Stalose Zprávy | Den hněvu: V den soudu nebude pro ubohé hříšníky žádné naděje na milosrdenství. Pryč ode mne, zlořečení, do ohně věčného

Et videbunt Filium hominis venientem in nubibus coeli cum virtute multa et maiestate.
„A uzří Syna člověka přicházeti v nebeských oblacích s velkou mocí a slávou“ [Mt 24, 30].

V současné době nepanuje o Bohu povědomí, a proto je hříšníky tak pohrdán, jako by nemohl odplatit podle své vůle urážky, jež jsou proti němu činěny: „Nic nám nemůže učinit všemohoucí.“[1] Ale Pán ustanovil den, nazývaný v Písmu „dnem Hospodinovým“[2], kdy se věčný Soudce nechá poznat, že je Pánem. „Dal se poznat Hospodin, jenž soudil.“[3] Na tento verš sv. Bernard píše: „Pán, který je nyní neznámým, žádá-​li milosrdenství, bude poznán, když vykoná spravedlnost.“[4] Proto je onen den označován za „den hněvu, den soužení a úzkosti, den psoty a bídy“[5].

Rozvažme nyní za prvé různé zobrazení spravedlivých a hříšníků; za druhé zkoumání svědomí; a za třetí rozsudek nad vyvolenými a zavrženými.

Různé vyobrazení spravedlivých a hříšníků v údolí Josafat

Onoho dne sestoupí z nebe oheň a spálí zemi se všemi tehdy žijícími lidi a věcmi na zemi: „A země i se vším, co je na ní, shoří.“[6] Vše se obrátí v hromadu popela.

Po smrti všech lidí zazní trouba a všichni opět vstanou, jak píše apoštol: „Trouba zazní, a mrtví vstanou.“[7] Sv. Jeroným praví: „Chvěji se pokaždé, kdy rozvažuji o soudném dni. Ať už jím nebo piji nebo dělám cokoliv jiného, zní mi v uších onen hrozný zvuk trouby: Vstaňte mrtví a předstupte před soud.“[8] A sv. Augustin vyznává, že jej nic tak neodvádí od světských myšlenek jako strach ze soudu.

Na zvuk oné trouby sestoupí duše blažených z nebes, aby se sjednotily s těly, s kterými sloužily Bohu na zemi; a néšťastné duše zavržených vystoupí z pekla, aby se znovu ujaly prokletých těl, s kterými urážely Boha. Ach, jak rozdílný je vzhled prvních ve srovnání s druhými! Zavržení se zjeví pokřivení a černí jako mnoho oharků pekelných; ale blažení zazáří jako mnoho sluncí: „Spravedliví se budou skvíti jako slunce.“[9] Jak šťastní budou ti, kteří umrtvovali svá těla kajícími skutky! Jejich štěstí nám odhalují slova sv. Petra z Alkantary, jež po smrti pronesl k sv. Terezii: „Ó šťastné pokání, které mi získalo takovou slávu!“[10]

Po vzkříšení je andělé svolají, aby se dostavili do údolí Josafat: „Národové, národové v údolí soudu; neboť blízký je den Hospodinův.“[11] Pak andělé přijdou a oddělí zavržené od vyvolených, stavějíce druhé napravo a první nalevo: „Vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých.“[12] Ach, jak velké bude zmatení, které stihne néšťastné zavržence! Autor Nedokonalého díla praví: „Jaké musí být zmatení bezbožných, když, byvše odděleni od spravedlivých, budou opuštěni.“[13] „Sám tento trest,“ praví Zlatoústý, „by byl dostačujícím učinit jim peklo.“[14] Bratr bude oddělen od bratra, manžel od manželky, syn od otce atd.

Ale, hle, tu se otevírají nebesa, andělé přicházejí, aby se zúčastnili soudu nesouce znamení kříže a další nástroje Spasitelova umučení. Jak píše andělský sv. Tomáš: „Přijďte k soudu Páně a předložte znamení kříže a další důkazy umučení.“[15] To samé lze vyvodit z toho, co píše sv. Matouš: „Tu se ukáže na nebi znamení Syna člověka; i rozkvílí se tehdy všichni národové na zemi.“[16] Hříšníci budou kvílet při pohledu na kříž; proto, jak praví Zlatoústý, hřeby na ně budou žalovat, rány a kříž Ježíše Krista budou proti nim svědčit: „Hřeby tě obžalují, jizvy budou proti tobě hovořit, kříž Kristův bude proti tobě svědčit.“[17]

Nejsvětější Maria, královna svatých a andělů, přijde, aby se zúčastnila posledního soudu, a nakonec se v oblacích objeví věčný Soudce v plné nádheře a slávě. „A uzří Syna člověka přicházeti v nebeských oblacích s velikou mocí a slávou.“[18]

Ach, jak velké utrpení způsobí zavrženým pohled na Soudce! „Před ním trnouti budou národové.“[19]Podle sv. Jeronýma přinese přítomnost Ježíše Krista zavrženým více bolesti néž samo peklo: „Pro zavržené by bylo lehčí snášet muka pekelná néžli přítomnost Páně.“[20] Proto onoho dne, jak předpověděl sv. Jan, budou prosit hory, aby na ně padly a skryly je před zrakem rozhněvaného Soudce: „Pravili k horám a skalám: ‚Padněte na nás a ukryjte nás před Tím, jenž sedí na trůně, a před hněvem Beránkovým!“[21]

Zkoumání svědomí

„Soud zasedl, a knihy byly otevřeny.“[22] Knihy svědomí jsou otevřeny a nadchází soud. Apoštol říká, že nic nezůstane skryto; Pán „osvítí věci skryté v temnotě“[23]. A sám Bůh skrze Sofonjáše praví: „Budu prohledávati Jerusalem se svítilnami.“[24] Jas svítilny odhalí vše skryté.

Sv. Jan Zlatoústý píše: „Hrozný soud, ale hříšníkům, avšak vytoužený a sladký spravedlivým.“[25]Poslední soud naplní hříšníky hrůzou, ale bude zdrojem radosti a sladkosti vyvoleným; neboť pak Bůh dá chválu každému podle jeho skutků.[26] Apoštol praví, že onoho dne budou spravedliví vyneseni nad oblaka, aby se připojili k andělům a rozmnožili dvorstvo oslavující Pána: „Budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Kristu.“[27]

Světáci nyní považují světce, kteří vedou ponížený a pokorný život, za blázny, tehdy vyznají svou hloupost a řeknou: „My nemoudří mínili jsme, že jejich život je šílenství, a jejich konec že jest bezectný. Aj, kterak připočteni jsou k synům Božím, a mezi svatými je jejich úděl.“[28] V tomto světě jsou bohatí a vážení nazýváni šťastnými, ale pravé štěstí spočívá v životě ve svatosti. Radujte se, duše, jež zažíváte na této zemi soužení, „váš zármutek se obrátí v radost“[29]. V údolí Josafat usednete na trůny slávy.

Ale zavržení budou jako kozlové určení na porážku postaveni nalevo, aby čekali na své odsouzení. „V čase soudu se jim nedostane milosrdenství,“ praví Zlatoústý.[30] V den soudu nebude pro ubohé hříšníky žádné naděje na milosrdenství. Sv. Augustin píše: „Velikým trestem hříšníků už je naprostá ztráta bázně a povědomí o Božím soudu.“[31] Největším trestem za hřích těch, kteří žijí v nepřátelství s Bohem, je ztráta bázně a vzpomínky na Boží soud. Jen si žijte dál zatvrzele v hříchu, dí apoštol, ale podle své zatvrzelosti si střádáte na den soudu poklad Božího hněvu: „Svou zatvrzelostí však a svým nekajícím srdcem si hromadíš hněv pro den hněvu.“[32]

Proto sv. Anselm říká, že se hříšníci nebudou moci nikam skrýt, ale budou nuceni dostavit se s nesnesitelnou bolestí na soud: „Skrýt se nemožné, objevit se nesnesitelné.“[33] Ďáblové se ujmou role žalobců a, jak píše sv. Augustin, praví Soudci: „Soudce, nechť je můj ten, kdo nechtěl být tvůj.“[34]Svědčit proti nim bude za prvé jejich vlastní svědomí. „O tom vydává svědectví svědomí jejich.“[35] Za druhé proti nim promluví tvorové a stěny domu, v němž páchali svoje hříchy: „Neboť kámen na zdi křičí.“[36] A za třetí vystoupí sám Soudce: „Já jsem soudce i svědek, dí Hospodin.“[37] Proto sv. Augustin píše: „Ten, kdo je nyní svědkem tvého života, bude soudcem v tvém případě.“[38] Zejména zavrženým křesťanům pak podle slov sv. Matouše řekne: „Běda tobě, Korozain! Běda tobě, Bethsaido! Neboť kdyby se byly udály v Tyru a Sidonu ty zázraky, které se děly u vás, byly by se již dávno daly v žínici a popelu na pokání!“[39] Křesťané, řekne, kdyby milosti, kterými jsem vás zahrnoval, byly dány Turkům nebo modlářům, činili by pokání za své viny; ale vy jste přestali hřešit až v okamžiku své smrti. Pak vyjeví všem lidem jejich nejskrytější zločiny: „Odkryji ti ohanbí napřed.“[40] Odhalí zraku ostatních všechny jejich tajné néčistoty, nespravedlnosti a krutosti: „Postavím proti tobě všecky ohavnosti tvé.“[41] Každý ze zavržených ponese své hříchy vepsané na svém čele.

Jaká zákonná omluva by je mohla v onen den zachránit? Nemají žádnou výmluvu? „Všecka bezbožnost zavírá svá ústa.“[42] Vlastní hříchy zavřou ústa zavrženým tak, že nebudou mít odvahu se ani hájit, a sami sebe odsoudí.

Rozsudek nad vyvolenými a zavrženými

Sv. Bernard říká, že „nejprve bude vynesen rozsudek nad vyvolenými“, kterým jim bude přidělena rajská sláva, „aby se zvýšilo utrpení zavržených při pohledu na to, co ztratili“.[43] Ježíš Kristus se tedy nejdříve obrátí k vyvoleným a s klidnou tváří pronese: „Pojďte, požehnaní Otce mého, vládněte královstvím, připraveným pro vás od ustanovení světa!“[44] Pak požehná všechny slzy prolité z lítosti nad jejich hříchy a všechny jejich skutky, modlitby, umrtvování a přijímání; především jim požehná bolesti jeho umučení a krev prolitou za jejich spásu. A vyvolení po těchto požehnáních vstoupí za zpěvu „alleluja alleluja“ do ráje, aby navěky Boha chválili a milovali.

Následně se soudce obrátí k zavrženým a vynese rozsudek jejich odsouzení těmito slovy: „Pryč ode mne, zlořečení, do ohně věčného.“[45] Budou tedy prokleti a odděleni tak od Boha a sesláni do ohně pekelného, který je bude navěky spalovat: „I půjdou tito do věčného trápení, spravedliví pak do života věčného.“[46]

Po tomto soudním výroku se budou muset néšťastníci podle sv. Efréma rozloučit navěky se svými příbuznými, rájem, svatými a Matkou Boží Marií: „Sbohem, spravedliví; sbohem, kříži; sbohem, ráji; sbohem otcové a bratři, už vás nikdy nespatříme; sbohem, Bohorodičko Maria.“[47] Pak se uprostřed údolí otevře obrovská jáma, néšťastní zavrženci do ní budou svrženi a zaslechnou, jak se za nimi zavírají brány, které se už nikdy neotevřou. Ó proklatý hříchu, k jakému bídnému konci jednoho dne přivedeš tolik duší vykoupených krví Ježíše Krista! Ó néšťastné duše, kterým je vyhrazen tak srdceryvný konec!

Ale buďte veselé mysli, křesťané, neboť nyní je Ježíš Kristus otcem, nikoliv soudcem: je připraven odpustit všem, kteří projeví lítost. Prosme jej tedy néúnavně o odpuštění.

Převzato z Opere di S. Alfonso Maria de Liguori, sv. III. Torino 1880.
Přeložil Ondřej Svitáček.
Vyšlo v Te Deum 4/​2018.

[1] „Et quasi nihil posset facere Omnipotens, aestimabant eum“ [Job 22, 17].

[2] „Dies Domini“ [např. Iz 13, 9]

[3] „Cognoscetur Dominus iudicia faciens“ [Ž 9, 17].

[4] „Cognoscetur Dominus iustitiam faciens, qui nunc ignoratur misericordiam quaerens“ (Lib. de 12. Rad.).

[5] „Dies irae, dies illa, dies tribulationis et angustiae, dies calamitatis et miseriae“ [Sof 1, 15].

[6] „Terra et quae in ipsa sunt opera exurentur“ [2 Petr 3, 10].

[7] „Canet enim tuba, et mortui resurgent“ [1 Kor 15, 52].

[8] „Quoties diem iudicii considero, contremisco. Sive comedam sive bibam sive aliud faciam, semper insonare videtur auribus meis illa terribilis tuba: Surgite mortui, venite ad iudicium“ (in Matth. cap. 5).

[9] „Tunc iusti fulgebunt sicut sol“ [Mt 13, 43].

[10] „O felix poenitentia quae tantam mihi promeruit gloriam!“

[11] „Populi, populi in vallem concisionis, quia iuxta est dies Domini“ [Joel 3, 14].

[12] „Exibunt angeli et separabunt malos de medio iustorum“ [Mt 13, 49].

[13] „Quomodo putas impios confundendos, quando segregatis iustis, fuerint derelicti!“ (Hom. 54).

[14] „Et si nihil ulterius paterentur, ista sola verecundia sufficeret eis ad poenam“ (In Matth. c. 24).

[15] „Veniente Domino ad iudicium, signum crucis, et alia passionis indicia demonstrabunt“ (Opusc. 2 c. 244).

[16] „Et tunc parebit signum Filii hominis in coelo et tunc plangent omnes tribus terrae“ [Mt 24, 30].

[17] „Clavi de te conquerentur, cicatrices contra te loquentur, crux Christi contra te perorabit“ (Hom 20. in Matth.).

[18] „Et videbunt Filium hominis venientem in nubibus coeli, cum virtute multa et maiestate“ [Mt 24, 30].

[19] „A facie eius cruciabuntur populi“ [Joel 2, 6].

[20] „Damnatis melius esset inferni poenas, quam Domini praesentiam ferre.“

[21] „Dicent montibus et petris: Cadite super nos, et abscondite nos a facie sedentis super thronum et ab ira Agni“ [Zjev 6, 16].

[22] „Iudicium sedit et libri aperti sunt“ [Dan 7, 10].

[23] „Illuminabit abscondita tenebrarum“ [1 Kor 4, 5].

[24] „Scrutabor Hierusalem in lucernis“ [Sof 1, 12].

[25] „Terribile iudicium, sed peccatoribus, iustis autem optabile et suave“ (Hom. 3 de Dav.).

[26] 1 Kor 4, 5

[27] „Rapiemur cum illis in nubibus obviam Christo in aera“ [1 Sol 4, 17].

[28] „Nos insensati vitam illorum aestimabamus insaniam, et finem illorum sine honore: ecce quomodo computati sunt inter filios Dei, et inter sanctos sors illorum est“ [Moudr 5, 4‒5].

[29] Jan 16, 20

[30] „Iudicii tempus, dice il Grisostomo misericordiam non recipit.“

[31] „Magna iam est poena peccati, metum et memoriam divini perdidisse iudicii“ (Serm. 20 de temp.).

[32] „Secundum autem duritiam tuam et impoenitens cor thesaurizas tibi iram in die irae“ [Řím 2, 5].

[33] „Latere enim impossibile, apparere intolerabile.“

[34] „Iudica, esse meum, qui tuus esse noluit.“

[35] „Testimonium reddente illis conscientia ipsorum“ [Řím 2, 15].

[36] „Lapis de pariete clamabit“ [Hab 2, 11].

[37] „Ego sum iudex et testis dicit Dominus“ [Jer 29, 23].

[38] „Ipse erit iudex causae tuae, qui modo est testis vitae tuae“ (Lib. de 10 Chord. c. 2).

[39] „Vae tibi, Corozain, vae tibi, Bethsaida, quia si in Tyro et Sidone factae essent virtutes, quae factae sunt in vobis, olim in cilicio et cinere poenitentiam egissent“ [Mt 11, 21].

[40] „Ponam contra te omnes abominationes tuas“ [Nah 3, 5].

[41] „Ponam contra te omnes abominationes tuas“ [Ez 7, 3].

[42] „Omnis iniquitas oppilabit os suum“ [Ž 106, 42].

[43] „Prius pronunciabitur sententia electis ut acrius (reprobi) doleant videntes quid amiserunt“ (Ser. 8 in ps. 90).

[44] „Venite benedicti Patris mei, possidete paratum vobis regnum a constitutione mundi“ [Mt 25, 34].

[45] „Discedite a me maledicti in ignem aeternum“ [Mt 25, 41].

[46] „Et ibunt hi in supplicium aeternum, iusti autem in vitam aeternam“ [Mt 25, 46].

[47] „Valete iusti, vale crux, vale paradise, valete patres ac filii: nullum siquidem vestrum visuri sumus ultra; vale tu quoque Dei genitrix Maria“ (S. Efrem de variis ser. inf.).

https://www.stalose.com/item-110083-