Celou dobu mediálního pokrytí této kauzy myslím na knihu Tábor svatých Jeana Raspaila z roku 1973. Příběh líčí sebevražedný rozpad evropské kultury pod praporem humanity a solidarity, s níž větší část politiků a intelektuálních elit přijímá první přeplněné lodě nuzných imigrantů, toužících po snadném zabezpečení svých potřeb a snů.

Kniha líčí ve druhém sledu fatální střet kultur s odlišným názorem na cenu života, použití násilí i vztahu mezi prací a bohatstvím.

Hlavně je však příběhem do hloubky popisujícím, kterak o své dobrotě vzájemně se ubezpečující elity médií, společenského života a politiky utahují oprátku kolem krku nejen sobě, ale celé společnosti a z důvodů zachování vlastní integrity s tím nepřestanou ani tváří v tvář konečnému zničení vlastní kultury.

Knihu byste si měli hned objednat a přečíst, pokud jste ji neznali. Bude vás mrazit. Raspail už v roce 1973 viděl, jak vražedné výsledky bude mít Dlouhý pochod institucemi v pojetí otevřených, i zakuklených marxistů. Popis společnosti dobře doplňuje Orwellův Roman 1984.

Zatímco jedna mediální zpráva apeluje na přijetí potřebných, aniž by se ptala, proč je nepřijala jiná bezpečná a mnohem bližší země na africkém pobřeží (kromě Sýrie a Libye všechny), jiné zprávy ukazují výsledek dlouholetého přijímání výše popsaných potřebných ve Francii - postupnou ztrátu kontroly a vlády práva nad části vlastního území, kde už zákony a občanské svobody neplatí.
https://www.google.com/…/macron-priznal-ze-francie-ztr…/amp/