5. 8. 2018
Tisk článku
Redakce Protiproud přináší komentář k dalšímu šokujícímu nápadu současného papeže, jenž se svoje aktivity již vůbec neobtěžuje konfrontovat s tisíciletou Naukou Církve
Mýlila se Církev v tak důležité otázce, která je doslova záležitostí života a smrti? Je papež svého druhu „prorokem“ na způsob mormonského prezidenta a dostává se mu zjevení nové nauky, jež zcela odporuje učení, kterému magisterium učilo od apoštolských časů?
Tak by se mohlo zdát na základě změny v Katechismu katolické církve (platný je z roku 1992), kterou navrhl současný papež a které bylo nyní zveřejněno.
Papež František na audienci udělené níže podepsanému prefektovi Kongregace pro nauku víry 11. května 2018 schválil následující nové znění paragrafu č. 2267 Katechismu katolické církve a stanovil, že má být přeloženo do různých jazyků a zaneseno do všech vydání zmíněného katechismu.
2267. Po dlouhý čas byl trest smrti, vykonaný po řádném procesu k tomu oprávněnou úřední mocí, považován za přiměřenou reakci na některé závažné zločiny a za přijatelný, byť krajní nástroj k ochraně obecného blaha.
Dnes se stále výrazněji prosazuje vědomí, podle něhož člověk neztrácí důstojnost ani po spáchání nejtěžších zločinů. Navíc se rozšířilo nové chápání smyslu, jaký mají tresty uvalené státem. A konečně byly vyvinuty účinnější detenční systémy, které zajišťují patřičnou obranu občanů a zároveň pachateli definitivně neodnímají možnost nápravy.
Církev proto ve světle evangelia učí, že ‚trest smrti je nepřípustný, protože útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka‘, a rozhodně se zasazuje o jeho zrušení v celém světě.
Anachronická nehoráznost tohoto rozhodnutí je zarážející: to, co je pouze moderním názorem zesvětštělé Evropy, se stává zcela novým učením, aniž by se vůbec připouštělo, že současný stav světa nebude trvat na věky; jako kdyby nic nemohlo otřást dnešní zesvětštělou Evropou s jejím ustáleným pořádkem; jako kdyby se nikdy nemohlo vrátit to, co bylo běžné v minulosti. Nehorázný soukromý pohled se stává naprosto novým a nezpříkladným „učením“ Církve.
Může-li být tak jisté učení Církve, jakým je nauka o přípustnosti trestu smrti (alespoň v některých případech), kterou v Písmu potvrzuje i sám Ježíš Kristus, změněno, pak už může být změněno cokoliv. Takový „vývoj“ nauky, který je ve skutečnosti jejím převrácením, lze uplatit na vše: od zrušení „vnitřně neuspořádané“ povahy homosexuality po zavedení „svěcení“ žen na kněze, od připuštění antikoncepce v „některých případech“ po souhlas s luteránským pojetím reálné přítomnosti v eucharistii jakožto možným výkladem toho, v co Církev vždy věřila, atd.
Současný papež tak opět daleko překračuje svoje pravomoci: jeho autorita slouží k ochraně a obraně učení, které jsme přijali od Krista a apoštolů, nikoliv k jeho úpravám podle svých osobních názorů. František drasticky porušuje učení o papežské autoritě vyjádřené v konstituci I. vatikánského koncilu Pastor Aeternus: „Nebylť nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“ Papež František tak dál otevřeně zneužívá svoji autoritu předstíraje, že má autoritu k tomu, co mu nepřísluší.
Těžko si lze představit vymyslet směšnější výmluvu pro zmíněnou změnu než tu, kterou v dopise biskupům uvedl prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Ladaria:
„Nová formulace článku 2267 Katechismu katolické církve katolickou církev podněcuje k rozhodnému úsilí o odstranění absolutního trestu v těch zemích, kde je dosud platný, a to rovněž prostřednictvím uctivého dialogu s úředními představiteli, který by podpořil vznik nové mentality, uznávající důstojnost každého lidského života.“
To je naprosto směšná, hanebná a ubohá výmluva, protože katechismus není nástrojem lobbingu na úpravu zákonů, ale měl by být souborem neměnného učení Církve.