Eta Carinae, která se nachází ve vzdálenosti 7,5 tisíc světelných let od Země, je proměnná dvojhvězda, jedna z jejích složek je jasně modrý hyperobr s hmotností, která 150x až 250x převyšuje Slunce. Je nestabilní a pravidelně ztrácí část své hmotnosti a v budoucnu se očekává, že se stane silnou supernovou. Od roku 1837 vstoupila Eta Carinae do 18letého období nazvaného Velkou erupcí, kdy výrazně zvýšila jas, následně se stala nerozlišitelnou pouhým okem. V roce 1887 a v roce 1998 však znovu zvýšila svoji záři.

Vědci analyzovali světelné ozvěny z Velké erupce Ety Carinae. Tento fenomén vzniká, když se světlo ze zdroje odráží od jiných objektů a dojde k pozorovateli se zpožděním. Ukázalo se, že emise látky se konala 20krát rychleji, než bylo očekáváno, to znamená, že vypuknutí bylo typické pro supernovu a ne pro silný hvězdný vítr vyzařující z masivní hvězdy.

Vědci předpokládají, že nárůst záře Ety Carinae byl způsoben zničením třetí hvězdy v systému, zatímco do vesmíru unikla hmotnost 10 slunečních hmot. Ke konci svého života se jedno z nebeských těles rozšířilo a ztratilo významnou část hmoty, která unikla k sousedovi, který se zvětšil a zvýšil záři. Dárcovská hvězda se odstěhovala od svého společníka a začala spolupůsobit s druhou vnější hvězdou, která se dostala dovnitř systému k hyperobrovi. V důsledku toho se dvě hvězdy střetly, což vedlo ke vzniku Velké erupce.

Dárcovská hvězda přitom přežila a začíná se otáčet kolem hyperobra s periodicitou 5,5 let. Protože pokaždé prochází mlhovinou Homunculus vytvořenou v důsledku erupce, způsobuje neustálé zvyšování a pokles úrovně jasu.

Na začátku srpna vědci informovali o gigantické planetě vyvrheli, která neobíhá kolem žádné hvězdy, je téměř 13krát masivnější než Jupiter a má obrovské magnetické pole.