Zdeněk Hrabica
31. 8. 2018
Doba prezidentu republiky suverénního státu umožňuje, aby pronášel jakékoliv názory v televizi, sice ne ve veřejnoprávním médiu, ale v TV Barrandov. Doba mi umožňuje, abych své názory vyjadřoval na veřejnosti, nikoliv ve veřejných svobodných a demokratických médiích; ale v úplně jiných. Bez nároků na honorář, vymezeného výkladem tiskového zákona, i já mohu reagovat. Být si vědom, že mne vnímatelé roznesou na kopytech. Čemuž se často nevyhýbají.
Politik ani já to nemusíme unést. Můžeme mít pravdu nebo se můžeme mýlit.
Nyní po prázdninách jsem shlédl pořad Jaromíra Soukupa v TV Barrandov, rozhovor s prezidentem v Lánech. Tentokrát se hlava státu dotkla událostí dramatického roku 1968, 21.srpna! Vzala to pěkně od podlahy a hodně osobně. Jak jej jeho diskriminační, okupantské a normalizační důsledky připravili na jeden rok o práci a pak na dvacet let o možnost působit ve své profesi.

V tom si nejen my oba skoro rozumíme. Ani v následujícím hodnocení se jako pamětníci doby zcela nelišíme.

V jiném se již lišíme v mnohém. Do politického dialogu nepatří msta, zloba, bohorovnost, ostrakizující návraty k pachatelům či účastníkům děje. Těm se, bohužel, prezident republiky tentokrát a zdaleka ne poprvé nevyhnul a ani nechtěl vyhnout. Po vyjmenování a dehonestaci skupiny českých novinářů smetl ze scény nejprve ústavního činitele za jeho projev při pietní akci u Českého rozhlasu. A vypráskal mu kožich, jen co se do něho vešlo. Pak se znovu s vervou sobě vlastní pustil do pod samopaly odvlečených československých státních činitelů do Moskvy. Nejvíce a neomaleně to odnesl ten nejzodpovědnější a tím i nejodpovědnější. Tedy i nejzbabělejší, kdo po návratu ze zajetí a po setkání s budoucím maršálem SSSR v Kremlu doma plakal a pronášel srdcervoucí vzlyky. A když měl bojovat a rvát se, plakal. Skončil v Turecku. Potom v neznámu. Po létech prý pak zase toužil po korytě.

Uznání se dostalo jenom jednomu. Ani ten, jako před ním zmíněný zbabělec, nebyl v celé své kariéře politika vůbec žádný anděl.

Styděl bych se v daný historický moment pletkařit na vrub Blahoslaveného, když se po zbabělosti vzchopil v jiné dějinné epoše ke statečnému činu. Ani on však nebyl jediným.

Zkrátka setkání v TV Barrandov s prezidentem v Lánském zámku jsem ve svém celku tentokrát nepřijal.

A nikdy přijmout ani nemohu.