![]() |
| Slavné oděské schodiště |
Z Oděsy lidé odjíždějí. Odjíždějí navždy. Někteří tvrdí, že se vrátí, ale nikdo se ještě nevrátil, kromě postarších neúspěšných a kromě hloupých bezvýznamných. Tak neutíkali dokonce ani Židé za komunistů. Odjíždějí při sebemenší možnosti uchytit se v práci v jiné zemi.
V Oděse mi nezůstal ani jeden kamarád, jehož děti by nežily v zahraničí anebo nesnili o odjezdu. A rodiče jsou šťastni, že děti odjely. Teskní a radují se. Říkají: „Ať, třeba se jim bude dařit.“ Odjíždějí příbuzní i známí, sousedé i spolupracovníci, přátelé z jachtingu a jejich přátelé. Odjeli lékaři, filmaři, stavitelé i bandité. Odjíždějí podnikatelé i kvalifikovaní manažeři. Odjíždějí krásné ženy a moudří muži.
Znamená to, že nemají naději do budoucna.
V mém domě, v němž nikdy nebylo možno koupit byt, se jich nyní prodává sedm. Polovina domu je neobydlená. A to stojí na břehu s výhledem na moře.
Kdo zůstal? Policajti a poslanci? Prostitutky a sexuální turisté. Je to Oděsa nebo Thajsko? A kdo přijel místo těch, kteří odjeli? Organizují se ubohé festivaly a výstavy jídla. Město je zacpané auty a idiotskými novostavbami! Restaurace a bary jsou plné a všichni se cpou. Kanalizace ve městě má na kahánku. Lidé tu jsou. Ale co je to za lidi? Jaké je to nevysvětlitelné stěhování?