„Den po dni nám Donald Trump dává najevo, že na začátku 21. století i nadále zůstávají Spojené státy jedinou supervelmocí," píše novinář Jean Quatremer. Je přesvědčen, že „multipolární svět", ve který mnozí věřili po iráckém a afghánském fiasku, stejně jako v rozkvět nových mocností jako je EU, Čína, Indie či Brazílie, je pouhou fata morgánou. Odstoupení USA z íránské jaderné dohody a následné zavedení ekonomických sankcí vůči Teheránu tento obrázek pouze dokresluje.

Novinář se domnívá, že i přesto, že zbylí účastníci této jaderné dohody (EU, Rusko a Čína) hlásají, že se pokusí zachránit dohodu i evropské podniky působící v Íránu, ve skutečnosti se každý z nich připravuje na podřízení se embargu, které vyhlásil Trump. Navzdory radám Teheránu o „odříznutí" adresovaným Washingtonu, ani jedna z těchto zemí si nemůže dovolit být vyloučena z amerického trhu.

Spojené státy celý svět „uvazují" svými vlastními právy, a to bez vážnějšího odporu — jakýkoliv podnik, který poruší americký zákaz, bude vystaven sankcím ze strany americké justice.

Pod hrozbou vyloučení z amerického trhu, tedy trhu první ekonomické, finanční a diplomatické velmoci na světe, jsou mnohé zahraniční firmy nuceny opustit Írán. Siemens, Daimler, Airbus, Total, Renault a další evropské společnosti už začaly se stahováním svých aktiv ze země. Totéž platí i pro banky, které od nynějška nemohou provádět transakce s Íránem v dolarech.

V reakci na tyto nezákonné jednostranné akce z pohledu mezinárodního práva Evropská unie poprvé od roku 1996 uvedla v platnost „Blokující statut" (Blocking statute). Jde o vyhlášku, která evropským podnikům zakazuje podřizovat se americkému embargu. Pokud bude podnik vystaven americkým sankcím, má právo podat žalobu na americkou vládu u evropského soudu.

Nicméně autor článku je přesvědčen, že u těchto na první pohled děsivých opatření není jediná šance na uplatnění. Znamenalo by to totiž začátek skutečné války se Spojenými státy.

Jak připomíná novinář, odhodlání Evropanů vůči obchodní válce s Trumpem jsme mohli vidět i na příkladu z minulosti, kdy hrozilo zavedení cel na evropské výrobky. Pokud se v případě zavedení cel na hliník a ocel Evropané ještě vcelku drželi, pak při hrozícím zavedení daní na import automobilů tento evropský blok doslova vybuchl. Tehdy předseda Evropské komise Jean Claude Juncker okamžitě odjel do Washingtonu, aby uspokojil požadavky Trumpa. V důsledku toho se Evropa zapojila do diskuze o záležitostech, které jsou předmětem zájmu USA, aniž by obdržela jakékoliv záruky týkající se zrušení slibovaných cel.