Dokonce i otevření odpůrci režimu se omezují na pouhou rétoriku a dávno se smířili s tím, že Asad ještě dlouho zůstane u moci, dodávají noviny.

Idlib se stal poslední pevností odpůrců Asada, aktivním místem odporu a zároveň ztělesněním jeho porážky, píše novinář Die Zeit Kristin Helberg. Už několik let povstalci, oddaní Turecku islámisté a džihádisté tam bojují jeden proti druhému a komplikují život civilnímu obyvatelstvu. Nyní se v OSN obávají, že „Asadův režim" zahájí útok na tuto severozápadní provincii a pro dva miliony obyvatel nezůstane žádné východisko.

Problém spočívá v tom, že „Syřany z Idlibu nikdo nepotřebuje". Turecko je nechce přijímat, protože už přijalo 3,5 milionu syrských uprchlíků. Ostatní sousední země je také nechtějí, protože už jsou „na hranici svých možností". Evropa je také nechce přijmout. „Dokonce i Asad by se chtěl zbavit obyvatel Idlibu, protože většina z nich aktivně nebo pasivně podporovala povstání proti němu," uvádí autor. Kromě toho Idlib má pověst „provincie teroristů" a „pevnosti extremistů".

Už mnoho let „režim" neútočí na vojenské, ale civilní cíle, a bobarduje síly demokratického odporu, tvrdí noviny. „Vojenská intervence" Moskvy v roce 2015 zajistila obrat konfliktu ve prospěch Damašku. Pomocí ruského letectva, libanonské Hizballáh a íránských vojsk se Asadovi podařilo získat zpět téměř všechna území opozičníků, s výjimkou Idlibu.

„Syrský prezident ví, že ho nikdo nezastaví. Svět se už dávno smířil s tím, že zůstane u moci," zdůrazňuje Helberg. Dokonce i jeho otevření odpůrci, jako jsou USA, Francie, Velká Británie, Turecko, Saúdská Arábie a Katar, se omezují na pouhou rétoriku, zatímco jejich syrští spojenci jsou ponecháni svému osudu. Místo toho, aby byly chráněny struktury, které byly po dlouhá léta budovány a financovány, vlády evropských zemí se omezují na humanitární pomoc a záchranu několika desítek „bílých helem".

Turecký prezident Erdogan považuje Idlib za „zónu tureckého vlivu". Jeho hlavním zájmem není Asad, ale odrážení úsilí Kurdů o autonomii. Jestliže Damašek nadlouho omezí moc „Demokratické unie", tak Asad přestane být pro Erdogana problémem. Rusko chce být prostředníkem v této transakci mezi Ankarou a Damaškem a také se snaží udržovat íránská vojska co nejdále od Golanských výšin, aby se uklidnily USA a Izrael. „Putin počítá s tím, že vzhledem k zájmům mezinárodních protivníků Asada je donutí smířit se se statusem qvo v Sýrii," dochází k závěru autor Die Zeit.