Podle National Interest střely vzduch-vzduch krátkého doletu R-73 a střely R-27 středního doletu, které byly poprvé instalovány na těchto letadlech, slouží až dodnes. Konstrukce R-27 se osvědčila jako obzvlášť úspěšná.

Pro R-27 byl vyvinut modulární systém navádění, který byl velmi užitečný poté, co se objevilo několik variant rakety s různými systémy navádění.

Časopis dodává, že hlavní výhodou střely R-27 vůči konkurentům je zvýšený rozsah verze ER, který dosahoval 130 kilometrů. To výrazně překračuje jakoukoliv modifikaci americké AIM-7 Sparrow, tedy nejbližšího protějška ruské střely.

V mnoha ohledech lze R-27EP považovat za labutí píseň poloautomatického systému navádění. Ve fázi návrhu byla jednou z nejmodernějších raket svého druhu v důsledku zvýšeného rozsahu a možnosti průběžné korekce kurzu.

Zdá se, že ruské letecké síly nadále používají tyto rakety, protože jejich dosah přesahuje možnosti nejslabších z možných nepřátel, u kterých je nepravděpodobné, že by měli k dispozici střely automatického navádění. Nicméně, jak se ukázalo v Sýrii, když dochází k nebezpečí ze stejného nebo téměř vyrovnaného soupeře, ruské letectvo místo R-27 dává přednost R-77, shrnuje NI.