Připomínáme si smutné 50. výročí obsazení Československa v roce 1968. Za vpádem stáli, jak kdysi trefně napsal Jiří Hájek, mezinárodní bolševici, přesněji konzervativní bolševici. Invazi do Československa v srpnu 1968 provedli Sověti ve spojení se soudruhy z Polska, NDR, Maďarska a Bulharska. Invazi podpořili konzervativní komunisté z celého světa, včetně těch západoevropských. Naopak některé komunistické státy invazi odsoudili. Jak víme, například komunistické Rumunsko nebo Albánie se odmítly na ní podílet. Sovětskou invazi ostře odsoudil také předseda Komunistické strany Číny a čínský vůdce Mao Ce-tung. Roztržka mezi Sovětským svazem a Čínou vedla v roce 1969 k ozbrojenému čínsko-sovětskému konfliktu. A pro čínsky orientovaná Albánie pod vedením Envera Hodžy na protest proti invazi vystoupila z Varšavské smlouvy.

V květnu, tedy tři měsíce před 21. Srpnem 1968, se konala v Bruselu porada zástupců členských zemí NATO. Došlo na ní ke shodě, že Československo je a zůstane socialistické a státy Severoatlantické aliance by neměly do tamních záležitostí zasahovat. 

Co z toho plyne? Tehdejší sovětský blok, včetně německých a dalších komunistů, se děsil ztráty československé ekonomiky, kterou plánoval ekonom Ota Šik reformovat a postavit na tržní základy. Invaze měla ve své podstatě ekonomicko-mocenské důvody, podobně jako když USA v Latinské Americe svrhávaly legitimní vlády, které nechtěly podporovat americký byznys a politiku USA. Proto také mělo USA pro invazi Sovětského bloku pochopení. 

USA měly v té době s Československem také velký spor o náš zlatý poklad. A k naší smůle jsme žádali po Američanech jeho navrácení. Washington odmítal, přesněji řečeno to podmiňoval odškodněním amerických občanů, jejichž majetek byl po převratu v roce 1948 u nás znárodněn.

Invaze se zdála být Američanům výhodná i v jiném ohledu. Americký velvyslanec Thompson tehdy napsal, že by z ní mohly mít Spojené státy a západ jen užitek, cituji: "Rusové si nenechali žádný prostor k ústupu a za své hrubé jednání v této záležitosti zaplatili už teď vysokou cenu jak v komunistickém, tak ve svobodném světě. Pokud Češi jejich nápor odrazí, utrpí sovětská prestiž a ostatní země jejich tábora to povzbudí k větší nezávislosti. Jestli naopak použijí sílu, bude svobodný svět šokován, NATO posíleno, naděje na snížení vojenských výdajů dohodou se Spojenými státy ohrožena atd.“

Co z toho všeho pro nás plyne pro naši současnost? Máme z moderní doby trpkou zkušenost s vpády cizích vojsk a s okupací. Věřím, že dnes naší zemi nic takového nehrozí, ale mnoho cizích národů a zemí ve světě okupují cizí vojska. Měli bychom mít pro tyto národy pochopení a podporovat mírové řešení, nikoliv agresi a konfrontaci. Naše armáda nesmí být nějaký přívažek armád USA a NATO, ale její základní smysl musí být v obraně naší země. A bezesporu i v pomoci spojencům. Ovšem jen v případě, když jsou napadeni a nikoli, když se rozhodnou napadnout cizí suverénní stát.