Stalose Zprávy | SERIÁL (1): Za samostatnost republiky není komu děkovat
14. října 2018 — 06:20
Pokud se podíváme na holá fakta o vzniku Československa, mám dojem, že za samostatnost republiky není komu děkovat, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.
Nové samostatné státy jako Československo či Polsko vznikly proto, že na ohromném prostoru východní, střední a jižní Evropy nebyly žádné politické a vojenské síly, které by jim v tom zabránily.
Slabost všech
Západní vítězné mocnosti byly tak slabé, že musely po vlnách nejistoty a řadě váhavých spekulací souhlasit s představami národních politiků a lidových mas ve střední a ve východní Evropě, zvláště když se svými představami uspěli u amerického prezidenta Wilsona.
Francouzi a Britové byli schopni souhlasit i nesouhlasit se vznikem Československa podle momentální situace. Když na frontě měli navrch Němci, velká ochota k tomu nebyla.
Největším mýtem novodobých česko – slovenských dějin je tvrzení, že vznik Československa je důsledkem rozpadu Rakousko – Uherska s pomocí dohodových mocností.
Ve skutečnosti Československo by nevzniklo, pokud by nedošlo ke zhroucení celé mocenské Evropy. V troskách skončily (kromě USA) obě strany konfliktu. Muselo se zhroutit nejen Rakousko – Uhersko a německé císařství. Válku prohrála také ruská carská říše, a tím zesílilo separatistické hnutí v Polsku a v Pobaltí. Ekonomicky na kolenou byly i vítězné mocnosti Francie a Velké Británie, natož Itálie, a začal jejich trvalý mocenský úpadek. Vůči USA se vítězné státy staly vyčerpanými dlužníky.
Čas čekání
V těchto dnech připravuji do tisku knihu „1918: Karneval války“. V knize uvádím, že evropským vítězným mocnostem bylo v podstatě jedno, zda vznikne Československo. Jejich jediný zájmem bylo, zda vznik nějakého nového státu prospěje jejich politice.
Např. ve zprávě z 8. února 1918 poslané do Prahy z Francie viděl Edvard Beneš tehdy hlavní problém v neutěšené politické situaci mezi spojenci: „(Beneš) musel reagovat na iniciativy Wilsonovu a Lloyda George, které s jasným záměrem oddělit v očekávaných kritických okamžicích habsburské mocnářství od Německa, garantovaly jeho existenci.“
Američané a Britové byli tehdy ochotni Rakousko-Uhersku garantovat celistvost říše. Ani později nebyli ochotnými zastánci samostatnosti Československa.
Až ve zprávě z 10. května 1918 si Beneš oddechl, že francouzští politici Clémenceau a Pichon slíbili, že „uznají nás za úplně samostatné.“ (Zdeněk Kárník, Historie a vojenství č.6/1995, Edvard Beneš a Maffie v nejtěžším období Velké války 1917 – říjen 1918, s.10–11) Tehdy již Francouzi cítili, že Němci přes své ofenzivní úsilí nejsou schopni ve válce zvítězit.
Ale ještě koncem května 1918 nebylo právo na naší samostatnost veřejně mocnostmi uznáváno.V memorandu Spojenců z 29. května 1918 „byla pouze zmínka o upřímných sympatiích s národními snahami Čechů, Slováků a Jihoslovanů na svobodu. Nestalo se tak proto, že Itálie stále ještě se nemohla odhodlati k definitivnímu rozhodnutí vzhledem k nevyjasněnému dosud názoru na příští jihoslovanský stát.“ (Čítanka dr. Edv. Beneše, z úvodu Karla Jar. Obrátila, s.13, Brno 1936)
(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:Archivu města Ústí nad Labem)
https://www.stalose.com/item-103652-