Stalose Zprávy | Média a politické strany se předhání v kampani proti prezidentu Zemanovi, kterého ze srdce nenávidí. Tu hysterii zažil kdysi Klaus, Ronald Reagan a nyní ji zažívají Putin, Trump či Babiš

Media a politické strany se předhání v kampani proti prezidentovi, kterého, jak je zjevné, od srdce nenávidí a jsou ve střehu, pohled a sluch zaměřeny na Zemana, aby jej přistihli při čemkoliv, co mohou využít ke stupňování hysterie a osobních útoků a úderů pod pás. Tu hysterii zažil kdysi Václav Klaus, později u nás Miloš Zeman, ze zahraničních politiků před lety Ronald Reagan a v poslední době Vladimír Putin a Donald Trump.

A protože si Zeman nebere před ústa servítky, nedělal to nikdy, daří se jim a ze sledování Zemanových výroků se stal národní sport.

A ten sport není zdaleka mrtev. Prezidentské volby budou zanedlouho a jako králíci se množí jak protikandidáti, tak urážky hlavy státu. Nu což není to trestné a vypovídá to víc o jejich autorech, néž o prezidentovi.

Některé věci ale chci připomenout, protože v těchto dnech jsou opět aktuální.

Respekt k výsledkům demokratických voleb je u nás velmi malý.

A ze “stíhání” Zemana se stalo politické náboženství — hysterie “všichni proti Zemanovi” tu byla ještě dříve, néž hysterie “všichni proti Babišovi”.

Je už to více néž rok, kdy jsem psal, že to vypadá, že největším soupeřem ODS v příštích volbách do sněmovny bude Zeman. A nebyla to jen ODS, totéž platí i o ostatních stranách.

Ironicky, ty největší z nich, ODS a ČSSD, sice ostře a né vždy čistě, vystupují proti Zemanovi, ale pro prezidentskou volbu nedokázaly prezentovat vlastního kandidáta. Příliš chuti kandidovat nemají ani jejich přední osobnosti, v živé paměti je, jak mizernou podporu daly v minulosti svým oficiálním kandidátům, a jakou ostudou pro ně prezidentská volba skončila. Nepoučily se. Připojily se k protizemanovské smečce.

A zatímco válčily se Zemanem, rostl jim skutečný soupeř pro volby do Sněmovny.

Na každé polarizaci může “šikovný” politik vydělat.
Tentokrát na ní vydělal a mám podezření, že ji cíleně podporoval, Andrej Babiš.

Díky dnes už asi povinnému postoji a nenávistné kampani, která nemá co dělat s odmítmutím jeho politických a ekonomických kroků, ale dala si za úkol pracovat na jeho diskreditaci a dehonestaci, bez jakékoliv snahy o identifikaci a neutralizaci Babišových témat. Sborově, jedním hlasem, se do ní zapojily téměř všechny ostatní strany a media.

Pro jeho stranu, ANO, to byl dar z nebes. Ve volbách se stala jedinou stranou, která se od ostatních lišila. A zatímco velká většina voličů volila pro jiné strany, Babišovi stačil zbytek, aby dostal hlasy třetiny voličů a ty ostatní postavil do role štěňat, ňafajících z bezpečné vzdálenosti na vůdce smečky.

Podobně jako veřejnost rozděluje Babiš, rozdělují ji i jiná témata. EU referendum, migrace, Euro, Ukrajina, Rusko, protiruské sankce, naše úloha v NATO.

Dalo by se očekávat, že o nich vznikne čilá diskuze a že politické strany na tato témata nabídnou svůj vlastní názor. Nenabídly, nemají co. Dostaly se do kouta — tak dlouho všechny zněly jako pěvecký sbor, zpívající ze stejných not, že už mají strach pokusit se sólový výstup.

Postihla by je vlna odporu a obviňování ze strany jejich kolegů a medií, ze zrady národních zájmů.

A tak mlčí a doufají, že stále “reprezentují” většinový názor. A jsou překvapeny, že pokud se těch témat někdo ujal, i když šlo o jinak irelevantní malou skupinu, která se lišila v té jedné otázce, stal se jejich nevítaným a neočekávaně silným soupeřem. Protože se lišil, a je jedno jak, každý aspekt těchto problémů má něco, co přitahuje svou signifikantní část veřejnosti. Toto je důvod, proč se tradiční strany obávají diskuze o těchto tématech, je to důvod, proč se politické kampaně nesou většinou v v negativním duchu a formě, kde strany snáší skutečné i falešné důvody pro to, aby volič nevolil druhou stranu, kterou, a hlavně jejíž politiky, malují v černých barvách, ale nenabízí vlastní názor a vlastní řešení. Chtějí voliči říci, že i oni mají stejný, ten politicky korektní názor, ale oponent bude horší v jeho aplikaci.

Voličů se již neptají, zda reprezentují i jeho názory, ty nikoho nezajímají, volič se má stát divákem a komparzem politiky, jehož jedinou funkcí je vhodit správný lístek do urny a dodat jim legitimitu.

Starší z nás si to ještě pamatují, říkalo se tomu “Národní fronta”, ale ta byla upřímnější, nikdo nepředstíral, že by ten “společný” názor nebyl názor strany, která měla ústavou posvěcnou “vedoucí úlohu” a ostatní byly jen štafáž.

To je to jeden z důvodů, proč v právě proběhlých volbách tradiční strany nakonec dopadly jak dopadly.

Američané mají přísloví. které je parafrází výroku Benjamina Franklina, který v době americké revoluce napsal: “we must all hang together or most assuredly we will all hang separately”.

To přísloví zní: “Buď budeme jednotní, nebo budeme každý zvlášť viset”.

Naprosto správná myšlenka pro čas dějinných zvratů, pro zápas o samu existenci národa, nebo ideje, nabo velkou a nebezpečnou vnější hrozbu.

Ale v životě demokratické společnost je aplikace této myšlenky v mnohonázorovém spektru smrtící.

Umělá jednota názorů se stává negací demokracie, jejímž smyslem je demokratická soutěž idejí a názorů. A pokud ta různost a soutěž zmizí, zmizí s ní i demokracie.

https://www.stalose.com/item-71307-