Stalose Zprávy | Bělorusové Andrej Gromyko a František Skorina: První zmínil Masaryka, druhý tvořil v Praze

Poznámka: František Skorina byl běloruský humanista a lékař (zemřel v Praze); Andrej Andrejevič Gromyko, pracoval na pozici předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR, býval vyslancem (zástupcem) SSSR při OSN, byl také exministrem zahraničních věcí Sovětského svazu.

Gromyko o Janu Masarykovi. Setkali se nejednou…

„Specifickým způsobem se utvářel osud československého politika Jana Masaryka, se kterým jsem se mnohokráte setkal…V dubnu 1945 byl jmenován ministrem zahraničních věcí. Často jsem se s Masarykem setkával během příštích tří poválečných let. Poprvé jsme se setkali v r. 1945 na konferenci v San Franciscu svolané OSN. Vzpomínám na dobrosrdečnost, již projevovala československá delegace vůči delegaci sovětské. Odpovídali jsme stejně vřele…“

(Andrej Gromyko, Памятное. Moskva 1988, str. 163)

Andrej Gromyko. Paměti

Slavný Bělorus v Praze v 16. století vytiskl Bibli a přeložil ji do staré běloruštiny

Velvyslanectví České republiky v Minsku na svých stránkách uvádí: „Okolo roku 1517 dorazil do Prahy nejvzdělanější rodák z Bílé Rusi – František Skaryna. Ten v tiskárně na Starém Městě pražském mezi lety 1517–1519 vytiskl 23 knih Starého zákona, které pak přeložil do staré běloruštiny. Tento počin staví běloruštinu mezi nejstarší jazyky ve východoevropském prostoru, do nichž byla Bible přeložena. V 16. století byla běloruština oficiálním jazykem Litevského velkoknížectví.“ Slavný Bělorus má pamětní desku (pamětní deska Františka Skaryny) na Mariánském nám. 5 na Praze 1. Skaryna působil do konce života v Praze na Pražském hradě jako královský zahradník Ferdinanda I.

České úřady tvrdí, že vývoj v Bělorusku vidí jaksi posvém aneb Kdy se vztahy „změnily“?

Stránky velvyslanectví rovněž udávají, že v 19. století se určitý počet českých rodin přesídlil do dnešního Běloruska. Dodnes jejich potomci žijí v Gomelské oblasti, zdroj udává, že „v okolí měst Řečice a Mozyr“. Velvyslanectví čerpá z Dějiny Běloruska od Michala Plavce, viz Česko-běloruské vztahy od dob nejstarších až po současnost, vydalo NLN s.r.o. v roce 2006. Citace česko-běloruských vztahů konstatuje jistý pohyb ve 20. století, na stránkách velvyslanectví pak ale čteme dosti „temné“ vyjádření: „Rozpadem SSSR, který byl mj. podepsán v Bělověžském pralese na území Běloruska, a vznikem samostatného Běloruska v roce 1991 nastalo období vzájemně korektních vztahů, což se ovšem změnilo po roce 1994, kdy dochází mezi oběma zeměmi k rozdílným názorům v otázkách politických i lidsko-právních. Současné vztahy se tak rozvíjí především v oblasti ekonomické…“

Neméně slavný sovětský diplomat a politik běloruského původu Andrej A. Gromyko vydal knihu pamětí (Андрей Громыко: Памятное /1988/;/2016/). V jedné z kapitol píše o Janu Masarykovi.

Poznámka: Gromyko píše o Janu Masarykovi v I. díle svých pamětí. Kapitolka má název Jan Masaryk v tenatech minulosti (Ян Масарик в тискаx прошлого /1.díl, Hlava III. /).

„Jan Masaryk byl zajímavý společník. Avšak vyslovit se tvrději a postavit se na odpor našim společným nikoli přátelům, to byl pro něj vždy úkol z nelehkých. Nebyl to nedostatek vůle. Bylo to kvůli jeho povaze, to způsobovalo, že takovéto postoje mu néšly… Bylo lze si všimnout, pokud se člověk pečlivěji podíval, že Masaryk byl zádumčivý, pohřížen v myšlenky. Patrně za tím vězelo cosi nedořečeného, zvláště, pokud se to týkalo naléhavých problémů politiky a také vztahu západních států vůči Sovětskému svazu a státům národních demokracií…Za politickým koncem [Masaryka] brzy následoval skon fyzický: Roku 1948 néčekaně spáchal sebevraždu. Snad za to mohla tíha minulosti – Jan Masaryk se formoval v podmínkách buržoazní republiky, takže se rozumí, že se orientoval na Západ (viz Gromyko, Paměti) –, která Masarykovi nakonec neumožnila, aby své výjimečné schopnosti a síly odevzdal do služeb socialistického Československa…“ (A. Gromyko, 1988:163, 164)

Pokud si zájemce o paměti legendárního sovětského diplomata přečte první svazek, může si v kapitole s názvem Beseda s Benešem v Blair House přečíst i o setkání Andreje Gromyka s Edvardem Benešem. Gromyko vzpomíná, jak mu Beneš řekl: „Jménem vlády Československa, též jménem svým, […] rád bych vyjádřil pocity přátelství k SSSR. Zároveň chovám naději, že tyto pocity sdílí veškerý československý lid. Je to přátelství těsné, proniknuté přirozenými vzájemnými sympatiemi pro naše národy; takové [přátelství] pojí pevným svazkem Československo a Sovětský svaz.“

„Uzdravení Ruska a Evropy vyžaduje času…“

(T. G. Masaryk: Evropa a Rusko In Otevřít Rusko Evropě. H&H 1992, str. 20)

„…Jediná možná cesta k rekonstrukci Ruska jest přítomnost Evropy v Moskvě, kontrola ruského hospodářství, ruské politiky, ruské…armády, ruské propagandy…“

(E. Beneš: Politika rekonstrukce Ruska In Otevřít Rusko Evropě. H&H 1992, str. 22)

„Ideální demokracie, to je hledání společného jmenovatele všech názorů.“ (Jan Masaryk)

V rámci objektivnosti musíme připustit, že Gromyko byl kritický na adresu jak Beneše, tak Jana Masaryka, nicméně viděl i jejich pozitiva. Současná „antilukaševština“ Západu se zdá být příkře jednostranná, takto alespoň na mne, jakožto autora tohoto článku, působí český/evropský mainstream. Pojďme si ještě závěrem zalistovat názory Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše, viz společně vydané stati Otevřít Rusko Evropě (obě stati k ruské otázce roku 1922, vydáno v Praze, H&H 1992). T.G.M: „Naváže-li se s Ruskem pravidelný styk obchodní a kulturní, budou obě strany s to kontrolovat se navzájem. Moskva se vzdá propagandy, evropské státy se vzdají intervenčních plánů. (1992:9) […] Spojenci od vypuknutí ruské revoluce žádného plánu vůči Rusku neměli; dělaly se často přímo hysterické pokusy intervence, ale nebylo plánu ani vojenského, natož ekonomického.“ (1992:20) E. Beneš: „I u nás se volá po obchodních smlouvách s Ruskem. Všecko to je pouze výrazem nervozity, jakou politiku vlastně vůči Rusku jest třeba provádět.“ (1992:22)

Závěrem: Měli bychom mít lepší povědomí o Bělorusku, zvláště, jsou-li přímo v Praze patrné stopy určitých běloruských reálií. Ruku na srdce: kdo z nás si hned vybaví takové Bělorusy, kteří se vyskytli v Praze, jako byli František Skaryna, který u nás překládal Bibli, Pjotr Kračeuský (běloruský exilový politik), Michail Zabejda-Sumický (běloruský zpěvák, činný v orchestru Českého rozhlasu), Larysa Henijuš (básnířka) či spisovatel Vasil Bykav, který druhdy odsoudil sovětskou okupaci a jenž poslední rok života částečně trávil v Praze…

Dnešní článek se ale primárně zmínil o Františku Skorinovi (Skarynovi) a zejména o Andreji Gromykovi. Všichni námi jmenovaní měli určitý vztah/názor k naší zemi, či na naši zem. Názory mohli mít různé, právě proto bychom je mohli znát a přistupovat k nim v duchu přesvědčení Jana Masaryka: „Ideální demokracie, to je hledání společného jmenovatele všech názorů.“

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

https://www.stalose.com/item-158509-