Washington Post přednedávnem uvedl, že vedoucí představitelé NATO jsou znepokojení. V případě konfliktu může „zpoždění kvůli byrokratickým formalitám, špatnému plánování a nedostatku infrastruktury umožnit Rusku zabavit území NATO (pobaltské země), zatímco stratégové americké armády provedou 17 formalit nezbytných pro překročení území Německa a Polska."
Jak uvádí autor článku, existují však také čistě technické problémy, které se na první pohled zdají být druhotné, avšak v případě války se stávají zásadními. Stačí připomenout, že železniční dráha pobaltských zemí je širší než ta západní. Co z toho plyne? Že vlaky na hranici budou muset být vyloženy a náklad musí být přemístěn na železniční tratě v pobaltských státech nebo v Polsku.
„Pokud jedete 45 dní, zpozdíte se na válku. Existují dny, kdy se pohybujeme rychlostí nutnou pro vojenské akce. Ale je to spíše výjimka," řekl generál Steven Shapiro, zodpovědný za přemisťování americké armády v Evropě.
V roce 2016 společnost Rand Corporation zveřejnila zprávu analyzující obranné schopnosti NATO na východní frontě. Z ní vyplývá, že hlavní města pobaltských států se vzdají v nejkratší době. Ve zprávě se psalo o 60 hodinách mezi vypuknutím války a obsazením Rigy a Tallinnu ruskými silami.
Rusko a NATO našly nový nástroj zdržování. Rychlost nasazení vojsk, píše italský list. Moskva má obrovskou výhodu a využívá ji. Může dosáhnout jakéhokoli bodu přední fronty NATO v co nejkratším čase a bez technických potíží. A NATO to neudělá. Trvalo více než čtyři měsíce, než bylo možné převést vozidla z Gruzie do Německa.
Cílem Severoatlantické aliance je minimalizovat stávající mezery. Pro zvýšení rychlosti rozmístění vojsk je zapotřebí modernizace silniční, železniční a přístavní infrastruktury. Ze Spojených států přicházejí miliardy dolarů na modernizaci vojenských základen ve východní Evropě. Zdržovaní však se podaří tomu, kdo ví, jak lépe reagovat na měnící se frontu, uzavírá list.