„Jaká je politika Washingtonu vůči Rusku? V normální době by po této otázce měla následovat poměrně přímočará odpověď. Je však zcela zřejmé, že žijeme v nenormální době," píše zpravodajka CNN Frida Ghitisová.
Na jedné straně se administrativa Donalda Trumpa snaží zlepšovat vztahy s Moskvou. Na druhou stranu americké ministerstvo zahraničí oznamuje nové protiruské sankce v reakci na otravu bývalého dvojího agenta ve Velké Británii, dodala zpravodajka.
Ruské úřady nazvaly obvinění za „absurdní", ale v dnešní době je toto objasnění vhodnější pro zahraniční politiku v období Trumpovy vlády. Je to „zapletené klubko nesrovnalostí, rozdílů a protiřečných signálů".
„Za Trumpa ve Spojených státech existují minimálně dvě samostatné zahraniční politiky, prezident a všichni ostatní. Takhle se nedá řídit zemi, nemluvě o jediné mocnosti světa," zdůrazňuje autorka článku.
Podle jejího názoru je tento „nedostatek konsensu" zvláště zřejmý v případě Ruska. Sankce oznámené tento týden se řídí zákonem z roku 1991, který ukládá vládě USA povinnost potrestat jakoukoli zemi za použití chemických nebo biologických zbraní. Ve skutečnosti neměly úřady jinou možnost, než uplatnit tento zákon.
Spojené státy a jejich spojenci uložily sankce proti Kremlu za „nezákonné připojení" Krymu a „zásah" do ukrajinském konfliktu. Ale na schůzce s Putinem v Helsinkách Trump tyto akce neodsoudil. Proto musel Kongres krátce po summitu ujistit tajemníka Mika Pompea, že Washington nikdy neuzná poloostrov za ruský.
Na summitu NATO v Bruselu zapochyboval Trump o nutnosti zachování bloku. Pak během této cesty a před setkáním s ruským prezidentem nazval EU „nepřítelem" Spojených států.
Podle ní Trump během nedávné „ostudné" cesty zahájil paralelní kurz zahraniční politiky. Skupina senátorů se setkala s diplomatky z NATO a dalších evropských zemí, aby je přesvědčila, že USA neopustí své spojence.