Rusko se soustředí především na bojové systémy, které řídí operátor. Počítá se s jejich nasazením v podmínkách městského boje a mají tak minimalizovat lidské ztráty. Koncept tohoto systému čerpá z ruských zkušeností ve válkách v Čečensku. Je proto vybaven zbraněmi, které se v městském boji již osvědčily — např. termobarickými zbraněmi, rychlopalnými kanóny a kulomety.

„Snaha vyvinout bezosádkové verze bojových vozidel pěchoty BMP-3, tanků T-72B3 a Armata svědčí o tom, že Rusko chce nasadit roboty v přímém boji," píše Charlie Gao.

Kdežto v případě Spojených států je bojové využití robotů na seznamu priorit až na posledním místě. Bezosádková vozidla mají v první řadě plnit průzkumné cíle. Dále mají pomoci jednotkám v zajištění logistiky. Zkušenosti z Afghánistánu a Iráku totiž ukazují, že nejvíce ztrát způsobily výbuchy nástražných výbušných systémů.

„V tom spočívá zásadní rozdíl ve filozofii ruského a amerického plánu," píše autor. „Americká armáda chce uvolnit lidskou sílu pro bezprostřední boj a snížit rizika během průzkumu," vysvětluje Gao. Rusko se naopak pokouší minimalizovat ztráty v samotném boji.

Pentagon v případě bojového nasazení spoléhá na pokrok v umělé inteligenci, díky kterému bojový robot dokáže odhalit cíle samostatně, bez lidského zásahu. Rusko naopak počítá s neustálou přítomností a kontrolou operátora.

Konflikt v Sýrii však ukázal, že ruský robotický systém Uran-9 se prozatím nedokáže plnohodnotně účastnit bojových operací. Při jedné z akcí nad ním operátor po necelých patnácti minutách ztratil kontrolu. Proto se Pentagon bude snažit rozvíjet technologie bezosádkových vozidel na průzkumných misích, než dojde k jejich bezprostřednímu bojovému nasazení.