To vyvolalo pochybnosti o účinnosti takzvaných „východních pracovníků" s ohledem na pokles nezaměstnanosti.

V současné době počet východoevropských nezaměstnaných v Dánsku přesáhl 5 000, kdežto v roce 2010 jich bylo pouze 850, uvádí dánský odborový časopis Fagbladet 3F.

Ve stejném období se počet dánských příjemců těchto dávek snížil zhruba na 60 000. K dnešnímu dni každý 14. příjemce dávky z nezaměstnanosti pochází z východní Evropy.

Nejvíce takových lidí je z Polska a Rumunska, pak z Bulharska, Litvy a Lotyšska.

Jens Arnholtz, výzkumný pracovník Výzkumného centra pracovních vztahů na Kodaňské univerzitě, považuje tento vývoj za mimořádně pozoruhodný, neboť rostoucí údaje o zaměstnanosti naznačují spoustu práce pro cizince.

Sekretář odborového svazu 3F Henning Overgaard zpochybnil jak praxi uvedení cizinců na dávky z nezaměstnanosti, tak úsilí zaměstnavatelů a vlády usilovat o zaměstnání zahraničního personálu. Uvedl, že raději bychom měli společně usilovat o to, abychom zaměstnali více těch, které již máme.

Zatímco několik dánských stran, včetně levicových sociálních demokratů a pravicové dánské lidové strany, vyjádřilo znepokojení nad nedávným tlakem EU, aby cizinci získali nárok na dánské dávky z nezaměstnanosti již po jednom měsíci práce v Dánsku, Arnholtz popřel existenci takového jevu jako „welfare tourism" — „cestovní ruch pro sociální dávky".

Místo toho vysvětloval situaci neochotou cizinců stát se součástí černého trhu práce.

„Více cizinců si uvědomuje, jaké jsou dánské mzdy a už odmítají nízké mzdy. Bohužel mnozí z těch, kteří požadují vyšší mzdy, jsou vytlačeni a nahrazeni těmi, kdo to chtějí," sdělil Arnholtz.