V posledních letech před lékaři stále šíře a šíře vyvstává problém objevení se takzvaných superbakterií — mikrobů odolných vůči jednomu nebo několika antibiotikům. K nim patří vzácné patogeny infekcí i velmi rozšířené a nebezpečné patogeny, jako je zlatý stafylokok Staphilococcus aureus) nebo pneumokok (Klebsiella pneumoniae). Vzniklo reálné nebezpečí, že všechna antibiotika ztratí svou účinnost a lékařství se vrátí do „doby temna".

Hlavními „inkubátory" takových mikrobů se podle názoru vědců staly nedávno chovatelské farmy, kde jsou antibiotika používána ke zrychlení růstu masových druhů skotu.

Kamelia Osmanová uvádí, že téměř ve všech zemích na světě stále vznikají skandály spojené s dovozem nebo výrobou hovězího masa nebo jiných druhů masa obsahujících velké množství nebezpečných patogenních mikrobů.

Podobné zprávy v médiích se staly impulsem pro vědce, aby provedli svou vlastní prověrku kvality masa. S tímto cílem navštívili jeden z káhirských trhů, nakoupili 250 kousků hovězího a kuřecího masa jak místní, tak i zahraniční výroby, a prostudovali jejich „mikroflóru" v laboratoři.

Ukázalo se, že přibližně v polovině z nich bylo přítomno velké množství mikrobů z rodu Bacillus. Třetina z nich obsahovala spory nebo aktivní buňky mikrobu typu Bacillus cereus, jednoho z patogenů akutního průjmu a dalších infekcí trávicí soustavy.

Další kousky masa obsahovaly ty druhy bacilů, které jsou většinou v půdě, vodě a dalším přírodním prostředí a nejsou spojeny s různými infekcemi.

Vědci prověřili, mohou-li být nebezpečné pro člověka, pomocí analýzy, jaké geny spojené s produkcí toxinů jsou přítomné v jejich DNA.

Ukázalo se, že více než polovina mikrobů byla nositelem genu cytK, jednoho z hlavních „bojových jedů" Bacillus cereus, a přibližně 30-40 % z nich mohlo produkovat i další pro člověka nebezpečné toxiny — nhe, hbl, entFM a další nebezpečné bakteriální bílkoviny.

Mnohé z těchto mikrobů, více než polovina z jejich celkového počtu, byly odolné vůči penicilinu a mnoha dalším antibiotikům, která jsou dnes používána v klinikách i na farmách. Na druhé straně „antibiotika poslední naděje", takové jako vankomycin a chloramfenikol, zatím zabíjejí téměř všechny tyto bacily — pouze 3 % mikrobů si stačila vytvořit „imunitu" vůči těmto přípravkům.

Je zajímavé, že obě tyto neobyčejné zvláštnosti „masových" bacilů vznikly nezávisle na sobě. Osmanová a její kolegové se domnívají, že nejnebezpečnější typy takových mikrobů se ještě neobjevily. Mohou vzniknout už v nejbližších letech, jestliže se budou antibiotika i nadále používat ve velkém množství a farmy nebudou dodržovat základní hygienická pravidla bránící průniku mikrobů do masa.