Není divu, protože američtí analytici předpověděli Rusku opakování finanční krize z roku 1998. Je jasné, že taková negativní prognóza nemohla zůstat bez povšimnutí ruských novinářů a široké veřejnosti.

„Zopakování krize z roku 1998" je chápáno v Rusku z hlediska traumatické zkušenosti s defoltem, měnovou krizí a prudce stoupající inflací. V jiných zemích, především v Jihovýchodní Asii, jsou vzpomínky na krizi těch let také značně nepříjemné. Bylo by možné podezřívat analytiky Bank of America z toho, že vyvoláváním duchů z minulosti se snaží vyprovokovat další paniku na rozvíjejících se trzích a napomoci úniku kapitálu do USA, ale při pečlivějším pohledu na jejich argumentaci můžeme dojít k překvapivému závěru. Bank of America v podstatě předpověděla krizi nejen rozvíjejících se zemí, ale i samotných Spojených států.

Háček je v tom, že mezi Ruskem v roce 1998 a Ruskem v roce 2018 je celá propast. Stačí připomenout několik čísel:
zlaté a devizové rezervy k 3. červenci 1998 — 15,1 miliard dolarů; zlaté a devizové rezervy k 29. červnu 2018 — 455,5 miliard dolarů. Je možné porovnat HDP Ruska (podle PPS): 806,33 miliard dolarů v roce 1998 oproti 3,749 trilionům dolarů v roce 2017. Poměr státního dluhu k HDP v roce 1998 — 143,95 %, v roce 2016 — 14,15 %.

Údaje získané z databáze Světové banky se nijak neshodují s teorií o tom, že Rusko je stejně zranitelné jako před 20 lety. Podle hlavních ukazatelů odolnosti je řádově silnější než v minulosti. Je však třeba přiznat, že zastánci verze o nevyhnutelném krachu ruské ekonomiky mají svůj argument — „eso v rukávu" — možnost apelovat na skutečnost, že proti Rusku jsou uvaleny západní sankce a tyto sankce jsou jakousi totální a nepřekonatelnou zranitelností v případě nějaké vnější finanční katastrofy.

Ve skutečnosti sankce měly na Rusko jakýsi „očkovací efekt", který zahladí veškeré negativní následky regionální, ale i globální finanční krize. Jedním z mechanismů, jejímž prostřednictvím finanční panika (v kontextu krize) poškozuje reálnou ekonomiku, je zrychlení úniku kapitálu ze země, která se ocitla v epicentru krize, jak se to stalo v zemích Jihovýchodní Asie v letech 1997-1998. Takový rychlý únik kapitálu a takzvaných „horkých peněz" vede k silnému nátlaku na měnu a ceny státních obligací postižených států.

Kvůli zavedení sankcí všichni „bázliví" a „málo odvážní" investoři do ruských cenných papírů už dávno vše prodali a zůstali pouze ti, kteří skutečně věří v Rusko i za nejméně příznivých okolností. Jsou to takoví investoři jako francouzský ropný gigant Total nebo známý magnát Jim Rogers, který před několika měsíci po dalším sankčním vyostření prohlásil: „Já jsem 48 let nevěřil v Rusko. Ale dnes vidím změny, které mění názory lidí. Je to země s ohromnými zdroji včetně lidských. Jsem skutečně optimistický vůči Rusku. Samozřejmě existuje řada geopolitických okolností, které je třeba brát v úvahu, ale sankce nebudou trvat věčně, jednou skončí. A proto vás všechny vyzývám, abyste někoho našli, abyste otevřeli investiční účet v Rusku, pokud ho ještě nemáte."

Riziko globální finanční krize je skutečně velmi vysoké, v tomto smyslu mají analytici Bank of America pravdu. Vyvolat ji může globální obchodní válka, která právě začíná. Jestliže bude Trump silně „rozhoupávat loďku" a ničit mezinárodní obchodní systém, řetězová reakce krize může začít prakticky na jakémkoliv místě na zemi a jak správně říkají američtí (a nejen američtí) analytici, velmi bolestně to udeří samotné USA. Problém je v tom, že minulé krize zastihly americkou ekonomiku v mnohem lepším stavu: bylo možné snižovat úroky a deficit rozpočtu, státní dluh a stav obchodní rovnováhy byly na mnohem lepší úrovni. Jestliže Nostradamové z Bank of America budou dobrými věštci, podléhat panice z tohoto důvodu by měli spíše ve Washingtonu, a ne v Moskvě.