Nyní je teplota planety o něco vyšší než před industriálním období — v polovině 19. století — a roste o 0,17 stupňů za deset let. Pařížská dohoda vytváří rámec pro globální oteplování o hodnotě 1,5-2 stupňů, který je pro Zemi považován za relativně bezpečný.

Podle vedoucího studie Willa Steffena z Australské národní univerzity i přes splnění cílové teploty zůstává pravděpodobné, že se Země stane skleníkem.

„Teplota na Zemi není určována jen emisemi skleníkových plynů v průběhu lidské činnosti. Naše studie naznačuje, že antropogenní oteplování o dva stupně může vyvolat další systémové procesy, často nazývané ‚zpětnou vazbou‘. Mohou urychlit oteplování, i když přestaneme do atmosféry vypouštět skleníkové plyny," říká vědec.

Vědci identifikovali deset takových procesů. Patří mezi ně tání věčně zmrzlé půdy a arktického mořského ledu, rozpad oceánských metan hydrátů, zmizení tropických lesů a lesů severní polokoule a snížení sněhové pokrývky v této oblasti.

Vědci předpokládají, že tyto procesy se stanou nezvratnými při překonání určitého planetárního „prahu stresu". Zároveň odborníci ještě nejsou připraveni jasně odpovědět na otázku, kde bude umístěn bod klimatické rovnováhy.

Nedávno profesor Stockholmské univerzity Per Holmlund švédské televizní stanici SVT oznámil, že se ledovcový jižní vrchol hory Kebnekaise, který je nejvyšším místem ve Švédsku, snížil o 50 centimetrů a tím ztratil svůj titul. Ted´ se nejvyšším místem stal severní vrchol hory, který není ledovcový.