První velké bitvy 2. světové války mezi americkou armádou a Wehrmachtem se konaly mimo Evropu. V listopadu 1942 se vojska spojenců vysadila v Alžírsku a Maroku. Po porážce jednotek Vichistické Francie se zaměřila na východ k Tunisku, aby se srazila s německou armádou.

Proč ale severní Afrika? Vojenští stratégové spojenců zjistili, že vpád do Francie je odsouzen ke krachu. Proto bylo rozhodnuto zaútočit na Třetí říši z „měkkého podbřiška Středomoří". Právě po osvobození Tuniska následoval vpád do Itálie a začal dlouhý krvavý pochod na Berlín, píše Steven Cook ve Foreign Policy.

„Možná, že ruský prezident Vladimir Putin studoval dějiny, anebo má rád mapy. Ale ať má jakéhokoli koníčka, velmi dobře se vyzná v zeměpisu," uvažuje autor článku.

Povaha vlivu Moskvy se podle jeho názoru značně liší od toho, co prováděla za sovětské doby. Avšak tento přístup byl dost efektivní, aby oddálil důležité spojence od USA a aby předvedl Rusko jako kompetentního partnera, který má společné zájmy s regionálními hráči.

„V tom spočívá klíčová logika blízkovýchodní evropské strategie Ruska. Získat vliv na úkor Washingtonu, oslabit americké pozice v regionu a přitlačit Evropu přes její slabé podbřiško, v daném případě jih a jihovýchod EU," vysvětluje Cook.
Navrhuje, abychom v duchu nakreslili čáru od Moskvy do Damašku, pak do Erbilu, metropole Iráckého Kurdistánu, do jehož ropného a plynového sektoru investovalo Rusko údajně několik miliard dolarů. A pak abychom se pohybovali k Íránu.

Tato čára Moskva-Damašek-Erbil-Teherán je „důležitou osou" vlivu Kremlu. Existují ale jiné zeměpisné čáry ruského dominování, jež mají pro Evropu ještě větší význam, upozorňuje publicista.

Jedna z těchto čar začíná podle jeho názoru v ruském hlavním městě a vede na jih, k Turecku. Ankara má dostat moderní ruské protivzdušné raketové systémy S-400 v červenci 2019. Obrat zboží Turecka s Ruskem převyšuje jeho obrat s USA. A nedávno označil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan Moskvu spolu s Pekingem a Teheránem za alternativu Washingtonu.

To všechno vyvolalo celkem neodůvodněné obavy Washingtonu, že přichází o Turecko. Ale pro Evropany, které pojí s Ankarou ekonomické vztahy a kteří považují Malou Asii za nárazník mezi nimi a Moskvou, jsou sílící rusko-turecké vztahy skutečným problémem, zdůrazňuje Cook.

Navrhl nakreslit ještě jednu čáru od Moskvy přes Středomoří ke Káhiře, pak udělat prudký obrat doleva, do Benghází. Je to třetí osa, domnívá se autor článku. Může to vyvolat v evropských lídrech velmi nepříjemný pocit. Vždyť asi 10 % světového obchodu, jehož větší část tvoří zboží z Evropy, nebo do Evropy, jde přes Suezský průplav. Styky mezi Egyptem a Ruskem také zvyšují pravděpodobnost toho, že americké a evropské loďstvo může poprvé přijít o možnost volného pohybu ve východním Středomoří.

Libye je největší intrika a ukázková hra Moskvy v regionu. Kreml se veřejně vyslovuje pro kompromis mezi znepřátelenými politickými sílami, ale Evropané podezírají, že ruská vláda podporuje potenciálního libyjského autokrata Chalifa Haftara.

Zahraničněpolitický zájem Putina o Libyi je zcela jasný. Ve východní části této země mají obrovské zásoby přírodních energetických zdrojů, jejichž větší část vyvážejí do Evropy.

„Ze strany Putina by bylo vážným opomenutím, kdyby nenavázal vztahy s Libyí, zemí, ze které by Rusko potenciálně dokázalo kontrolovat energetické dodávky do Evropy. S velkou mírou jistoty se dá tvrdit, že to ruského prezidenta napadlo," domnívá se autor článku.