: Rusové byli v Latakii a Tartusu obklíčeni a jsou potupě biti: těla vojáků jsou vláčena ulicemi stejně jako v Aleppu a Idlibu, kde Rusko zabředlo do gerilové války s protureckými bojovníky.
Zpoza hranice kryje militanty prezident Erdogan, který tentokrát splnil slovo: de facto bezletovou zónu v oblasti zajistil nově dodanými protivzdušnými komplexy Patriot.
O bezpečnost na Blízkém východě se stará nová bezpečnostní struktura přezdívaná „NATO Perského zálivu“. Za tiché spolupráce s Izraelem její spolehlivou funkčnost a akceschopnost garantuje stabilní režim v Saúdské Arábii a jeho neodluční přátelé z Kataru.
Rusko se konečně podařilo plnohodnotně vtáhnout do války na Ukrajině. Ruská armáda ale nedosáhla ani vnitrozemských hranic Luhanské a Doněcké oblasti, protože její síly vážou islamisté pronikající na Kavkaz přes spřátelené Turecko a Gruzii.
Situace se začíná vymykat kontrole: k fundamentalistům se na ruském území přidaly desetitisíce skvěle vyzbrojených a vycvičených Čečenců, kteří se zřekli loajality Kadyrovovi. Ohniska napětí začínají hořet i v Tatarstánu a dokonce na předměstích Moskvy a Petrohradu, kde se koncentrují desetitisíce radikálních islamistů ze Střední Asie.
Ale to není všechno. Do chaosu se ponořil i Dálný východ. Severní Koreji se naštěstí nepodařilo dotáhnout do konce její jaderný a raketový program, všechny pokusy o odpal mezikontinentální balistické rakety stejně jako miniaturizace jaderné nálože skončily nezdarem. Jedině tak mohla být bez obav zahájena vzdušná bombardovací kampaň, jež srovnala se zemí sídlo Kim Čong-una a zničila infrastrukturu země.
Na jih mohou jen kvalifikovaní, mladí a zdraví lidé, kteří se perfektně hodí podnikům nejen v Jižní Koreji, ale i v zámoří – jsou extrémně pracovití, loajální, dobře vzdělaní a především neuvěřitelně nenároční.
Statisíce dalších Severokorejců utíkají do Ruska, které kvůli válce na několika frontách nezvládá stavět uprchlické tábory.
Vladivostok, Nachodka, Ussurijsk začínají připomínat válečnou zónu, nenávist místních směřuje nejen k uprchlíkům, ale především k prezidentu Putinovi, kterého příští rok čekají volby – pokud vůbec do té doby v čele země vydrží.
Hlavní nápor válečných běženců ale zatěžuje východ Číny. Vedení země dělá vše pro to, aby zabezpečilo ekonomickou a sociální stabilitu Číňanů. Příval milionů severokorejských uprchlíků ale zatíží hospodářství země natolik, že musí zastavit projekt Nové hedvábné stezky a omezit „sociální“ investice v řadě regionů světa.
Nejde jen o jihovýchodní a střední Asii, Pákistán, severní a subsaharskou Afriku, kde díky čínským penězům v posledních letech konečně začala vznikat dopravní, energetická, zemědělská a průmyslová infrastruktura.
Jde taky o Venezuelu, kterou už se Číňanům, přes mnohaletou snahu, nepodařilo udržet – Madurův režim bez čínských peněz rychle padl a nahradila jej prozápadní vláda, která stačila bleskurychle zprivatizovat veškeré přírodní zdroje.
Byl to zkrátka dobrý rok…
Né, nebyl. Díky za to, Vladimire Vladimiroviči. Díky za to, Ťin-pchingu.
https://www.stalose.com/item-76625-