T-72 byl přijat do výzbroje 7. srpna 1973, ale dodnes zůstává nejsilnějším a nejrozšířenějším tankem.

Vývoj tanku, který by spojil velkou palebnou sílu, ochranu těžkých strojů a pohyblivost středních tanků, začal na konci 50. let 20. století. Nakonec armáda získala T-64A z charkovského závodu, T-72 z Uralvagonzavodu a T-80 ze závodu z tehdejšího Leningradu (dnes Petrohrad).

Za desítky let stroje předvedly své přednosti a nedostatky.

Uralské stroje měly spolehlivější motor. T-72 se dobře předvedl v hornatém a stepním prostředí. A díky spolehlivosti a jednoduchosti posádka T-72 lépe střílela.

„Sovětský svaz byl jediným státem na světě, který měl ve výzbroji tři typy hlavních bojových strojů. Na konci 80. let 20. století bylo v sovětské armádě 38 % tanků T-72, 34 procent tanků T-80 a 28 % tanků T-64. Armáda si sama vybrala," podotýkají v Uralvagonzavodu.

Uralské tanky byly dodávány do Jugoslávie, Československa, Indie, Alžírska. V Polsku a Československu probíhala i licencovaná výroba. Později se k nim přidala Jugoslávie a ve druhé polovině 80. let a začátku 90. let i Indie, Írán a Irák.

Nakonec byl tank T-72 ve výbavě 34 států.

Bojový křest stroj prošel ve válce v Libanonu v roce 1982. Tehdy tank ukázal, jak může úspěšně bojovat i s americkým M60A1 a izraelským Merkava MK1, jejichž 105milimetrové dělo nedokázalo prorazit uralský pancíř v žádném boji. Tank T-72 důstojně zvládl i osmiletý íránsko-irácký konflikt. Dokonce britské Chieftain s jejich silným pancéřováním a přesným 120milimetrovým dělem nebyly tolik manévrovatelné.

„Tagilští specialisté začali tank T-72 zlepšovat ihned po jeho vzniku v roce 1970. Pečlivě vybírali nejlepší řešení jak konstrukční, tak i technologické. Správnost výběru testovali na polygonu a v bojích," uvádí tisková služba závodu.

V roce 1993 ze závodu vyjel první sériový tank T-90, který byl vyvinut na základě T-72B. Svými vlastnostmi není horší než nejlepší stroje na světě, svojí spolehlivostí a výdrží je dokonce překonává.