Stalose Zprávy | „Hra o trůny“ jako odraz krize Západu…
6. 6. 2019 IF24, překlad Outsidermadia
Zajímavé zamyšlení ruského ekonoma a publicisty Vasilije Koltašova*) na zdánlivě odtažité téma
„Hra o trůny“ získala skoro mýtickou popularitu. Ale zatímco se filmoví kritici přou o technické efekty a dějové zvláštnosti seriálu, je dobře zaměřit pozornost na jeho sociální a ekonomickou podstatu. Není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, a skrývá nemálo hlubokého smyslu – problémů společnosti, kterých si na Západě nechtějí všímat.
Jen ignorant si nepovšiml takových znamení „Hry o trůny“ jako jsou krutost, nevázanost, ambicióznost a bezzásadovost většiny hrdinů. Pokud ale k uvedeným symptomům přidáme absenci skutečné aristokratičnosti, galantnosti, lásky a půvabu dam (vynášených ve středověku a v mnohých fantastických příbězích do výšin), pak před sebou vidíme korporátní kancelář, převrácenou do světa dekorativních rytířů a draků. V této „kanceláři“ vře boj o vedoucí pozice, o právo nosit bossovi kávu a odpovídat na nejdůležitější úsek práce společnosti. Není tu vnitřní motivace, ale zato zaprané uměle emocionální problémy jednotlivce, protože jeho existence je ve své podstatě nesmyslná.
V seriálu není cítit rozdíl mezi ušlechtilou vrstvou, která by měla být nositelkou rytířské etiky, lidskosti – pokud nepočítáme s namyšleností. Ale problém není v ní, rozumová rovnost „spodiny“ a „vrchnosti“ je, díky degradaci posledně jmenovaných, stále zřetelnější v Severní Americe a Západní Evropě. Mravnostně je „vrchnost“ naprosto rozložená, a „spodina“ tu vystupuje spíš v roli statistů. Veškerý boj je však v seriálu bojem o aktiva existující jen ve formě slovesných pojmů. V podstatě tento jev výborně odráží vrchnostní (financilizovanou a vládnoucí) západní ekonomiku, která většinou pozbyla výroby. Autoři seriálu dokonce nevědí, jak by měli ukázat jeho pozadí. Toto pozadí neznají ani v jeho historické, ani v dnešní formě.
Tím, že předaly výrobu zemím periferie, získaly domnělou finanční vládu na procesy ve světě. Nicméně v roce 2008 začalo být jasné, že rozvíjet se a vzkvétat budou výrobní země, zatímco bývalým lídrům zbydou dluhy, rozpočtový deficit, rozkol a degradace elity a současně i krizi „spodiny“. Copak toho všeho není víc néž dost ve „Hře o trůny“, která se na obrazovkách začala objevovat v roce 2011, kdy byla velká krize už skutečností?
Dračí matka od samého počátku bojuje o svobodu zhruba tak, jako organizátoři „majdanů“ z USA a EU, když nabízejí utlačovaným takové mimoekonomické „osvobození“, které je připravuje o jejich někdejší ubohé prostředky k existenci a nedává jim nové. Copak blondýnka Daenerys neví, že otroky je třeba osvobozovat i s půdou? V posledních sériích začíná matce dračici docházet, že žádné osvobození světu nepřináší. Proto také ničí vše kolem. Pochopili to všichni? Pokud si uvědomujeme, že v hlavním mněstě, zničeném dračím ohněm, autoři odhalují scénáře falešné záchrany a osvobození, které tak často sepisují političtí technologové Západu pro jiné země? Je tu ale cítit i bezmoc osvoboditelských plánů, sotva pochopitelných pro obyvatele postsovětského světa. Ale právě Američané a občané Evropy ještě nedávno vášnivě bojovali o možnost levicového, osvoboditelského obratu ve svých zemích. Stačí si vzpomenout na vzlet Bernie Sanderse v USA, Alexise Tsiprase v Řecku a Jean-Luc Mélanchona ve Francii. Budoucnost ale, bohužel, budou tvořit úplně jiné síly, jiné osobnosti.
Přeměna paralyzovaného jasnovidného mládence ve vládce Sedmi království a odchod skutečného hrdiny Johna Snowa za zeď je možné vykládat jako signál budoucnosti anglosaského světa. Vládnout bude kdosi anonymní, který ví vše a koho příliš nezajímají myšlenková bloudění „spodiny“. On není hrdinou ve smyslu rytířském, není osvoboditel, ani ničitel, ale ani budovatel, protože tvůrčí ideje nejsou ve „Hře o trůny“ vůbec cítit. Copak jeho příchod k moci není autoritářským scénářem? A znovu si vzpomeňme, že ekonomika v tomto světě není. Copak se na něj nevalí zima?
„Zima je blízko!“, to v seriálu stále opakují. Ale nakonec se ukazuje, že hrozba vítězství jejích „pánů“ se nekoná. Po všechny sezóny hrozba střídala hrozbu, zjevovali se a zase mizeli aspiranti na moc v pohádkovém světě, tekla krev a ze scény ochdázeli mnozí, nikoli špatní, hrdinové. To vše slibovalo dobrý konec a čekali ho mnozí, v naději, že sněžný John se ožení s Daenerys a její svatební kytici chytí trpaslík nebo někdo jiný, stižený nepřízní osudu. Místo stvoření toho, pro období Velké deprese let 1929–1933 naprosto normálního, filmového scénáře, se tvůrci zachovali férově.
Autoři seriálu nedali na nápovědy fanoušků, a řekli jim pravdu: Šťastný konec ve skutečném světě být nemůže a nemůže být ani v pohádce pro dospělé. To bylo jaksi očekávatelné – pro ty, kteří pochopili, že „Hra o trůny“ není jen „nejlepší fantasy“, „revoluční sága“, atd., ale antifantasy. A to je nejdůležitější…
Žánr fantasy rozkvetl a získal si množství příznivců ve zvláštních ekonomických podmínkách. Svou pohádkovou hypnózou vystřídal hrozné sny kyberpunku osmdesátých let. Člověk s nesmyslnou činností, ale snesitelným výdělkem nacházel útočiště v knížkách, filmech, hrách a dalších fantazijních produktech. Ty zakonzervovaly jeho psychiku v komfortním dětském stavu, zatímco jeho dospělácká ekonomická činnost byla nezajímavá, jednotvárná a nijak se nepodobala hrdinství rytířů, elfů a hobbitů. Tento sen skončil, protože ampule, ve které lovil sny západní obyvatel, se dávno začala drolit. Nadbytek dluhů, škrtící smyčka daní, drahota, nezaměstnanost a nejistota zítřka – to vše je zima naší doby. Jaký tu může být šťastný konec?
Velká deprese 30. let minulého století skončila nevídaným boomem spotřeby a výroby na Západě. Divák, jehož peněžní záležitosti nebyly nejhorší, byl ochoten častěji přijímat filmy bez happyendu. Dnes taková perspektiva na Západě není vidět, protože příliš mnoho zemí dospělo k tomu, aby zopakovaly zázrak kapitalismu Severní Ameriky a Západní Evropy padesátých a šedesátých let a ponořily se do svého ráje „spotřební společnosti“, nekupovaly západní zboží, ale vyráběly svoje. Jistěže obyvatelé nových vedoucích zemí kapitalizmu ani zdaleka néžijí v ráji. Ale, upřímně řečeno, mělo by smysl pro ně natočit jiné, zvláštní finále „Hry o trůny“. Třebaže by také nebylo slaďoučké, ale určitě by bylo jiné.¨
*) Vasilij Koltašov (1979) – ředitel Centra ekonomických výzkumů při Ústavu globalizace a sociálních hnutí.
Zdroj: if24.ru
Překlad: st.hroch 190606
https://www.stalose.com/item-124677-