V čem vlastně spočívá smysl toho, co se v současné době děje?

„Předpisy mezinárodního námořního práva umožňují vést plynovod ve výlučné ekonomické zóně jakékoliv země takovým způsobem, že oficiální souhlas dané země není potřeba. V tomto konkrétním případě, a to bez jakéhokoli zvláštního povolení či souhlasu, bude potrubí umístěno o něco dále od dánského ostrova Bornholm. Přičemž počáteční žádost se touto současnou alternativou nezruší. Společnost Nord Stream 2 AG proces týkající se žádosti o preferované trase totiž nezastavila. Tato žádost byla iniciována v roce 2017 a je vypracována na základě doporučení, které bylo získáno od dánské vlády během úspěšného plánování a výstavby stávajícího plynovodu Severní proud," píše se ve zprávě.

Znamená to, že provozovatel, který je formálně vlastněn Gazpromem, ale ve skutečnosti je konsorciem předních evropských energetických koncernů, v tomto případě jednoduše demonstruje, že je připraven na jakoukoliv variantu vývoje událostí. A Severní proud 2 bude vybudován bez ohledu na jakékoliv vzdorování. O tento plynovod mají evropské ekonomiky opravdu zájem a potřebují ho dokonce více než ruští dodavatelé.

Ve skutečnosti lze tedy celou situaci kolem Dánska považovat za vcelku běžnou a je jen jakousi fiktivní hrozbou.

Z tohoto pohledu projektu nic zvláštního nehrozí.

Ale existují i opravdové hrozby pro tento projekt?

Samozřejmě, že ano. Sice je lze překonat, ale existují. Paradoxně však nepochází ze Západu, ale z Východu.

Celý problém spočívá v tom, že americký prezident při svém vzdorování Číně zašel až příliš daleko. A to se okamžitě odrazilo i na společných amerických energetických projektech s Čínou. Již dříve jsme psali o tom, že dodávky zkapalněného zemního plynu vyrobeného v USA putující do Číny klesly v červenci tohoto roku na minimální úroveň za rok 2018 a činily jen 130 000 tun. Přičemž jen v březnu bylo do Číny vyvezeno asi 445 000 tun amerického LNG. Čína dává na vědomí, že je z dlouhodobého hlediska připravena minimalizovat či zcela vyřadit dodávky amerického LNG na svůj domácí trh. To je jeden z předvídatelných znaků probíhající obchodní války mezi Čínou a Amerikou.

Tato situace musí být nějakým způsobem řešena. A přizpůsobivá Evropa je tou nejlepší možnou volbou. A právě proto se americký politický tlak na EU, aby se vzdala vývoje potrubního systému a přešla na LNG, bude jen stupňovat.
Je tu však jeden problém. Evropské ekonomiky souhlasily s částečným kompromisem a jsou dokonce ochotné v menších objemech nakupovat americký zkapalněný zemní plyn, ale pouze pro potřeby obyvatel. Využívání LNG (a je jedno, jestli je americký, ruský, norský, katarský či pochází z Marsu) v průmyslové výrobě (v chemii, elektrotechnice, strojírenství) znamená postupnou ekonomickou smrt těchto, pro evropské ekonomiky, strategických odvětví. Začlenění tohoto mnohem dražšího LNG do energeticky náročných technologických řetězců na konci přinese takové výrobní náklady na špičkové evropské výrobky, že budou na konkurenčních světových trzích zcela nezajímavé.

A proto je pro průmyslový sektor Evropy odpověď na výzvu amerického politického tlaku vcelku jednoduchá — přežít či podlehnout.

Nicméně za určitých okolností, které jsou ale hodně nepravděpodobné, je evropská byrokracie schopna hrát i proti vlastní ekonomice. Zaplatí za to ale katastrofální politickou cenu (včetně skutečného rozpadu EU). V současné situaci je totiž možné vše.

Znovu ale zdůrazňujeme, že taková situace je velmi nepravděpodobná.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce