Během dvou let, které vedly k rezignaci papeže Benedikta XVI. na papežský stolec, se událo mnoho podivných věcí: Vatileaks, státní sekretář (kardinál Bertone) zjevně odhodlaný papežovu situaci ještě ztěžovat a krize, která se zdánlivě vymkla kontrole. Pouze zdánlivě: skutečnost byla taková, že skupina kardinálů zapojená do toho, co vešlo ve známost jako „sanktgallenská mafie“, intrikovala, aby papeže Ratzingera utápějícího se v problémech přiměla k odchodu a vynutila si zvolení „Antiratzingera“ – ve skutečnosti toho Antiratzingera, jehož podporovali už v předchozím konkláve, kardinála Bergoglia z Buenos Aires.

Všechno se dařilo tak, jak si naplánovali. Benedikt XVI. nabyl přesvědčení – nebo ho přesvědčili – že už nebude schopen problémy řešit, a odešel, a horor Bergoglio byl zvolen. Jako horor jsme nadcházející pontifikát označili již v den Bergogliovy volby.

Dostali z něj maximum

A jak jsme za to byli kritizováni a očerňováni! Ve skutečnosti když si přečtete příspěvek našeho vzácného argentinského přítele, který od našeho založení sledoval náš intenzivní zájem o Církev v Argentině, zjistíte, že současného papeže neobviňuje z hereze. Ani jednou! Neobviňuje ho z apostáze. Byli jsme mylně nařčeni ze všech možných zel, zatímco ve skutečnosti naše obavy z tohoto papeže – které se ukázaly absolutně správné – vycházely z toho, že se u něho kombinují mravně nejhorší kumpáni a naprostý věroučný zmatek.

Naneštěstí jeho přátelé, titíž, kteří ho nechali zvolit, z něj dostali maximum. Jak objasňuje přesvědčivé písemné svědectví arcibiskupa Vigana (v té době apoštolského nuncia ve Spojených státech), František od samého počátku využíval všech prostředků, včetně zášti a lží, k pomoci přátelům, jako byl tehdejší kardinál McCarrick a kardinál Danneels. Všemožných prostředků rovněž využíval k trestání těch, jež pokládal za své nepřátele, jako je kardinál Burke, bruselský arcibiskup Léonard a mnoho dalších.

Zničil bezpočet životů a povolání. Pamatujete se na františkány Neposkvrněné? Vaše děti už je znát nebudou. Kvůli tomuto nevydařenému pontifikátu nebudou ani vědět, že kdysi existoval mladý, vzkvétající, tradiční františkánský řád.

Zlo v pronásledování každého, s nímž nesouhlasil; zlo v úmyslném zavádění zmatku ve věrouce; zlo v odmítání objasnit zmatek, který sám vytvořil – František svou autoritářskou špatností zvýšil napětí v Církvi na úroveň, jaká tu nebyla od protestantské vzpoury či francouzské revoluce.

Tentokrát však revoluční zloba vychází zevnitř Církve, od teologicky zakrnělého, mravně zkaženého a zlo sledujícího tyrana.

František musí odejít.

Čtěte ZDE: Skandál jaký tu ještě nebyl: Proč papež kryje sexuální excesy prelátů? Nastala apokalyptická krize víry. Homomafie v Církvi: Zločinci v sutaně mají pré. Papež rezignoval na nauku a mravy. Příčina je zcela jasná

Sodoma

Budovu Katolické církve plní nesnesitelný zápach. Vychází z Petrova stolce, kde se před celým vesmírem rozkládá mravní mrtvola. Mocnosti tohoto světa dosud defilují před umrlcem a skládají mu světské pocty, ale katoličtí věřící se od nepřijatelného pohanského představení s hrůzou odvracejí.

Papež František, Jorge Mario Bergoglio, je mrtev. Nezemřel skutečně, ale jeho mravní přítomnost je pryč. Revoltující umrlec dosud sedí na stolci Knížete apoštolů a jeho jediní skuteční podporovatelé – liberálové, heretici, odpadlíci – už plánují, jak ho nahradit, až dojde k nevyhnutelnému.

Klamal a pronásledoval skutečné věřící, mátl prosté lidi v jejich víře, vysmíval se Tradici, kdykoli mohl. A především lhal, bylo prokázáno, že lhal, a ukázal se jako mistrný lhář chránící zvrácené sexuálně zneužívající kněze, kteří jsou jeho nejbližšími spolupracovníky. Abdikace je jediné možné řešení pěti let vzrůstající ostudy a úmyslného špatného vedení.

Horor, který jsme identifikovali hned první den, dospěl k naplnění, jako vředové souplodí zkaženosti: Sodoma v Římě.

Současný skandál komentuje též známý český katolický publicista Ignác Pospíšil:

Ignác Pospíšil: Pád papeže showmana

Obrovský skandál, který otřásl autoritou a pověstí Svatého stolce a papeže Františka, je pro všechny katolíky velmi bolestný, tím spíše, že se dal očekávat. Ačkoliv papež František zařadil téma sexuálních a zneužívacích skandálů do repertoáru svých vystoupení již na samotném počátku svého pontifikátu, nikdy nejevil žádnou větší snahu problém skutečně řešit. 

Padala z něj rozličná silná slova a omluvy, konala se setkání s obětmi. ale to vše bylo činěné jen pro PR efekt, samotné činy pontifika usvědčovaly ze lži už od samého počátku. Nikdy se nepokusil problém skutečně řešit, nikdy systematicky nezasáhl proti homomafii v církvi, bez níž by se celý problém nikdy nerozvinul do takových rozměrů. To by se přece nehodilo do jeho liberálního a prohomosexuálního PR, kterým si získal lásku světských médií.

Ještě tristnější byly jeho konkrétní kroky týkající se konkrétních osob a případů. Ty se každému nezaujatému pozorovateli musely jevit jasný důkaz toho, že papež se o celou aféru stará pouze účelově. Zatímco konzervativní biskupové byli perzekvováni a odvoláváni už při podezření, že něco neřešili dost energicky a včas, na liberály s  Františkem souznící platil úplně jiný metr. To bylo naprosto nepřehlédnutelné už v čase synody o rodině, na niž papež poslal jako svého osobního delegáta kardinála Danneelse, který se jako belgický primas prokazatelně snažil ututlat zneužívání páchané kolegou biskupem. A zde rovněž není pochyb o tom, že to papež věděl.

Čtěte ZDE: František: Antipastýř ve službách nepřítele? Probuďme se z narkózy! Totální demoralizace je na obzoru. Kapitální blud a urážka všeho svatého. Zvrácenost a zrada, jež historie nepamatuje. Nad propastí

Prchlivý tyran

Ještě temnější kapitolu představuje jmenování Juana Barrosa biskupem v Osornu. Papež jej jmenoval, přestože věděl, že dotyčný chilský biskup je vážně obviňován přinejmenším z neřešení sexuálních zneužívání páchaných jeho blízkým knězem (existují dokonce i obvinění, že se některých sám účastnil). Tam, kde by nepohodlný konzervativec byl bez vyšetřování přinejmenším emeritován, přišlo u liberála povýšení, aniž by se vůbec čekalo na výsledky nějakého šetření. Papež dokonce následně při návštěvě Chile, kde se setkal ze strany velké části chilských katolíků s protesty a bojkotem své návštěvy, neudržel nervy na uzdě a hrubě pozurážel ty, co biskupa obviňovali, když je bez jakýchkoliv podkladů veřejně označil za lháře  a pomlouvače.

Později se za to omluvil, a nakonec přiměl všechny chilské biskupy k hromadné rezignaci, aby skandál potlačil a projevil snahu celou věc nějak řešit. Logickou připomínkou ovšem je, že pokud by to myslel opravdu poctivě, musel by s chilskými biskupy rezignovat i on sám, protože v celé kauze je jeho vlastní role ze všech biskupů druhá nejhorší – hned po Barrosovi…

Obraz idolu

Nyní přichází poslední rána papežově pověsti – bývalý apoštolský nuncius v USA, arcibiskup Carlo Maria Vigano vydal veřejné prohlášení ke kauze liberálního amerického kardinála McCarricka, emeritního washingtonského arcibiskupa, který byl nedávno přinucen k rezignaci na pozici v kardinálském kolegiu poté, co se provalila hromadná obvinění kardinála z páchání sexuálního zneužívání a znásilňování mladých mužů a dětí. Spolu s kardinálem se otřásají (arci)biskupské stolce vícero amerických hierarchů, kteří kolegu prokazatelně či údajně kryli (v drtivé většině jde o papežem prosazované ultraliberály, v čele s kardinálem Wuerlem). A nyní se otřásá i papežský stolec.

Exnuncius totiž veřejně a s podrobnostmi svědčí o tom, že McCarrickův skandál není nic Svatému stolci neznámého. Že problém byl znám již papeži Benediktu XVI., který na kardinála v tajnosti uvalil nemalé církevní tresty a omezení – tresty, které papež František zrušil (resp. nechal vědomě vyhasnout). Že papež o velmi věrohodných obviněních McCarricka nepochybně věděl už v době, kdy tyto tresty rušil, a že McCarricka navzdory tomu všemu jmenoval jedním ze svých vlivných poradců. Mělo by to být šokující obvinění, ale u někoho, kdo dříve neměl problém s Danneelsem a Barrosem, to zas až tak nepřekvapí.

Nepřekvapí ani chování sekulárních a liberálních médií, která se jen těžko smiřují s tím, že jejich idol má tak velké chyby. Každopádně ho za to, za co by kteréhokoliv konzervativnějšího preláta roztrhala na kusy (a to i tehdy, kdyby ta obvinění popíral, což se František sám ani neodvážil – ač jinak dosti sdílný při konferenci v letadle na dotazy novinářů v tomto směru odpovědět odmítl), nijak zvlášť neštvou. Někdo by to mohl nazvat pokrytectvím, ale oni tomu nepochybně říkají taktika.

Ale přes všechnu jejich shovívavost – tohle obraz jejich idolu beze škod nerozdýchá…

Zdroj 1, Zdroj 2. 

Tagy článku