Stalose Zprávy | Smrt „Antonova“

Další příklad: Na začátku června oznámila další „vlajková loď“ ukrajinského průmyslu, „Južmaš“s fanfárami kontrakt na výrobu a dodávku 12 raket, „Zenit-3SL“ a „Zenit-3SLB“ se společnost S7 Sea Launch Limited zaregistrovanou ve Spojených státech. „Podepsáním dohody byl udělán velký krok k překonání hluboké krize,“ — říká oficiální zpráva. Poznamenejme, jen „krok“, ačkoli „velký“. V podniku ani nepovažovali za nezbytné utajovat, že je v „hluboké krizi.“

Není ovšem jasné, jak budou bez spolupráce s Ruskem vyrábět tyto rakety. Až do roku 2014, kdy byla spolupráce zrušena, byl „Zenith“ kompletován z více néž 70 % z ruských komponent. Motor RD-​171 prvního stupně „Zenithu“, horní stupeň a řídicího systémy byly vyráběny v Rusku. A není žádné svědectví, že by se ruské firmy připravovaly opět přijít na pomoc „Južmaši“.

To jsou jen dva příklady toho, jak velkou škodu způsobilo bývalé svazové republice rozbití vazeb, po desetiletí vytvářených během sovětské éry. Samozřejmě, že škody má i Rusko, ale máme možnost překonat tyto problémy. Ano, né najednou, ano, s náklady, které nebyly plánovány, ano, některé projekty musí být odloženy — ale vše je proveditelné. Ukrajina takovou příležitost nemá. Toho jsou si mimochodem dobře vědomi.

Periodicky se objevují zprávy, že zaměstnanci některých firem požadují návrat hospodářských vazeb s Ruskem. Na druhý den přišel například takový požadavek od dělníků továrny Charkovské železobetonové konstrukce „ZŽBK-​15.“ A dříve od pracovníků Melitopolu vyrábějících zařízení „Avtogidroagregat“ a továrny na kluzná ložiska „MZPS“.

Problémy však nastaly dávno před současnou krizí ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Připomeňme alespoň osud jednoho z nejvýznamnějších podniků v Sovětském svazu – Nikopolského jižního potrubního závodu, největšího závodu na výrobu trubek v Evropě, který dříve exportoval své výrobky do více néž 80 zemí. Město-​závod bylo na konci 90. let rozděleno do několika společností a většina z nich stojí, nebo jsou dokonce zcela prázdné a zničené.

Samozřejmě, že tento problém je mnohem rozsáhlejší, zúžit jej pouze na vztahy mezi Moskvou a Kyjevem, je nemožné. Hovoříme o post-​sovětském prostoru — snad s výjimkou Pobaltí. V ideálním případě by samozřejmě bylo nutné, aktivně pracovat na obnovení vztahů mezi bývalými sovětskými republikami. V praxi je zřejmé, že i vztahy mezi blízkými partnery — Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem – se občas potýkají s vážnými problémy.

Ale jaké vývody by pro sebe mělo udělat Rusko z celé historie „Antonova“?

Za prvé: Je zřejmé, jak pečlivě by mělo být zacházeno s high-​tech odvětvími, aby nedošlo k opakování toho, co se stalo v devadesátých letech, a co se nyní děje na Ukrajině. Druhá šance pro zotavení jednoduše nebude.

Za druhé: Neměli bychom zapomínat, že je vždy možnost, že „partner“, ještě včera prosazující rozvoj všech možných vztahů, se může dnes, „sám střelit do nohy“, z důvodů dalekých od racionálnosti. Tato zkušenost se může stát pojistkou proti všem druhům překvapení v budoucnosti.

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

https://www.stalose.com/item-62370-