Tři naši vojáci, kteří při výkonu služby položili své životy, byli nepochybně dobří vojáci a děli to, co měli. Ale stále dokola tvrdím, že v Asii, ani nikde jinde mimo náš kontinent naši vojáci být nemají.

Služba v armádě, stejně jako služba v ostatních ozbrojených složkách sebou nese rizika a tím nejvyšším je položení lidského života. To platí samozřejmě i o záchranářích.

Záchranáři to mají jasné. Vidí lidi v nouzi v nejvyšší, v ohrožení jejich života a snaží se jim všemožně pomoci včetně rizika nasazení životů. A je lhostejné, jestli ten, kdo potřebuje jejich pomoc se do smrtelného ohrožení dostal přičiněním někoho jiného, nebo svým vlastním. Když položí život záchranář, všichni to vnímají jako obrovskou tragédii. Tragédii, kterou lze z hlediska povahy této práce pochopit.

Smrt kohokoliv z příslušníků ozbrojených složek při výkonu služby je rovněž obrovskou lidskou tragédií jejich rodin a jejich oběť musí být vnímána se vší úctou.

Ale tedy nastupuje hledisko další. A to, zda-li, v tomto případě, naši vojáci měli co dělat v Afghánistánu. A já tvrdím, že neměli.

Politické špičky a zpolitizované vedení armády z touhy po obdivu cizích států vysílají naše vojáky do exotických destinací za stavu, kdy sama armáda přiznává, že není schopna ochránit naši zem před vnějším nepřítelem. To je nepřijatelné a trestuhodné.

Žeňme naše politiky a armádní špičky k odpovědnosti za stav naší armády a smrt našich vojáků. Nepřipusťme frašku, že ti, kteří je poslali na nesmyslnou smrt budou v médiích cosi blábolit, posmrtně je vyznamenávat a ještě si na tom budou honit politické body !

A dobře si všímejme toho, kteří nýmandi s modrou knížkou, bezpohlavní lemplové z neziskovek a další darebáci začnou vřískat, že je potřeba ještě více našich vojáků kdesi v exotických zemích !

Mějme na mysli zničené osudy rodin všech zbytečně padlých minulých, současných i budoucích !

(Autor je bývalý profesionální hasič a bývalý policista)

(Foto: Televize Nova)

Zdroj