Luděk Ševčík
6. 8. 2018
V časech minulých stávali proti sobě tvrdě dva nesmiřitelní sokové. Kapitáni průmyslu a nevládní neziskové organizace (NGO). Tvrdý, nelítostný boj. Snad neupadlo v zapomnění kupříkladu potopení Duhového válečníka (Rainbow Warrior).
Kde že ale tyhle sněhy jsou! Dnes si kapitáni průmyslu a NGO notují vesele na stejnou notu. Migrační. Pro kapitány průmyslu jsou migranti zdrojem růstu zisku. Každý nový žaludek je třeba nasytit, tělo obléci a zajistit mu bydlení, energie, mobilní data atd.
Obyvatel Evropy ubývá, takže jakýkoliv přírůstek je dobrý. Financují to státní kasy, takže žádné investiční riziko. Zatímco při humanitární pomoci kdesi v Africe by se peníze mohly dostat do rukou tamním firmám, v Evropě se přesunou do těch správných kapes. Navíc, z vcelku vysokých sociálních dávek jeden migrant utratí v Evropě mnohem více, než desítky válkou postižených v Africe. Je to prostě obrovský byznys.

A nyní v něm jedou i NGO. Tito často ekologičtí aktivisté, kteří bojují za každý kůrovcem napadený strom na Šumavě, nebo děsí děti ve školách koncem světa při používání plastových brček, kupodivu nepozvednou hlas při současné obrovské vzrůstající ekologické katastrofě, která se na nás valí. Naopak. Populační explozi v Africe nikdo z nich ani náznakem nehodlá korigovat. Přitom tato exploze je pro přírodu světa daleko drtivější, než plasty v oceánech, nebo ozónová díra. Evropa mohla rozhodujícím způsobem tuto katastrofu zastavit. Mohla africké státy – potažmo Afričany motivovat k ekologickému aspektu trvalé udržitelnosti. Odměňovat je za kontrolu porodnosti. Naučit africké ženy pochopit, že při současné úrovní zdravotní péče nemusí donosit 15 dětí, aby jim alespoň 2 přežily. Že by měly mít jen tolik dětí, kolik stačí uživit oni a pak jejich půda. Naučit Afričany žít s tím, že se musí o sebe postarat sami a že k ráji bez práce se nedostanou přeplutím Středozemního moře.

Místo toho evropští kapitáni průmyslu, společně s NGO, vytvářejí v Afričanech pocit, že na svém životě nemusí nic měnit. Stačí zaplatit si cestu do Evropy a tím je vše vyřešeno. U průmyslníků nic překvapivého. Byznys na prvním místě a po nich potopa. Ale NGO? Proč ty se tak nekonečně vzdálily od svého poslání (zmírňování utrpení, podporování zájmu chudých, chránění životní prostředí)? Proč přestaly volit nejefektivnější formu pomoci bližním? Vždyť peníze na jednoho migranta v Evropě by mohly pomoci desítkám skutečně postižených v Africe! NGO by správně směřovanou pomocí mohly pozvednout soběstačnost Afričanů. Zbrzdit populační explozi a tím i vznikající ekologickou katastrofu. Jenže kupodivu ne. Člověka pak napadne, zda za nápěvem stejné noty nestojí stejný zájem. Namazat si kapsu. Sice, jak už dávno pravil Démokritos : Kdo podlehne moci peněz, nemůže být spravedlivý. Ale o spravedlnost kapitánům průmyslu nešlo nikdy a nyní nejde zjevně už ani NGO. A tak si notují společně.