V minulých příspěvcích jsme tvrdili, že co se týká bezpečnosti hranic, Dánsko a Švédsko téměř jednohlasně odmítly globalistickou vizi Evropské unie a jejích otevřených hranic. V Dánsku prakticky všechny politické strany, jak tradiční levice tak pravice, nyní soutěží o to, kdo bude více svým voličům demonstrovat, že je ohledně bezpečnosti hranic konzervativnější, než kdokoliv jiný. Jinými slovy, v Dánsku bezpečnost hranic a imigrace již nejsou otázkou levice nebo pravice; nyní se to oficiálně a formálně stalo součástí politiky. Každá strana prohlašuje, že je nezbytné zajistit bezpečnost hranic, a nyní jde jen o to, kdo to učiní efektivněji a konzistentně. Podobný vývoj vidíme ve Švédsku, kde různé politické strany začínají mluvit stále více jako tak zvaná „krajní pravice“. Švédští sociální demokraté nyní v průzkumech posilují; zdá se, že švédští demokraté jsou zdaleka nejoblíbenější stranou ve Švédsku, před volbami, které se mají konat 9. září.

Fascinujícím zde je, že centristická levice v Dánsku a Švédsku a jejich odmítání otevřených hranic se stále více stává vzorem pro sociální demokraty v celé Evropě; jinými slovy, sociální demokraté v celé Evropě si toho všímají a začínají zvažovat nasazení stejné strategie. Co se týká imigrace, přiznávají vítězství tak zvané krajní pravice a jsou připraveni. Centristicko-levicové strany v různých evropských zemích jsou připraveny odhodit celou svoji oddanost otevřeným hranicím a ničím neomezované imigraci a místo toho přijmout jako svoji oficiální platformu bezpečnost hranic a její vynucování.

Minulý měsíc, v červnu, se několik sociál-demokratických vůdců v Evropě sešlo v Amsterdamu, pod vedením Mette Frederiksena, prezidenta sociálních demokratů Dánska; zúčastnili se vůdci z Holandska, Rakouska, Belgie a Itálie. A jediným účelem tohoto setkání bylo dohodnout principy obnovené imigrační politiky, které by byly vzorem pro sociální demokraty v celé Evropě. A jakkoliv se to může zdát být udivující, jako součást těchto principů středo-levicoví sociální demokraté souhlasili, že žadatelé o azyl a uprchlíci již nemohou být nadále přijímáni evropskými zeměmi automaticky a že musí zažádat o vstup ve střediscích a táborech mimo Evropu, což je samozřejmě dohoda, která byla nedávno dojednána na Evropském summitu minulý týden. Tam sociální demokraté promluvili. Byli to lidé typu Tony Blaira a spojenci Angely Merkelové, kteří prosazovali globalistickou Evropu bez hranic. Nyní dokonce i oni mluví jako Viktor Orbán z Maďarska nebo Sebastian Kurz z Rakouska, či Matteo Salvini z Itálie. Nyní sociální demokraté chtějí bezpečnost hranic a její vynucování, což je samozřejmě přesný opak toho, co chtějí američtí demokraté, kteří zdvojnásobili úsilí otevřít hranice a povolit masovou imigraci. A stále si myslí, že CNN a New York Times je v nadcházejících volbách zachrání. No, pokud je Evropa nějakým vodítkem, pak myslím, že se velmi mýlí.

Evropští sociální demokraté zúčastnivší se setkání všichni uznali, že centristická levice v Evropě kolabuje, a můžeme na tento seznam dodat i Demokraty v Americe. A tito účastníci, spolu se svými dánskými a švédskými protějšky, uznávají, že klíčovou záležitostí při implozi centristické levice je její postoj k otevřeným hranicím a neomezené imigraci. Samozřejmě, že z různých důvodů, kterými jsme se na této stránce zabývali, dochází k závěru, jakkoliv to pro ně může být bolestivé, že tyto dny jsou pryč. Pokud chtějí politicky přežít, budou muset opustit své náboženství otevřených hranic a multikulturalismu, což pro ně učiní velmi obtížným pokračovat v prezentování se coby zástupci politické levice.

Nyní se centristická levice musí smířit nejen se svojí neoblibou u stále více evropských voličů; začínají také chápat fakt, že jejich náboženství otevřených hranic odhalilo fundamentální rozpory v jejich vlastní politické platformě, co se týká jejich závazků ohledně sociálního státu. A myslím, že je pro nás velmi důležité to pochopit, protože tento fundamentální rozpor se stává stále více zjevným i pro voliče. Stále více lidí chápe, že mezi stoupenci masové imigrace na jedné straně a přežitím a integritou sociálního státu na straně druhé existuje fundamentální rozpor. Politická levice prostě nemůže zároveň tvrdit, že je ochránkyní sociálního státu na jedné straně a stoupenkyní ničím neomezované imigrace na straně druhé. Je to tak?

Zdá se, že selský rozum nás nechrání před potřebou provedení vědeckých studií, které již byly provedeny dánským ministerstvem financí, a tyto studie došly k závěru, že imigrace z třetího světa stála dánské daňové poplatníky desítky miliard euro ročně, což samozřejmě znamená, že tyto miliardy nemohly být vynaloženy na sociální politiku a veřejné služby pro dánské občany. No, co vy víte?

Takže opravdu neexistuje obojaká cesta; pokud bude centristická levice pokračovat ve snaze zachovat sociální stát a jeho integritu v Evropě, bude muset podporovat a prosazovat radikálně restriktivní imigrační politiku, což je rovněž známo jako jakási forma sociálního šovinismu; sociální stát je pouze pro občany země, a nemůže krmit každého, kdo náhodou překročí její hranice. A v rámci překvapivého tahu, který myslím signalizuje to, čeho budeme v budoucnosti svědky stále více, dánští a švédští sociální demokraté tento postoj plně adoptují; začínají mluvit o podpoře sociálního státu a silném potlačování imigrace. Přijímají stejný sociální šovinismus, který byl charakteristický pro tak zvanou krajní pravici po desetiletí.

Takže fakt, že celá záležitost s imigrací odhalila fundamentální rozpory v rámci jejich vlastní politické platformy, je prvním důvodem, proč Evropa zažívá obrovský posun u politického paradigmatu u sociálně-demokratických stran.

Ale nyní buďme upřímní: druhým důvodem změny je samozřejmě vlastní politické přežití. Mluvili jsme o tom dříve; tvrdili jsme, že jiná možnost není: sociální demokraté budou muset přijmout to, co bylo kdysi považované za imigrační politiku krajní pravice, chtějí-li politicky přežít. Zpráva Institutu Tonyho Blaira o evropském populismu, která vyšla koncem roku 2017, zdokumentovala výsledky z 946 evropských obvodů, kde se vloni konaly volby, kde v 94% z těchto 946 obvodů centristicko-levicová koalice prohrála; ztratila 94% ze všech 946 obvodů! New York Times připustily, že středo-levým stranám v Evropě v podstatě hrozí vyhynutí; v mnoha částech Evropy jsou nejen na ústupu, ale prakticky přestaly existovat. A tak se zdá, minimálně v Evropě, že sociální demokraté začínají kapírovat.

Samozřejmě, že existuje fundamentální problém, kterému všechny tyto centristické levicové strany čelí: v parlamentech se tradičně spřahávali se sociálně-liberálními stranami, kterou se naše Demokratická strana stává; a sociálně-liberální strany jsou absolutně oddány otevřeným hranicím a multikulturalismu. A tak by sociální demokraté mohli klidně získat většinu křesel v parlamentu, a přesto by nebyli schopni vládnout, protože jejich ultra liberální koaliční partner by prosazoval imigrační politiku, proti které sociální demokraté vedli kampaň. Teprve čas ukáže, co s tím ostatní země udělají, a v předešlém videu jsme informovali, že sociální demokraté v Dánsku již slíbili, že neutvoří koalici s žádnou další levicovou stranou; oficiálně se spojují, co se týká bezpečnosti hranic Dánska a velmi, velmi přísné imigrační politiky, s nacionalistickou pravicí.

Tím vším chci říct, že co se týká celé té záležitosti otevřených hranic a masové imigrace, Evropa skutečně prochází velkým posunem u paradigmatu. Dokonce i tradičně levicoví sociální demokraté upouští od své podpory otevřených hranic a přijímají imigrační politiku, kterou ještě před pár lety démonizovali jako fašistickou a pravičáckou. Když si zkombinujete tento politický posun s ústupky učiněnými minulý týden na Evropském summitu, s vypuštěním jakýchkoliv zmínek o přistěhovaleckých kvótách, a zřizováním uprchlických táborů mimo Evropu, tak se zcela jistě nezdá, že evropská nacionalistická pravice nyní vyhrává. Evropská nacionalistická pravice již zvítězila.