Přes sto let je TNT klasickou směsí chemikálií, pokud potřebujete něco vyhodit do vzduchu. Tato látka je tak dobře známá ve světě, že se dokonce používá jako měřítko efektivity výbuchů: od prasknuté žárovky až po monumentální jaderný výbuch.

Ale nový výzkum z Los Alamos National Laboratory a Armádní výzkumné laboratoře USA objevil chemikálii bis-oxadiazol (C6H4N6O8), která má mnoho výhod TNT, přitom během její produkce se neuvolňuje tolik toxického odpadu, a samozřejmě má i lepší výbušné vlastnosti.

TNT se stala kultovní látkou díky svému nízkému bodu tavení — 80 stupňů Celsia, což udělalo výrobu výbušniny mnohem bezpečnější, a ta se začala šířit po světě.

"Nejčastěji se dá spatřit v granátech a minometných granátech," říká Jesse Sabatini, chemik z Armádní výzkumné laboratoři v Marylandu.

Hlavní nevýhodou TNT jsou podle chemiků škodlivé odpady, které se shromažďují při výrobě výbušniny. Právě tohoto nedostatku se chtěli zbavit vědci, a proto začali vyvíjet novou látku, jejíž výroba by nebyla tak znečišťující.

Po alternativě TNT se pátralo mnohá desetiletí, nakonec v roce 2016 chemici z Los Alamosu vytvořili Bis-isoxazol. Látka byla čistější ve výrobě, ale měla slabší explozivní vlastnosti, a tak výzkum pokračoval dál.

Bis-isoxazol se skládá ze dvou pětiatomových kruhů se třemi atomy uhlíku, jedním dusíkem a jedním kyslíkem. Výměnou atomu uhlíku za další dusík chemici dokázali posílit výbušné vlastnosti, ačkoli nevěděli, zda nová sloučenina bude  mít stejně nízký bod tavení. „Neexistuje žádný způsob, jak předpovědět bod tavení nové látky," říká Sabatini.

A jakmile novou a vylepšenou látku vědci syntetizovali, spatřili, že bis-oxadiazol má teplotu tavení kolem TNT, což  ji dělá tavitelnou pro bezpečnou výrobu.

Po provedení toxických a detonačních testů, pokud se nový materiál osvědčí dobře, sloučenina projde  zcela novým souborem testů, aby mohl být začleněn do něčeho připomínajícího dělostřelecký granát. Pak by chemické továrny mohly zahájit proces výroby materiálu ve velkém množství.