K prehistorii peněžní reformy v Československu 1953 - I
Úvodem:
1) Neblahým politicko-ekonomickým dědictvím po peněžní reformě, provedené v r. 1945, se staly vázané vklady,
2) K nákupní panice došlo už v r. 1947, kdy jednotlivci pociťovali, že ty jejich peněžní zůstatky, kterými disponují, nejsou nějak zasloužené,
3) Předseda vlády Zápotocký nutnost provedení peněžní reformy ohlásil už v r. 1948 ve svém inauguračním projevu v parlamentu. V téže době kilogram uherského salámu byl k mání za 500, - Kčs, dnes si na něm pochutnáme cca za 550,- Kč. Jinak řečeno, jsme tam, kde jsme byli. Jenom s tím rozdílem, že tehdy si kvalifikovaný dělník vydělal 2000, - Kčs, dnes 20 000,- Kč.
Zpráva v tisku:
Zdroj
1) Neblahým politicko-ekonomickým dědictvím po peněžní reformě, provedené v r. 1945, se staly vázané vklady,
2) K nákupní panice došlo už v r. 1947, kdy jednotlivci pociťovali, že ty jejich peněžní zůstatky, kterými disponují, nejsou nějak zasloužené,
3) Předseda vlády Zápotocký nutnost provedení peněžní reformy ohlásil už v r. 1948 ve svém inauguračním projevu v parlamentu. V téže době kilogram uherského salámu byl k mání za 500, - Kčs, dnes si na něm pochutnáme cca za 550,- Kč. Jinak řečeno, jsme tam, kde jsme byli. Jenom s tím rozdílem, že tehdy si kvalifikovaný dělník vydělal 2000, - Kčs, dnes 20 000,- Kč.
Zpráva v tisku:
V některých krajích republiky jsou soustavně šířeny zprávy o nepevné posici československé měny a o připravovaném kolkování peněz a zadržení nových vkladů. Všechny tyto zprávy jsou naprosto nepravdivé a jsou záměrně šířeny reakčními živly.
Ministerstvo financí upozorňuje znovu, že naše koruna je pevná a stálá a že proto všechny zprávy o změně kursu či jiné úpravě měny jsou nepravdivé. Nejlepším důkazem stálosti naší měny je skutečností, na kterou upozornil již ministr financí ve svém nedávném projevu, že kurs československé koruny se vzhledem k dolaru po dva roky nezměnil.[1] Podle slov ministra financí o několik dní později na zprávu o krisi koruny odpovídá dobře statistika, která vykazuje od 1.1. 1947 ne vzestup, nýbrž pokles oběhu peněz o plné dvě miliardy Kčs. Nyní je u nás v oběhu 56 a půl miliardy Kčs.[2]
Nákupní horečky jsou zaznamenávány také v dalších letech, a proto nemá peněžní reforma v r. 1953 nic společného s první pětiletkou a urychlením výstavby těžkého strojírenství, tzv. speciálních výrob. V r. 1947 byly cenová hladina trojnásobně vyšší než v r. 1937.[3] Tzv. Zpráva F (O československé vnitřní politice červnu 1949“ uváděla, že cenová hladina není trojnásobkem, ale (dle vlastních výpočtů) pěti- až šestinásobkem cenové hladiny předválečné.[4]
V roce 1949 Božena Prodělalová, ředitelka národní školy (jednotřídka) v Cidlině [5] s platem 4 404 korun měsíčně[6] podle své úvahy mohla vynaložit na nákup 1 kg ruského čaje 2000 korun. Dnes táž učitelka v horní dolní tak s platem 22 000 korun měsíčně musí na totéž množství čaje (vyráběného v Německu) vynaložit 1 100 korun. Jde o zřetelný příklad vzrůstající schopnosti naší ekonomiky produkovat devizy, tolik potřebné na nákup luxusních statků. Je to pěkná hořká odměna za úspěšné dlouhodobé hospodaření s využitím peněžní reformy za asistence StB a spol.
K datu 30.6. 1949 zpracovala pro potřeby školní kroniky vesnice Cidlina přehled cen drobného spotřebního zboží, platných ke dni 30.6. 1949 [doplněno J.Ř. o časovou řadu v hranaté závorce] ředitelka školy Boženy Prodělalové, z něhož vyplývalo, na co mohla vynaložit mimo jiné svůj výše uvedený měsíční příjem 4 404 Kčs.[7] Pokud si mohla vybrat mezi jednotlivými komoditami, tak držela v rukou jako spotřebitel reálné peníze.
1 bochník kilogramový (5 Kčs - 1929:2,90; 1939:2,25; 1949:5; 1959:2,60; 1969:2,60, 1979:2,60;1989:4,40; 1999:15,10),
1 litr mléka (4,60 Kčs [1921:3,30; 1929:2,05; 1939:1,60; 1949:4,45;1959:1,80; 1969:1,90; 1979:1,90; 1989:2,50; 1999:11,70]),
1 kg cukru (15,70 Kčs),
1 kg soli (4,80 Kčs),
1 kg hrubé mouky (7 Kčs),
1 kg polohrubé mouky (6,50 Kčs),
1 kg hladké mouky (5,50 Kčs),
1 kg krupice (7 Kčs),
1 kg másla (80 Kčs [1921:48,80; 1929:26,70; 1939:21,50; 1949:80; 1959:38;1969:40; 1979:40; 1989:40; 1999:94,40),
1kg sádla (70 Kčs),
1 kg tuku (38 Kčs),
1 kg margarinu(44 Kčs),
1 litr octa (11,60 Kčs),
1 balíček melty (7,30 Kčs);
1 balíček cikorky (5,40 Kč),
1 kg zrnkové kávy (1 500 Kč; dnes 178-213 Kč),
1 kg vepřového masa (52 Kčs),
1 kg telecího masa (54 Kčs);
1 kg hovězího masa [zadní](48 Kčs [1921:15,95; 1929:15,50; 1939:14,40; 1949:48; 1959:24;1969:29; 1979:29; 1989:46; 1999:137,90),
1 kg salámu (64 Kčs),
1 kg marmelády (28 Kčs),
1 kus rohlíku (0,60 Kčs),
1 balíček kmínu (2 Kčs),
1 balíček papriky (2 Kčs),
1 balíček skořice (2 Kčs),
1 balíček pepře (2 Kčs),
1 balíček vanilky (1,20 Kčs),
1 balíček prášku do pečiva (1,20 Kčs),
1 balíček zázvoru (2 Kčs);
1 balíček jedlé sody (1,70 Kčs),
1 kg rýže (10 Kčs),
1 kus mýdla (9 Kčs),
1 malý balík mýdlového prášku (3,40 Kčs);
1 velký balík mýdlového prášku (4,80 Kčs),
1 kg ruského čaje (2 000 Kčs [dnes 1 100 Kč]);
1 kus vejce (3,75 Kčs [1921:1,20; 1929:0,90; 1939:0,70;1949:3; 1959:0,90; 1969:1, 1979:1; 1989:1,20; 1999: 2,15),
1 balíček sýra (5 Kčs).[8]
Lze ještě doplnit:
pánské boty [1921:216; 1929:105; 1939:89; 1949:458; 1959:167; 1969:170; 1979: 267; 1989:347; 1999:1312]),
jízdenka na tramvaj (1949:2,50 Kčs),
jízdenka na osobní vlak 20 km[1939:5; 1949:17, 1969:2,80; 1979: 2,80],
půl litru piva 10 [1921:1,60; 1929: 1,50; 1939:1,45;1949:3,20; 1959 1,40; 1969:1,70; 1979: 1,70; 1989: 2,50; 1999: 7,40], ¨
stříhání pánských vlasů[1921:4; 1929:4; 1939:4; 1949:10; 1959:2; 1969:5.10; 1979:5; 1989:7; 1999:37,48];
vstupenka do divadla [1921:10; 1929:10; 1939:10; 1949:16,80; 1999:96],
vstupenka do kina [1959:4; 1979:4;1989:10]
měsíční nájem 2+1 [1929: 218; 1939: 417];
měsíční průměrné předplatné novin [1929:13;1939:14; 1949:30; 1959:8, 1969:12,70, 1979:12,70; 1989:12,70; 1999:186],
1 kilowatthodina elektřiny [1949:4,05; 1959:0,80; 1969:0,7; 1979:1,05; 1989:1,05; 1999:3,45],
poštovné na dopis[1949:2,50; 1959:0,60; 1969:0,60; 1979:1, 1989:1],
auto Škoda 440 de Luxe [1959:28 500],
auto Škoda 100 [1969:55 000];
auto Škoda 105 Standard [1979:52 000],
auto Škoda Favorit 136 L[1989:84 600],
auto Škoda Felicia 135 LX [1999:229 805],
1 litr benzínu Normál [1959:4; 1969:2,10;1979:6],
1 litr benzínu Speciál [1989:8; 1999:22,30]
televizor černobílý [1969:3950; 1979:4200],
televizor barevný [1989: 13 000]
Z tohoto nástinu struktury cen i dlouhodobého vývoje cen statků a služeb lze učinit některé závěry i pro podmínky administrativně řízené ekonomiky, například
1) pokud by ceny těch spotřebních statcích, kde prozatím není znám, zůstaly neměnné, tak by vývoj poptávky po ostatních službách měnil tím či oním směrem; spotřebitel mohl zvýšit své výdaje na kulturu a rekreaci a dopravu; respektive více spořit, čím zvýšil podíl úvěrů na financování ekonomiky
2) cenová rigidita vedla ke snaze odčerpávat přebytečnou kupní sílu prostřednictvím inovací, kde bylo možné nasadit vyšší cenu (automobily, televize, rádia, záznamová zařízení),
3) exogenní šoky se projevily v pohybu cen (benzín), pokles cenové hladiny byl sice podstatný, přesto však nebyl ihned vyrovnán ještě podstatnějším snížením mezd a příjmů;
4) peněžní reforma navrátila cenovou hladinu na úroveň dvacátých let dvacátého století a odbourala inflační tlaky v ekonomice, vznikající od Rašínovy reformy při podstatném zvýšení nominálních mezd; kupní síla jedné stokoruny se zvýšila, což o žádnou loupež či státní bankrot jít nemohlo, zvláště pak z pohledu pozdějšího vývoje vztahu cen a příjmů:
pánské boty [1921:216;1929:105; 1939:89; 1949:458; 1959:167; 1969:170; 1979: 267; 1989:347; 1999:1312]).
Lze hovořit spíše o nucené (válečné) půjčce, která se v té či oné míře obyvatelstvu jako celku vrátila zpět. Šlo o přesun bohatství od starých (vázané vklady, dluhopisy, akcie) k mladým, od vesnic k městům; 5) Vzestup cenové hladiny v letech 1989-1999 jako nástroj likvidace přebytečné kupní síly byl ve svých důsledcích ještě ničivější než peněžní reforma v 1953, i když tehdejší potlačený inflační potenciál byl vyšší než v r. 1989:
1 kg hovězího masa [zadní](48 Kčs [1921:15,95; 1929:15,50; 1939:14,40;1949:48; 1959:24; 1969:29; 1979:29; 1989:46; 1999:137,90); měsíční průměrné předplatné novin [1929:13; 1939:14; 1949:30; 1959:8, 1969:12,70, 1979:12,70; 1989:12,70; 1999:186]
Byla-li paní učitelka pilnou čtenářkou, asi necítila nejlépe při četbě následujících řádek, zatímco ona musela vynaložit na nakup jednoho kilogramu čaje, či kávy třetinu až polovinu svého měsíčního přijmu, tak český dělník na počátku 30. let 20. století vydělal na totéž množství kávy za deset hodin; byl tedy na tom byl podstatně lépe, i když současně hodně hůře než jeho kolega v USA. S tím naším zvyšováním životní úrovně to tedy není nijak slavné snad s tou výjimkou u zrnkové kávy, kde klesla cena kávy jak relativně, tak absolutně z 1500,- Kčs za kilogram při průměrném platu 5000,- Kčs měsíčně v r. 1949 na dnešních 250, - Kčs za totéž množství dnes při průměrném platu 25 000,- Kčs. S pietou lze vzpomenout slov básníka o lodí, jež dováží kávu a čaj, jak s ní chtěl odjet na dalekou Jávu. Tak tento sen se stal realitou.
Henri Dubreíl, autor znamenité knihy »Dělníkem v U.S.A.« pokusil se o srovnání mezd dělníků amerických a francouzských. Mzdy amerických dělníků pohybují se mezi 40 centy a dolarem za hodinu.[9] U některých povolání vystupují nad dolar (na př. u malířů pokojů v New Yorku). Tyto cifry nám však říkají velmi málo, protože ceny zboží jsou jiné v Americe a jiné u nás. Proto Dubreil pokusil se o srovnání lepší. Vzal za základ průměrnou mzdu kvalifikovaného amerického dělníka (60 centů) a průměrnou mzdu francouzského dělníka (4 frs.) a srovnává, jak dlouho musí dělník v každé z obou zemí na různé své potřeby pracovati. Toto srovnání považuji za velmi instruktivní a pokusil jsem se sestaviti podobnou srovnávací tabulku s našimi poměry, při čemž beru jako průměr mzdu kvalifikovaného českého dělníka Kč 4.50.
Výsledky jsou tyto:
1 libra (t.j. asi ½ kg)
chleba stojí Čecha 12 minut práce,Američana toliko 6 minut práce.
Mléko: (1 litr): [22 min; 13 min.];
Vejce (tucet): [2 hod., 21 min.; 55 min.]
Cukr (1 libra, asi ½ kg): [1 hod. 20 min; 7 min.]
Káva (1 libra): [5 hod.; 1 hod.]
Vepřové maso(1 libra): [1 hod. 40 min.; 18 min.];
Uhlí (10 q) [73 hod.; 23 hod.]
Benzín (5 litrů): [3 hod. 6 min.; 20 min.];
„Fordka“, neb jiný podobný vůz [3 roky; 18 týdnů];
Ponožky [1 hod., 30 min.];
Obuv(americká je přitom lepší) [20 hod., 8 hod.];
Obuv(americká je přitom lepší) [20 hod., 8 hod.];
Oběd v restauraci [1 hod. 20 min.; 50 min.[10]];
Tramvaj (v Americe větší vzdálenost) [16 min.; 5 min.].
Na nájemné za byt musí americký dělník vydati mnohem větší díl práce než náš dělník, ale byty dělníků našich a amerických nesnesou srovnání.Americký dělník považuje za samozřejmé, že jeho, byt má 2-3 pokoje, pěknou kuchyň, koupelnu, elektriku, případně telefon, jehož měsíční nájemné stojí 2-3 hodiny práce. U nás bude takový luxus ještě dlouho hudbou budoucnosti. [11]
Vzniklá nerovnováha byla výsledkem postupně se hromadících inflačních tlaků od Rašínovy reformy. A podle panikařících jednotlivců měla být provedena stejným způsobem. Když se k tomu přidá pocit, že peníze, které jsou vypláceny na mzdách a platech, nejsou zcela kryty výsledky efektivní tvrdé práce, tak to musí s národním hospodářstvím a jeho aktéry začít pěkně mávat.[12]
[1][Praha –is-]. Nebude kolkování peněz ani nové vázané vklady. Šíření nepravdivých zpráv o čsl. koruně Osvobozený našinec 5.6. 1947 (č. 130)
[2] Dále bylo uvedeno, že ministr financí Dr Dolanský informoval ve čtvrtek večer novináře o problémech majetkových a dávkových a některých věcech, týkajících se státního dluhu. Data, uvedená v jeho zprávě, dávají optimistický obraz, který nenasvědčuje, že by zprávy o krachu koruny měly jakýkoliv podklad. Uzákoněním likvidačního měnového fondu přejdeme k normálnímu finančnímu hospodářství. Fond bude spravovat pohledávky, které máme z Německa a Maďarska a použije je jich stejně jako výtěžků majetkových dávek, výnosů ze zkonfiskovaného majetku a reparačních platů na uvolnění peněz podle sociálních poměrů vkladatelů. Rozlišovati mezi vklady předválečnými a válečnými však nebudeme. Na výsledcích bilance, kterou fond sestaví, bude záviset, kolik bude možno uvolnit. Dnes je schodek likvidačního měnového fondu vyjádřen částkou 275 miliard Kčs. Od výnosů majetkových dávek se očekává, že tuto částku sníží o 30 až 35 miliard. Zatím vynesly majetkové dávky 20 miliard. Zůstane nekryto asi 125 miliard Kčs., na něž budou vydány zúročitelné dluhopisy. Státní dluh není proti r. 1939 trojnásobný, nýbrž stoupl z 44 miliard pouze na 108 miliard Kčs, to je na 8.950 Kčs na jednotlivce. Ve srovnání se Spojenými státy, kde činí dluh na hlavu asi 95.000 Kč, nebo s Velkou Británii, kde dosahuje dokonce 107.000 Kčs., je to málo, ovšem musíme uvážit, že jsme státem s poměrně chudšími zdroji. Rozpočet na rok 1948 bude připraven již v červenci, takže jej předloží ministerstvo včas, Po předložení daně ze mzdy se připravuje již návrh nové daně zemědělské a daně živnostenské, které budou rovněž nižší než doposud. Naproti tomu ministerstvo financí se staví záporně ke snahám jednotlivých hospodářských odvětví, které žádají, aby jim byl snížen příspěvek do vyrovnávacího cenového fondu. ([Praha 12. června jj.] Ministr financí o majetkových dávkách. [Podtitul: Daňové přirážky budou přezkoušeny a dávky vymáhány. – Dostali jsme 20 miliard, výnos musí činit 30-35 miliard Kčs. – Zbývající vázané vklady budou z části uvolněny a z části přeměněny v úrokový dluhopis]. Osvobozený našinec 13.6. 1947 (č.136))
V pátečním zasedání rozpočtového výboru sněmovny byl připraven pro plénum jeden z nejdůležitějších zákonů od osvobození, zákon o likvidačním měnovém fondu. Řečníci všech stran osnovu uvítali jako první konsolidační zákon, který zajišťuje všem ukladatelům jejich majetky, při čemž spravedlivě rozděluje škody, které zde napáchali Němci, a to nejen podle sociálního rozvrstvení, ale také pro další generace. V této souvislosti upoutalo prohlášení lidového mluvčího Dr Nováka, který zdůraznil, že osnova je dobrá, což se nestydí říci, i když vede jiná strana, neboť poslanec zde není proto, aby viděl vše špatně jen z toho důvodu, že to udělal protivník. Zdůraznil, že katolíci nikdy nebojovali proti heslům, aniž se podívali, s čím se konkrétně přichází. Když je to dobré, je křesťanskou povinností být pro to, když je to špatné, býti proti tomu. Zpravodaj posl. Janouš prohlásil, že osnova dává dobrou odpověď vkladatelům na otázku, co bude s vázanými vklady. Jejím účelem je zabezpečiti měnu dobudováním reformy a sjednotit předpoklady k postupnému uvolňování všech vázaných vkladů. Připomněl, že po první světové válce stoupl cenový index nejdříve na 15násobek a potom klesl na 10násobek. Zpravodaj soudí, že po hospodářské stránce Rašínova měnová reforma zklamala. Nakonec uvedl další možnosti, které byly původně navrhovány jako řešení, ale nebyly přijaty. Jednou z cest bylo zvýšení cenové hladiny na takovou výši, aby ohromný obnos, který představuje tanec znehodnocených miliard, se vytočil na cenovou výši. Prakticky by to znamenalo situaci, jaká se vyvinula v Maďarsku a jinde. Jinou cestou je zvýšení státního dluhu o celý obnos vázaných vkladů. Byla by to cesta schůdná, avšak mnohé mluvilo proti. V debatě lidovecký Dr. Novák řekl, že zájem vyšší spravedlnosti žádá, aby všichni, kteří v době války nahromadili větší obnosy, platili i vyšší díl. Upozornil však, že naděje na použití konfiskátů k nápravě měny je sice teoreticky pěkné, ale reálně těžce neproveditelné. Prakticky musíme dávat půdu i jiný majetek velmi lacino, takže z původně odhadnutého výnosu z konfiskátů ve výši 300 miliard Kčs dostaneme sotva 30 miliard Kčs. Musíme prospět všem, a to nejen naší, ale i příští generaci. Jakmile bude zákon uveden ve skutek, přijdou všechny závazky z vkladů na fond, což znamená, že záložna, která má 50 milionů vkladů, bude pak míti třeba jen dva milióny. V měnové reformě mělo ministerstvo pracovat více ve shodě s peněžnictvím, které zná mentalitu vkladatelů. V záložnách a kampeličkách se začíná hospodařit s malým rozsahem prostředků, takže při provádění zákona bude třeba postupovat velmi opatrně. Hodnotná aktiva, kterými budou kampeličky zatíženy, by neměla být vůbec zúrokována, nebo jen velmi nízkou sazbou. Zasluhují toho, poněvadž za ministerstvo financí budou provádět celou uvolňovací akci. Slov. demokrat posl. Žiak má obavy, že výnos z majetkových dávek nebude úměrný očekávání, což znamená menší pomoc, ale i on a jeho strana vidí v měnovém likvidačním fondu nejlepší východisko ze situace. Nár. soc. Šulík hodnotil skutečnost, že předložený návrh umožní postupné zhodnocení zadržených vkladů neinflační cestou. Soc. dem. Lindauer je rovněž pro osnovu, avšak zvláště se staví proti názoru houževnatě udržovanému i ve veřejnosti, že by se mělo rozlišovat mezi vklady před okupací a vklady, nastřádanými za války. Slov. Demokrat Zibrín se dožadoval, aby se ve státních podnicích a fondech se úsporně hospodařilo, načež kom. Ing, Spáčil, více jménem ministerstva než své strany, pravil, že vidí nápravu v některých případech, nadhozených posl. Dr. Novákem. ([Praha] –jj.-: Všechny váz. vklady budou dříve či později zhodnoceny. Zákon o Likvidačním měnovém fondu připraven. Kladné stanovisko všech stran k zákonu, kterým se doporučuje měnová reforma. – Příjemné překvapení po prohlášení lid. Poslance Dr Nováka – Křesťané chválí dobré dílo, i když vedoucím je protivník.Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149,, s.1.
Dekret presidenta republiky o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského přiznává v zásadě osobám fysickým a právnickým náhradu za znárodněný majetek. O náhradě a způsobu placení má rozhodnouti ministr výživy a náhrada jest splatná do šesti měsíců od doručení výměru o náhradě. Ačkoliv již uplynula dosti značná doba od vyhlášení dekretu i od jeho provádění, dosud nestalo se ničeho, aby aspoň řízení o náhradě za znárodněný podnik bylo zahájeno. Spolumajitelé tohoto dnes znárodněného majetku zvláště v případech, kdy majetkové hodnoty byly vyjádřeny v podílech nebo v akciích, nedostávají žádných výtěžků z těchto podniků a ačkoliv museli majetek ten přihlašovat a zdaňovati v majetkových dávkách, jest majetek prakticky pro ně zcela bezcenný. Do dnešního dne nebylo učiněno ani toho nejmenšího, aby aspoň v jasných a prokázaných případech sociálních, kdy výtěžky tohoto majetku sloužily skutečně jen k zajištění slušného a někdy jen nuzného živobytí, dostalo se poškozeným nějaké zálohy na odškodnění nebo náhrady. Mnozí z těchto poškozenců stojí dnes s holýma rukama. Máme zde na zřeteli osoby staré, které nemají žádných jiných prostředků ke své výživě. Ještě drastičtější jsou případy, kdy do této nezaviněné bídy a nemožnosti opatřit si obživu dostali i lidé, kteří uposlechnuvše příkazu národní povinnosti pomáhali svými drobnými úsporami budovati v národně ohrožených krajích české průmyslové podniky, jako byl např. český pivovar v Budějovicích Budvar. Jeho akcionáři z převážné většiny jsou naprosto drobní a chudí lidé vrstev řemeslnických a dělnických. Že se těmto drobným majitelům podílů znárodněného průmyslu potravinářského do dnešního dne nedala sebemenší náhrada, že jim nebyla poskytnuta ani záloha na tuto náhradu, pokládáme za velikou křivdu, která může mít těžké důsledky, neboť v nejširších vrstvách lidových otřásá se tím důvěra ve spravedlnost a opravdové sociální chápání. Proto podali poslanci lidové strany interpelaci na ministra výživy, v níž žádají zahájení řízení o poskytování náhrad, dále aby v naléhavých sociálních případech byla osobám starým a nemocným nemajícím jiného majetku poskytnuta aspoň záloha na odškodné, aby provádění náhradové služby bylo uvedeno co nejdříve v život a aby do rozpočtu ministerstva výživy na příští rok byly vloženy potřebné částky na vyplácení náhrad za znárodněný majetek aspoň v případech sociálně nejnaléhavějších. (Je nutné vyplatit náhrady malým podílníkům za znárodněné podniky. Interpelace lidových poslanců žádá vyplacení náhrad za znárodněné průmyslové podniky, které vznikly většinou svépomocí. (Tamtéž, s.2)
[3] Zásadou každé úspěšné politiky je poznání. Vědění musí totiž předcházet tvorbě, politice, praxi, neboť úspěšně lze pracovat jen tehdy, máme-li bezpečně zjištěn pravý stav věci. Proto je třeba, abychom měli odvahu a píli poznat pravdu o sobě a o svých poměrech. Kdybychom se báli pravdy a líčili si svět jinak než je, brzy bychom se ocitli v neskutečném světě. A to by byla cesta k záhubě. To je nám také důvodem, že nepřejeme řízenému veřejnému mínění, mínění usměrňovanému z jednoho střediska. Jsme totiž přesvědčeni, že náš národ je tak vyspělý, že se může dozvědět pravdu, i když ta pravda není nejrůžovější. Jsme disciplinovaný lid a nepodlehneme žádnému našeptávání. Odmítáme panikáře a nechceme šířit poplašné zprávy. Právě naopak. Chceme utvrdit naši veřejnost v pevné víře, v úspěšnou budoucnost naší republiky. Avšak hlavně chceme této úspěšné budoucnosti pomoci, a to tím, že upozorníme na ona místa našeho hospodářského života, odkud hrozí nebezpečí. Proto stejně rozhodně odmítáme ty, kdo nám pravdu zamlžují. Mám za to, že pomůžeme hospodářskému úspěchu naší republiky, a tím životu a štěstí širokých vrstev lidových, když budeme žádat, abychom úsporně hospodařili v každém veřejném hospodářství, abychom zvětšili svou výrobu a svůj národní důchod a abychom se zdravě a naplno začlenili do světového hospodářství. Vždyť hospodářské otázky jsou ve své podstatě jasné otázky a jejich podstatě může porozumět každý, kdo je ochoten přistupovat k nim se zdravým rozumem. V hospodářství za každého režimu a v každém systému a ideologii platit, že 2+2 = 4 a nikoliv pět a těžce doplatí každý, kdo by chtěl nerespektovat tuto poučku. A stejně tak zásadní je poznání, že náš hospodářský úspěch záleží na našem národním důchodu a na tom, jak s nám nakládáme. Vím, že náš lid pracuje tvrdě, avšak výsledek stále není uspokojivý. Náš národní důchod stále ještě nedosahuje trojnásobku národního důchodu předválečného, což je minimum, hledíme-li k tomu, že ceny stouply nejméně trojnásobně. Musíme proto podporovat plně tvůrčí síly lidu. A to neváhám řící, že hospodářská nejistota a nepřízeň k soukromému vlastnictví a k soukromému podnikání nepodporují chuť k práci a produktivitu našeho lidu [Tento negativní poměr se prohloubil ještě více po Únoru 1948. Viz (Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s.422nn).
Proto jsme si už v programu Gottwaldovy vlády stanovili zásadu, že chceme skoncovat s dalším znárodňováním. Ano, musíme znovu zavést hospodářskou bezpečnost, v níž každý ví, co jeho jest, a v níž je možno počítat do budoucnosti. Hospodářský systém, v němž se žije ze dne na den, poněvadž se neví, co bude zítra, je systémem spotřebním, avšak nikoliv výrobním. A dále je nutno, aby naše výroba byla nejen veliká, ale též i úsporná. Ať v závodech více lidí pracuje a méně administruje. Stálé schůze, schůzky a porady odčerpávají mnoho pracovních hodin, zejména, když jsou doplňovány manifestačními a protestními projevy a průvody. To ať si lidé raději odpočinou v lese nebo u vody. A přímo zaráží, jak prohlásil, tuším, sám ministr průmyslu, že náklad na závodní milice pohltí 10 procent všech produktivních mezd. Musíme však nejen rozšířiti svou výrobu a šetřit na neproduktivních vydáních, ale také musíme době prodávat. Jsme typicky vývozním státem a bez vývozu bychom klesli na nepředstavitelně nízkou životní úroveň. K vývozu je však třeba dvou věcí: kvalitního výrobku a dobrého kupce. To předpokládá zejména také přátelské styky se všemi národy světa. Dobrý kupec je ten, kdo nám zaplatí. Proto je třeba, abychom se snažili proniknout co nejvíce do zemí dolaru a šterlingu, protože jen těmito hodnotnými valutami můžeme krýti svůj dovoz a zejména dovoz surovin nezbytných pro náš průmysl. Musíme proniknout na západ kvalitou svých výrobků a přátelskými obchodními styky. Bude to na prospěch nejen našeho hospodářství a životní úrovně širokých lidových vrstev, ale neméně i v zájmu důvěry mezi národy a mírové spolupráce, kterou tolik potřebuje svět, zpustošený dvěma světovými válkami. Jezdí k nám přátelé ze západu a nabízejí upřímnou spolupráci, Nevidíme důvodu, proč bychom se jim měli odměňovat nejapnými básničkami nebo (s,1) nemoudrými výroky. UNRA končí a chceme za ni poděkovat, jak to již učinili mnozí a za nás, např. také předseda vlády Klement Gottwald. Nyní je třeba, aby místo UNRA nastoupil světový pohyb zboží normálním obchodem. Konečně se učme dobře hospodařit s veřejnými penězi. Naše veřejné rozpočty jsou neúměrně vysoké, to dosvědčuje státní rozpočet 73 miliard na rok 1947. Blíží se téměř polovině celého našeho národního důchodu. A to je jen státní rozpočet. K němu přistupují ještě rozpočty svazků samosprávných, zemí, okresů a obcí. Není natrvalo možné, aby z každé koruny, kterou vydělá, platil každý z nás v té či oné formě 50 haléřů na veřejné výdaje, tím spíše, že všechna zbytečná, luxusní vydání doléhají nejtíže na sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva a jsou právě jimi placena, takže platí poučka, že největší luxus ve veřejných výdajích zaplatí právě nejchudší vrstvy obyvatelstva. Musíme tedy šetři účelně, nikoliv např. na zdraví, ale na zbytečné nebo méně potřebné administrativě. Našim heslem musí býti únosné daňové zatížení a únosná veřejná vydání a zejména musíme dbát, aby naše veřejné rozpočty byly vyrovnané, aby vydání nepřesahovala příjem. Hlásat theorie úvěrové expanse, tedy theorie, že lze pracovat s nekrytými rozpočty a že je lze krýt nějakými prapodivnými úvěrovými operacemi, je podle mého soudu přímo katastrofálně neodpovědné. Hospodářská bezpečnost, hospodářská svoboda, úcta k soukromému vlastnictví a podnikání, zvětšení výroby a dobrý zahraniční obchod jsou bezpečnými cestami k blahobytu nás všech. Zdravá hospodářská politika je předpokladem úspěšné politiky sociální. Nemějme obavy, že rozdělení národního bohatství mezi nás všechny bude nespravedlivé. Troufám si tvrdit, že jsme stáli a stále ještě stojíme na vysokém stupni sociální spravedlnosti a že v této věci nemohou s námi konkurovat ani nejsocialistiščtější státy světa, To neznamená, že bychom měli být spokojeni. Avšak snažme se, abychom se nejen dělili, ale též tvořili, abychom napřed tvořili, neboť jen tak se dostane na nás na všechny. ([Univ. prof. Dr.] Adolf Procházka [ministr zdravotnictví]. Zdravé základy hospodářské politiky. Osvobozený našinec 22.6. 1947, č.144, s.1-2, (úvodník).)
[4]Dnem 1. června 1949 vstoupilo v platnost snížení cen zboží na volném trhu. Ceny zboží klesly průměrně o 30%. Celá tato akce se ukázala velmi výhodnou pro státní pokladnu, neboť nastal vzestup koupěchtivosti občanů, obraty v obchodních domech převýšily obraty předčervnové, zisky z prodeje zboží jsou vyšší než zisky při původních lednových cenách. Tento zjev je zcela pravidelný, neboť je následkempotlačované inflace a proběhl již několikrát v zemích lidové demokracie. Naposled (23.6.1949) shrnul dosažené výsledky na tomto poli ministr Krajčír ve svém projevu v zásobovacím výboru sněmovny. Projev vyzněl poněkud podivně, neboť původně účelem celého zavedení dvojíchcen bylo odčerpat neoprávněnézisky šmelinářů a kapitalistů. (Oficiálně se ovšem prohlašuje, že dvojí ceny jsou zřízeny ve prospěch pracujících vrstev národa. Ministr však mezi záplavou různých čísel, jimiž byl celý jeho projev prostoupen, oznámiltaké statistiku sociálního rozvrstvení: před červnovým snížením kupovalo na volném trhu více než 86% příslušníků pracujících tříd (41% dělnictva, 23% zemědělců a 22% úředníků) a pouhých 14% připadalo na svobodná povolání. Po I. červnu se tento poměr přesunul ještě více k dělnické třídě. (50%). K tomu několik čísel: V prvních dnech prodeje za snížené ceny: prodej obuvi načtyřnásobné výši, prodej textilu 7,5 násobně výši než minulých měsících (Ing. Spáčil); obrat prodejen TEPu vzrostl o80%, obrat prodejen ZDAR (Praha, Na příkopě) o 100%. Národnípodnik Obchodní domy: 85% zákazníků jsou dělnici a zemědělciNP Textilia: 40,5% námezdně pracujích, 47,5% zemědělců.Zjištění SNB: motocykly koupilo 60% dělníků, 25% soukromých zaměstnanců, 10% veřejných zaměstnanců. Snížením cen se dostalo na trh více zboží, čímž se o něco zvýšila kupní síla určitých vrstev obyvatelstva. Tato skutečnost se všaknaprosto neprojevila tam, kde se měla projevit nejdříve, totiž v oficiálním ukazateli vývoje kupní síly obyvatelstva, v úředním indexu životních nákladů, jenž se pohybuje stále stereotypně ve stejné výši. Vypočítávání kupní síly, nebo její reciproké cenové hladiny, což vyjadřuje dnešní index životních nákladů, je prováděno zcela protismyslně. Dnešní index je vypočítáván na základě statků, jež spotřebuje k životu za jeden měsíc průměrná dělnická rodiny rodina (t.zv. spotřební koš). Jeho cena je v současné době při úředních cenách 3x vyšší oproti době předválečné, říká se tudíž a píše, že dnešní cenová hladina je trojnásobkem hladiny předválečné. To však není pravda. A) Dnešní spotřební koš nestojí třikrát tolik jako před válkou, nýbrž daleko víc. Jeho dnešní cena se počítá v cenách úředních, jako by si mohla dělnická rodina dnes koupit za úřední ceny vše, co si kupovala
Zdroj
Vytisknout
Zdroj
