27 May, 2024 | stalose.com

Stalose Zprávy | Zbořil: Kohout se měnil během života: Od komunisty až po disidenta

a50ccc8e-cb96-11ea-b311-003048df98d0.jpg

22. července 2020 — 03:20

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

Pavel Kohout je jistě pozoruhodný a nepřehlédnutelný básník, spisovatel, dramatik, který patří ke generaci, kterou nazýváte stachanovci a doby, kterou nazýváme socialismem nebo komunismem. Je dokonce jedním z koryfejů ideologie, kterou převtělil do poezie, divadelních her a různých adaptací . A vždycky na sebe upozorňoval nějakým až extravagantním způsobem

Příběh odborného asistenta Zemánka v Kunderově Žertu je jako kdyby byl napsaný podle životního osudu Pavla Kohouta, agitátora, obdivovaného mladými svazačkami, plným nepřátelství vůči třídnímu nepříteli, kritika po roce 1956 po 20.sjezdu v Sovětském Svazu, celého komunistického systému, který vyvolával pozornost dnes již zapomenutými texty jako byly Zářijové noci, Říkali mu soudruhu,…,“ ‚“ uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy​.cz Zdeněk Zbořil.

A co rok 1968…

„Je také významnou postavu událostí roku 1968, už jeho vystoupení na 4.sjezdu československých spisovatelů, kde přečetl Solženicynův dopis, tak samozřejmě během Pražského jara, kde se přidal k podpoře jedné frakce komunistické strany, ale málo platné, tu její politiku dokázal učinit populární i v nekomunistických částech československé společnosti.

Samozřejmě na to doplatil, byl zbavován možnosti publikovat, za dramatických okolností byl vyvážen a vyhnán z republiky. A nastává další období jeho života, velice plodné,“ říká Zdeněk Zbořil.

Listopad 89…

„Pak přijde rok 89 , on se vrací do Československa, už ví, že se s ním nepočítá, ale přesto dále produkuje svoje texty v knižní podobě, píše fejetony a velké články k významným událostem a pak se nakonec odmlčí, ale i tím vlastně něco říká.

Já si myslím, že důvodem je jeho věk a také to, že pochopil, že jeho kolegové z let šedesátých jako byl třeba Milan Kundera, ale i A.J.Liehm, Milan Schulz a intelektuální skupina šedesátých let, že je odmítnuta participovat na novém režimu a asi se s tím spokojil. Konec konců, když je člověku dva a devadesát, tak má jiný pohled na život néž když je mu 17, 18 a nebo i těch 40, 45…,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy​.cz.

[embedded content]

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



https://www.stalose.com/item-154143-