Jak se podotýká v článku, u města Greifswald na severovýchodě Německa už začal výkop na pokládku potrubí po dně Baltského moře, za pouhých několik týdnů má začít kladení trubek.

Evropští experti mezitím tvrdí, že vedení Evropské unie mění svou politiku vůči plynovodu. Jestliže dříve bylo hlavním cílem zabránit realizaci projektu, pak Brusel nyní pracuje především na tom, aby zmírnil ránu pro Ukrajinu, která může přijít o svou výnosnou roli tranzitního uzlu pro dodávky ruského plynu do Evropy, uvádí se v článku. „Máme pocit, že se už nedá zastavit," cituje The Economist Marca Alverà, šéfa největšího plynovodního operátora v Evropě Snam.

Společnosti, které jsou sponzory projektu, včetně ruského Gazpormu, německých Uniper a Wintershall, rakouské OMV, francouzské Engie a Royal Dutch Shell, stále ještě ohrožují americké sankce, zdůrazňuje autor článku. Nicméně v důsledku nedávné návštěvy Donalda Trumpa v Evropě se zdají sankce méně pravděpodobnými. Americký prezident, i když zpočátku ostře kritizoval Německo a označil ho za „zajatce" Ruska pro jeho účast v projektu, po schůzce s Vladimirem Putinem prohlásil, že chápe, co žene Berlín, praví se v článku. Víc než to, dal podle všeho v podstatě svůj souhlas k další realizaci Severního proudu 2, když prohlásil, že americké společnosti budou s plynovodem soutěžit a dodávat do Evropy zkapalněný plyn (LNG), píše pozorovatel časopisu The Economist.

Jak zdůraznil autor článku, z hlediska byznysu jsou to dobré zprávy. Větší přístupnost poměrně levného ruského plynu pomůže energeticky náročným evropským průmyslovým obrům v zápase s americkými konkurenty a také sníží závislost německých plynových společností na východoevropských zprostředkovatelích a poskytne jim možnost prodávat plyn dál. Zároveň po realizaci projektu bude pro americké a jakékoli jiné dodavatele LNG mnohem těžší upevnit se v Evropě, protože je levnější plyn nikoli zkapalňovat, ale dodávat potrubím — a to zase sníží energetickou bezpečnost v regionu, jehož vlastní zásoby plynu v Nizozemsku a v Severním moři se snižují, varuje novinář. Podle informací časopisu The Economist v prvním čtvrtletí tohoto roku dostala Evropa 41 % spotřebovaného plynu přes ruské plynovody, pouhých 12 % v podobě LNG (přičemž Amerika dodala pouhé 1 % tohoto objemu). Kromě toho přístupnost plynu bude bránit postupu Evropy k ekologicky čisté energii, uvažuje autor.

Jak řekla v interview pro časopis pracovnice německého Marshallova fondu USA Kristine Berzina, od té doby, kdy SRN normalizovala v 70. letech minulého století své vztahy s NDR, se cítily německé společnosti v bezpečí před neplechami Moskvy, avšak Severní proud 2 zvýší závislost Evropy na ruském plynu v okamžiku, kdy se její vlastní zásoby plynu vyčerpávají. „Rusko si opatřuje lepší karty a Německo si to zatím neuvědomilo," uvádí The Economist slova experta.

V krátkodobé perspektivě může Severní proud 2 přijít draho ukrajinský Naftogaz, který loni vydělal 2,8 miliardy dolarů na dodávkách ruského plynu dál na Západ, je ale pravidelně „pronásledován Gazpromem", varuje autor. I když mezi oběma společnostmi probíhají nyní za prostřednictví EU jednání, někteří se obávají, že v případě další realizace ruského projektu už nebude třeba dávat tak vážné záruky poctivé hry na Ukrajině. „Nikoli náhodou se stal Severní proud 2 tak skandálním," píše v závěru pozorovatel časopisu The Economist.