Pákistán není právě nejbohatší stát. Nicméně je to jaderná velmoc, druhý muslimský stát v počtu obyvatel a má 17. nejsilnější armádu na světě podle hodnocení vojenské síly zemí na světě a předhání tak v tomto směru nejen Českou republiku, ale dokonce například i KLDR. Proto se nelze divit, že takový důležitý hráč vzbuzuje zájem, a to i Ruska.

O tom, že Rusko projevuje zájem, není pochyb soudě podle stoupajícího počtu kontaktů mezi armádou obou zemí. Pákistánci se účastní Armádních mezinárodních her, kupují vrtulníky Mi-35, jednají o dodávkách tanků Т-90 a stíhaček SU-35.

Ale obavy v médiích vyvolala z nějakého důvodu právě dohoda o vojenském studiu. Proč?

Sputnik.Serbia se zeptal Aždara Kurtova, hlavního redaktora časopisu Problémy národní strategie.

V 80. letech SSSR a Pákistán nebyly přátelé. Víme, že to bylo spojeno se situací v Afghánistánu. V posledních letech, jak se zdá, vzniká pozitivní trend v rusko-pákistánských vztazích. Je to tak?

Pákistán je relativně mladý stát, který vznikl v době rozpadu britské Indie. Muslimská část této země vytvořila stát Pákistán. Existoval i západní, i východní Pákistán, který byl později přejmenován na Bangladéš. Tento proces byl dost složitý, krvavý, s miliony přesídlenců, s válkami mezi Pákistánem a Indií. V těchto válkách byly samozřejmě potřeba zbraně i bojeschopná armáda.

Proto se pákistánské vedení, které bylo několik desetiletí zastoupeno výlučně zástupci vojenské kasty, orientovalo na USA, jelikož USA během celého 20. století prostřednictvím jimi vytvořeného systému prozápadních vojenských bloků kontrolovaly situaci prakticky v různých místech naší planety. Pákistán byl skutečně aktivním účastníkem konfliktu v Afghánistánu i v době vstupu internacionální pomoci Sovětského svazu. Na území Pákistánu, zvláště v takzvané zóně plemen, se nacházely tábory mudžahedínů a přes Pákistán byly dopravovány zbraně. V této linii bylo v podstatě pokračováno i v 90. letech. Zřejmě jeden z nejdůležitějších pákistánských vojensko-politických orgánů, takzvaná ISI, byl společně s CIA zakladatelem hnutí Tálibán. V novém století se však postupně začaly objevovat trhliny ve vztahu Washingtonu a Islámábádu. Tyto trhliny spočívají v tom, že USA, které nejsou zvyklé počítat se suverenitou jiných zemí, začaly projevovat agresivitu a přezíravost vůči vládě Pákistánu. Americké vojenské letectvo začalo útočit údajně proti tálibům, ale ve skutečnosti útočilo i na stanoviště pákistánské armády. Pákistánská armáda začala ztrácet své členy. To samozřejmě vyvolávalo nespokojenost jak pákistánského obyvatelstva, tak i vojensko-politického vedení.

Může současné Rusko nahradit Pákistánu USA?

Zdá se mi, že zatím je předčasné o tom hovořit. Finanční možnosti Ruska samozřejmě nejsou takové, aby mohlo poskytnout mnohamiliardovou pomoc Pákistánu, zvláště k rozvoji vojenské oblasti. Rusko může pomoci jinak. S pomocí ŠOS může Rusko pomoci v uskutečňování řady pro Pákistán zásadně důležitých ekonomických projektů. Například ruský Gazprom má zájem o účast v dodávkách zemního plynu do Pákistánu. Ani taková varianta nevyhovuje USA, které se snaží za prvé bránit vytváření vztahů mezi Pákistánem, Čínou a Ruskem a za druhé plánují zvýšení exportu svého LNG.

Jaký význam má ta skutečnost, že pákistánská vojenská elita bude studovat v Rusku?

Zásadní. Vždyť úspěchy Sovětského svazu byly ve své době v určité míře spojeny s tím, že vojáci z různých zemí studovali v sovětských vojenských školách. A po návratu do vlasti se stávali nejen přáteli Sovětského svazu, ale prováděli i známou prosovětskou politiku.

K tomu je zatím ještě daleko, ale první kroky jsou již udělány. Myslím, že tyto kroky jsou udělány správným směrem. V každém případě musíme chápat minimálně jednu okolnost: Pákistán má více obyvatel než současné Rusko. To je velmi podstatná věc, která hraje velmi důležitou roli v jedné pro nás velmi zásadních místech na planetě. Chci ještě dodat, že poté, kdy se tito absolventi vojenských škol budou vracet do vlasti, budou samozřejmě ještě zastánci nákupu ruských zbraní, s nimiž se naučili pracovat v ruských školách. Proto jsou už nyní vyvíjeny projekty vojensko-technické spolupráce. Jsou to velmi důležité smlouvy, jelikož letectvo je možná po raketových zbraních jedním z nejdražších druhů zbraní.

Jestliže zde bude pro pákistánskou armádu nalezena mezera, která může být zaplněna ruským obranným komplexem, bude to hrát na ruku jak doplnění ruského rozpočtu, tak i nezávislosti Pákistánu na USA, které jak známo v poslední době velmi aktivně předvádějí, že mohou rušit smlouvy o dodávkách zbraní těm státům, jejichž politika něčím nevyhovuje Washingtonu. Turecko je toho příkladem.

Prezident Trump nemyslí na to, že svou činností v podstatě vzdaluje od sebe svého spojence, přes jehož území probíhá zásobování amerických základen v Afghánistánu?

Politika současného prezidenta USA je svým způsobem dobrodružná a mimořádně riskantní. Svůj způsob prosazování amerických zájmů provádí očividně pomocí porušování zájmů svých spojenců.

Případ Pákistánu přitom není v tomto směru nejvíce ukázkový. Ale Trump je umíněný, umíněně prosazuje svou linii. Možná to má zapotřebí i proto, aby ostatní přesvědčil, že je tvrdý a výkonný politik v tom boji, který proti němu vedou jeho konkurenti z Demokratické strany uvnitř samotných USA.