Světová ekonomika se stala bitevním polem a touto „úvěrovou válkou" nejvíce trpí chudé země, myslí si novinář.

Německá publikace také uvádí, že v současné době spor mezi USA a Čínou kvůli clům představuje to největší nebezpečí pro světovou konjunkturu. Přičemž na pozadí těchto událostí probíhá mnohem důležitější boj, v němž jsou v sázce mnohem vyšší rizika. Spor nevznikl kvůli oceli, sóji či automobilům, ale kvůli tomu nejdůležitějšímu na světě — penězům, přesněji tedy úvěrům. Tím, že Spojené státy a Čína poskytují a někdy i odmítají úvěry, si upevňují své pozice ve světě — občas však jeden druhému vadí.

Základním kamenem zahraniční politiky Pekingu zůstává obří projekt s názvem Nová hedvábná stezka, s jehož pomocí chce město integrovat ostatní státy do své strategie, píše Kaufmann. Právě proto Čína v chudých zemích buduje přístavy, připravuje železnice a vytváří elektrické sítě. Tyto státy jsou za investice v hodnotě tisíců miliard dolarů vděčné. Peking však peníze nedaruje, poskytuje je ve formě úvěrů.

Čína se stala zdrojem peněz pro mnohé rozvojové země, pokračuje ve svém povídání deník. Mnohé africké země a země Blízkého východu dluží Číně obrovské peníze. Pro většinu dlužníků se Nová hedvábná stezka stala „dluhovou propastí". Některým z nich hrozí dokonce bankrot, například Pákistánu, Tádžikistánu, Černé Hoře či Laosu. Ani situace, kdy dlužník nebude schopen splácet své dluhy, pro Peking nepředstavuje žádný problém. Vždyť přece neposkytuje komerční půjčky. Čínská vláda z dlouhodobého hlediska počítá s politickou podporou zadlužených zemí.

Takovou taktiku však nepoužívá jen Čína. I Spojené státy získávají politické body navíc díky takovým úvěrům. Jejich hlavním nástrojem je Mezinárodní měnový fond. Tento fond například již dlouhá léta podporuje takové problematické a nespolehlivé kandidáty, jako je Ukrajina či Pákistán, jelikož se nachází na geopolitické frontě spolu s Ruskem a Afghánistánem.

Mezitím, co si Čína své dlužníky „zavazuje" postupně, Spojené státy už nyní mohou využívat své zavedené úvěrové vztahy pro vlastní účely. Například před několika týdny Washington zakázal svým bankám poskytovat Venezuele peníze na dluh, což danou zemi málem přivedlo k bankrotu. Také Írán v současné době Američané odřízli od světového finančního systému, aby si podrobili Teherán. Nové sankce USA vůči Turecku vedly nejen k odlivu kapitálu ze země, ale také k poklesu místní měny a prudkému růstu úrokové sazby.

Nicméně hrozba týkající se odmítnutí úvěru platí jen do té doby, dokud se u postižené země neobjeví nový sponzor. A právě Čína čím dál častěji vystupuje jako alternativa USA. Pákistán se pro obě velmoci může stát jakousi „zkouškou sil", podotýká deník. Kvůli nedostatečné podpoře Islámábádu v boji proti Talibanu zbavil Washington zemi vojenské podpory. Čína tak nadále oblast podporuje, protože přece „ekonomický koridor mezi Čínou a Pákistánem je důležitou součástí Nové hedvábné stezky". Nicméně právě kvůli čínským úvěrům se země opět ocitla na pokraji bankrotu a musela požádat Mezinárodní měnový fond o ještě jeden tranš (již 14. v pořadí od roku 1980). Americké úřady však nechtějí poskytovat peníze na splacení čínských dluhů. V této „úvěrové válce" tak tedy nastupuje zcela nové období, v němž budou hlavní roli hrát chudé země, domnívá se Kaufmann.