Samuel Rines, hlavní ekonom poradenské společnosti Avalon Advisors v Texasu, na stránkách časopisu The National Interest vysvětluje, že lidé mají tendenci posuzovat svou životní úroveň s těmi, kdo je geograficky nejblíže a kdo je bezprostředně bohatší. Jinými slovy se jedná o snahu vyrovnat se vyšší střední třídě. Ekonom Robert Frank tento fenomén pojmenoval „výdajová kaskáda".

Problém však spočíval v tom, že od 90. let reálné příjmy naprosté většiny Američanů stagnují. Od roku 1979 až do roku 2017 stouply o 3 %. Naopak vyšší třída zaznamenala znatelný růst svých příjmů. Pro většinu Američanů to znamenalo, že museli kompenzovat stagnující příjmy zvyšováním úvěrů, aby si mohli financovat rostoucí spotřebu.

Podle Giniho koeficientu příjmová nerovnost od konce 60. let rostla. V roce 2016 Giniho koeficient dosáhl hodnoty 0,48, kde hodnota 0 znamená ideální příjmovou rovnost, zatímco 1 znamená nulovou rovnost v příjmech. Koeficient 0,48 se považuje za vysoký.

Jenže díky neustále klesajícím úrokům mohli Američané snadno obsluhovat svůj dluh, nicméně tak činili na úkor svých úspor, a to v první řadě úspor na důchod a studium. Míra úspor v USA klesla z 10 % v 70. letech na 2,5 % v 80. letech. Teď je na úrovni 3 %. To způsobilo mimo jiné explozi studentských úvěrů.

Každopádně růst spotřeby, která byla financována úvěry, vedl k růstu zaměstnanosti, což ztlumilo dopady stagnujících příjmů.

„Bez růstu spotřebitelských úvěrů a kombinace stagnujících příjmů a zvýšené nezaměstnanosti by nedošlo k vychvalovanému boomu v 90. let. Spotřeba by byla mnohem nižší a bublina na trhu s nemovitostmi by byla méně pravděpodobná," píše Rines.

Pokud se tento hospodářský model zvrátí a příjmová nerovnost klesne, z dlouhodobého hlediska dojde ke zvýšení úspor a snížení dluhového břemene. Rines však varuje, že tomu bude předcházet hospodářská recese.