Zboží v rukou špatných lidí

Módní dům Burberry obvinili ze společenské nezodpovědnosti a cynismu — prý měli oblečení raději věnovat potřebným nebo ho poslat na charitu. Situace uvedla do rozpaků i akcionáře — proč nést náklady za likvidaci něčeho, co mohlo být zlevněno. Společnost se ani neobtěžovala neprodané zboží před tím, než jej zlikvidovala, nabídnout investorům.

Společnost Burberry vysvětlila, že takový přístup je potřeba z důvodu ochrany značky a duchovního vlastnictví. Zboží likviduje kvůli tomu, aby se neprodávalo na šedém trhu za snížené ceny a nedostalo se tak do rukou špatných lidí.
Během pěti let se společnost Burberry zbavila svých produktů v hodnotě 120 milionů dolarů. Podle odhadů deníku The Times společnost zlikvidovala zhruba 20 000 věcí. A situace se zhoršuje. V současné době společnost ročně likviduje o 50 % více věcí, než tomu bylo před několika lety.

Nadprodukce a obrovské ceny

Jak vysvětlují analytici módního průmyslu likvidace nerealizovaných zásob zboží, a dokonce i rolí neprodaných látek, je běžnou praktikou všech dražších značek. Jedním z důvodů je krize nadprodukce. Oblečení luxusních firem je natolik drahé, že by na něj ve slevách sedal prach a outlety by jej nemohly prodat. Například kabát značky Burberry stojí asi 2 000 dolarů.

Na druhé straně, pokud se zboží luxusní značky objeví v diskontních prodejnách, jde o poškození reputace, jelikož si jej kupující přestanou spojovat s luxusem a prestiží.

Společnosti likvidují neprodané zboží i z finančních důvodů. Takovým způsobem totiž navrací clo a částečně kompenzují ztráty z prodeje. Pokud zboží dovezené na území USA není použito a je likvidováno pod kontrolou celních orgánů, má společnost podle pravidel celních a pohraničních služeb USA právo na vrácení 99 % cel, daní a poplatků, které byly zaplaceny.

Louis Vuitton a hořící kabelky

Podobně jsou na tom i jiné drahé značky. Například francouzská značka Louis Vuitton, která má více než 460 obchodů po celém světě, na konci roku pálí veškeré neprodané kabelky. Motivy jsou téměř totožné — společnost nechce zboží prodávat za výrazně nižší ceny a snaží se zachovat exkluzivitu. Mimo to jsou cla na zboží vcelku vysoká (15-25 %), což umožňuje alespoň trochu zmenšit ztráty.

Jeden z bývalých zaměstnanců LV prozradil portálu Quora, že společnost pro své zaměstnance dvakrát ročně organizuje výprodej předchozích kolekcí. Každá věc, kterou si zaměstnanec zakoupí, je sledována. Pokud se pak objeví na eBay, má zaměstnanec, který si ji koupil, velký problém. Vše, co nakonec nebude prodáno, se likviduje.

„Louis Vuitton nerealizuje veřejné výprodeje. Buď zboží prodá za určitou cenu nebo jej zlikviduje. Je to tak proto, aby každý za zboží zaplatil stejně vysokou cenu," uvedla zasvěcená osoba.

Zničené hodinky značky Cartier a Montblanc

Na seznamu likvidátorů je i Richemont — majitel klenotnických značek Cartier a Montblanc vyrábějících hodinky. Během dvou let zlikvidovala společnost drahé hodinky v hodnotě 520 milionů dolarů. Ještě předtím však skoupila neprodané zboží v obchodech, aby nemohlo být prodáno za výhodné ceny.

S takovou politikou začal v roce 2016 bývalý výkonný ředitel společnosti Richard Lepeu. Uvedl, že se jedná o výjimečná opatření za výjimečných okolností.

Přistoupit na takové opatření donutila společnost situace na asijském trhu, především v Číně.

Vyšlo najevo, že na drahé hodinky ve vitrínách obchodů dlouho sedal prach. Poté, co vláda zahájila rozsáhlý boj proti korupci, byly luxusní dárky úředníkům, kterým vévodily právě hodinky, považovány za úplatky.

Prodeje výrazně klesly a společnost měla obavy — luxusní výrobky by se dostaly na šedý trh neautorizovaných zprostředkovatelů a poškodily by tak image značky.

Hromadný trh si bere příklad

Stejným způsobem hřeší i demokratičtější značky. Z likvidace neprodaného zboží usvědčili i britsko-švédskou módní značku H&M. V říjnu minulého roku nizozemská televizní stanice informovala o vyšetřování, které prokázalo, že společnost od roku 2013 spálila 12 tun nového neprodaného oblečení ročně. Společnost H&M uvedla, že věci opravdu zlikvidovala, ale pouze ty, které neprošly testem bezpečnosti. V oblečení byla totiž plíseň a olovo.

Nicméně oděvní průmysl si stojí za tím, že hlavní příčinou této situace je nadprodukce. Jestli dříve značky jako Zara a H&M produkovaly v průměru 4 kolekce ročně, dnes je to téměř jedna kolekce týdně. K takové honičce je nutí denně se měnící móda. Pokud už něco není in, tak si to nikdo nekoupí.