Mé články věnující se popravám vždycky měly odezvu, což mne velice těší, neboť se o tento neblahý společenský jev dlouhodobě zajímám. Zvláště mě potěšilo, když jsem dostala dotaz, zda-li jsem zastánce trestu smrti, nebo ne, jelikož mým přáním vždy bylo informovat zevrubně a bez prezentace vlastního názoru (tuto tradici jsem porušila v posledním článku věnovaném Dennisu McGuirovi). Anthony Doyle není zajímavý, vlastně je to tuctový vrah, jakých v našich věznicích bude nemalé množství. A možná také proto jsem si ho vybrala.

Anthony Doyle

Anthony Dewayne Doyle přišel na svět 16. října 1984 v Dallasu. Nevyrůstal v harmonické rodině; otec, pijan, matku fyzicky i psychicky týral. Chlapcovým jediným společníkem byl jeho dědeček, s nímž sdílel pokojík v malém mobilním domě v městečku Rowlett. Spal s ním v jedné manželské posteli. Byl to právě dědeček, ke kterému měl chlapec nejsilnější citový vztah. Když bylo Anthonymu jedenáct, byl u toho, když jeho dědeček naposledy vydechl.

Od té doby se chlapcovo chování změnilo. Ve škole se Doylemu co do prospěchu nikdy moc nedařilo, pravidelně propadal, nyní se však začalo rapidně zhoršovat i jeho chování. Záviděl svým bohatším spolužákům a neváhal je okrást. Často se pral a bil ostatní děti. Pravidelně se jeho incidenty řešily s ředitelem školy, mnohokrát byl ze školy vyloučen. Vyhrožoval učitelům, zastrašoval spolužáky. Bez jakékoliv důvodu pobodal jednoho ze spolužáků ostrou tužkou. Bylo mu také oficiálně zakázáno využívat služeb školního autobusu poté, co během jízdy ohrožoval ostatní děti i řidiče.

Poté, co ve večerních hodinách telefonicky obtěžoval učitele, došla s ním příslušným orgánům trpělivost a ve svých třinácti letech putoval po dohodě s rodiči do Dallas County Youth Village, kde probíhá převýchovný program pro problémovou mládež, která se ovšem dosud nedopustila žádného trestného činu. Nezabezpečený ústav nabízí hochům především poradenství a řadu rozmanitých aktivit. Doyleho ovšem nejspíš příliš nezaujaly, neboť byl z programu vyloučen pro násilné chování. V té době také definitivně opustil školu. V patnácti letech putoval Doyle do vojenského výcvikového tábora pro chlapce s asociálními sklony, kde panovala tvrdší disciplína, než ve zmiňovaném Dallas County Youth Village, avšak i odtud byl brzy vyloučen pro problémy s chováním.

V šestnácti letech začal pracovat jako dělník. Jednou byl v té době zatčen poté, co ujel od benzínky bez zaplacení. Dostal pokutu 500 $ a strávil třicet dní ve vězení. Pak byl zatčen za krádež obyčejného postřikovače, opět řešen pokutou 500 $ a osmnáctiměsíční podmínkou s dohledem. Mezitím Doyleho otec zemřel a Anthony žil jen spolu se svou matkou ve stále stejném domě v Rowlettu. S jistou náctiletou dívkou zplodil Doyle coby sedmnáctiletý dceru, která se narodila na sklonku roku 2002. Doyle s děvčetem nežil.

Vražda

16. ledna 2003 byl osmnáctiletý Doyle sám doma. Právě nikde nepracoval a když se ráno probudil, rozhodl se objednat si jídlo domů. Jeho hovor přijala Hyun Mi Cho, u které si Doyle objednal dvě desítky koblih a mexické burritos. Když žena dorazila k domu, Doyle ji pustil dovnitř a zamkl. Nejen, že neměl v plánu za jídlo zaplatit. Začal se sám naopak dožadovat peněz a vyhrožovat ženě baseballovou pálkou.

Sedmatřicetiletá Jihokorejčanka Hyun Mi Cho přišla do USA před dvěma roky, aby tam vydělávala peníze na péči o své nemocné rodiče. Zaměstnala se v donáškové službě a bydlela spolu se svou sestrou v malé garsonce v Dallasu.

Když Doylemu zásadně odmítla vydat jakékoliv peníze a odebrala se k odchodu vyhrožujíc, že zavolá policii, vzteklý Doyle ji strhl k zemi a dvakrát udeřil baseballovou pálkou přes hlavu. Když žena přestala dýchat, usoudil, že už nežije, nechal tělo tělem a důkladně se snažil vyčistit bělidlem cákance krve na koberci. Příliš se mu to nedařilo, a tak místo, kde byla předtím krev, pocákal barbecue omáčkou, aby zakryl stopy. Nevěděl, co s tělem, a tak ho napadlo, že by ho mohl hodit aspoň prozatím do popelnice. Popelnici odnesl do domu a nacpal do ní tělo Cho. Později Doyle připustil, že když tak učinil, „žena vypadala, jako kdyby dýchala a pohnula rukou.“

Pak odjel ke svému příteli z převýchovného ústavu, kterému sdělil, že auto i ostatní věci ukradl, rozdělil se s ním o jídlo a společně se pokoušeli platit kreditní kartou oběti. To se jim nepodařilo, navíc Doyle dostal strach. Opustil svého přítele a odjel s autem Cho do myčky, kde jej nechal a utekl. Následně se zbavil všech jejích věcí. Žena mezitím v popelnici skutečně zemřela. Z činu mu tudíž kromě vědomí, že je vrah, nezůstalo vůbec nic.

Proces, protesty a poprava

Je asi jasné, že vzhledem k chování Doyleho netrvalo příliš dlouho a skončil v cele. Důkazů proti němu bylo víc než dost; existoval záznam hovoru mezi ním a Cho, důkaz, že byl posledním člověkem, ke kterému žena zamířila s dodávkou a záznam z kamery v myčce, kam přijel s jejím autem a následně utekl. Později se našlo i tělo a Doylemu nezbylo, než se přiznat, což i učinil.

V květnu 2004 byl Anthony Dewayne Doyle uznán vinným a zároveň pro něj porota doporučila trest smrti, ke kterému byl skutečně odsouzen. Začal se klasický maraton odvolání, který skončil v Texasu vcelku klasickým neúspěchem, ve stylu nepsaného pravidla „if you’re going to kill someone in Texas, you shouldn’t be surprised by the death penalty.“

Proti popravě tradičně protestovala Amnesty International a tradičně to nikoho z povolaných extra nezajímalo. Nicméně české čtenáře by mohlo zajímat, jakým způsobem zhruba byl Doyle hájen. Jednalo se tentokrát o to, že svůj čin spáchal jako osmnáctiletý, přičemž „kdyby byl o 93 dnů mladší, trest smrti by nedostal.“ (Dle rozsudku v kauze Roper v. Simmons v roce 2005 nemohou být popraveny osoby, které svůj čin spáchaly před osmnáctými narozeninami).

Doyle byl dle AI v době činu nezralý, aby dokázal ovládat svoje reakce a chápat důsledky svého činu. Nechybí poznámka, že Doyle peníze potřeboval, aby se mohl starat o svoji tehdy třítýdenní dceru. Jako obvykle AI vyhlásila i petici proti popravě. Že o oběti, natož nějaké pomoci její rodině, nepadlo ani slovo, asi nikoho nepřekvapuje.

Před popravou Doyle poskytl rozhovor, v němž se vyjádřil, že trest smrti přijímá, jelikož „skutečný muž přizná své špatné skutky a přijme následky.“ Poslední den strávil Doyle s duchovním, se kterým se modlil. Po rozloučení s matkou a přáteli se Doyle vrátil se zpátky na celu, kde se opět modlil s knězem. Vzhledem k tomu, že Texas již opět povoluje odsouzencům vybrat si poslední večeři (v roce 2011 byla poslední večeře na přání zrušena, jelikož si odsouzenci „příliš vybírali a plýtvali jídlem“), vybral si Doyle jako poslední jídlo kuřecí placičky, bramborovou kaši, fazole, míchanou zeleninu a chleba, k pití měl na výběr z čaje, punče a vody.

V půl sedmé večer 27. března 2014 zamířil Doyle na svou poslední cestu. Doprovázen duchovním, odmítl možnost posledního slova. Choval se klidně, celou dobu měl zavřené oči a na popravčího ani jednou nepohlédl. Když kat svou práci dokončil, byl Doyle v 18:49 místního času prohlášen za mrtvého.

Anthony Dewayne Doyle byl čtvrtým člověkem popraveným letos v Texasu a čtrnáctým ve Spojených státech celkem. Příští poprava Texas čeká 3. dubna, popraven bude vrah třináctileté dívky Tommy Sells.

Zdroj: Blog autorky