Andrej Danko prosazuje 6% daň (dodatečnou) pro slovenské obchodní řetězce, které nepreferují v dostatečné míře slovenské výrobky. Vybrané prostředky chce poté investovat do tzv. „zelené nafty" 

V rámci prodeje v řetězci se nabízí zejména to zboží, například zelenina, které se v rámci celého trhu pořizuje řetězcem co nejlevněji. Koná se tak proto, aby si řetězec mohl pro sebe určit co největší marži a koncový spotřebitel měl stále peníze na další nákup. V praxi to nejednou končívá tak, a v tom řetězce „poškozují zákazníky", že importované levné rajčátko kupující pořídí sice levně (slovensky rajče = „paradajka", pozn.), avšak jeho kvalita pak ne vždy odpovídá zákazníkovu očekávání. Za poklesem tohoto parametru vězí většinou déle trvající přeprava produktu k zákazníkovi, ale i případně nevhodné skladování. Například tytéž řetězce i v Česku příliš rychle fluktuují své zaměstnance, případně vedoucí prodejen, proto se tomuto trendu nelze divit. Andrej Danko se nediví a pouští se do reformy, prozatím daňové. Řetězce na Slovensku čekají, co z toho nakonec bude, takto se Sputniku vyjádřil mluvčí slovenského Lidlu Tomáš Bezák. 

Kam se podělo přísloví „nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci"? Dnes všichni chtějí všechno, nejlépe zdarma. V tomto smyslu by zákazníci řetězců mohli být opravdu většími patrioty

Strategií řetězců jsou tedy biti tuzemští, v tomto případě slovenští, výrobci. Ti produkují sice kvalitní — produkce nestačí shnít — avšak drahé komodity, takže nakonec končívají stejně zase v zemi; tak jako nedávno víno od českých producentů. Ani na Slovensku není zatím mediteránní klima, aby si výrobci vystačili bez podpory, čistě jen se slunečním svitem. Situace slovenských zemědělců se dá chápat jako odvrácená stránka členství v EU. 

Pokud budou řetězce donuceny odebírat produkci slovenských zemědělců, jistě se situace farmářů zlepší. Ještě se zmíníme o „zelené naftě", kterou se rovněž dodatečná 6% daň řetězcům podmiňuje. Nejde tedy jen o jednostranný projev patriotismu, nýbrž i o chvályhodnou ekologickou reflexi.

Na portálu osel.cz se lze předně dočíst, že „zelená nafta" jest zkapalněním biomasy za vzniku „bioropy". Cestou následné rafinace se bioropa mění na běžné pohonné hmoty — naftu, benzín, letecké palivo… Pod pojmem „zelená nafta" si momentálně lze spíše představit obvyklou naftu s přísadami vzniklými z „bioropy". Nakolik toto podivuhodné pančování paliva ovlivňuje bezproblémový chod motorů, to v Ústavu chemie a biochemie v Českých Budějovicích Sputniku zatím blíže nespecifikovali. 

Jisté je, že trend „zelené ropy" má v sobě racionální jádro, jelikož tradiční ložiska fosilních paliv nejsou bezedná a dříve či později budeme muset řešit i otázku, jak produkovat pohonné hmoty novými a úspornými technologiemi. Napřed se ale musí pomoci zemědělcům, vždyť se z biomasy může získávat běžné palivo. Navíc i zemědělcům musí být dáno si vydělat, aby se i oni mohli stát spokojenými spotřebiteli (řetězců). Takže pokud se věc zdaří, a i vy si na Slovensku budete moci kupovat slovenská rajčata, jistě při tankování na čerpacích stanicích oceníte, že tankované palivo krásně voní po řepce olejce.

Jak to vidí sami zemědělci?

Sputnik se dotázal aktivisty a zástupce nespokojených farmářů Patrika Magdoška, zda by mohl v obecných rysech vystihnout, v čem je problém se slovenskou agrikulturou. Magdoško zastupuje takové spolky jako „Vidiecka platforma" (vidieckaplatforma.sk/), dále různé další spolky od sdružení včelařů po třeba producenty tokajského vína a další.

Na Slovensku dochází už i k bitkám drobných farmářů

Magdoško uvedl, že situace mezi drobnými farmáři je již tak negativní, že dochází i k potyčkám na polích mezi drobnými rolníky. Slovensko podporuje farmáře plošnými dotacemi, které jsou pro všechny rovné, ať farmář dělá cokoli, hlavně aby dělal. Pro farmáři, aby dosáhl na dotaci, plně stačí jen kosit trávu, čímž ale nevzniká hodnota, kterou by konečně mohl od něho odkoupit řetězec. 

Problém se zostřil, zostřený trvá minimálně 100 dnů. Na Slovensku se prosazují tzv. „agrobaroni", kteří skupují půdu a berou malým farmářům jejich de facto výrobní nástroj. To by mohl být konec pro místní farmáře. Vykoupené pozemky se mohou lehko stát spekulací pro developerské firmy, které plochy využijí nezemědělským způsobem. V ČR se vlastně dějí podobné věci, kdy se spekuluje s rozparcelovanými poli, která se nakonec mohou prodat jako stavební parcely. S tímto fenoménem má zkušenost prakticky každý obyvatel městysů a českých městeček, neboť to vidí na vlastní oči. 

Poddimenzování slovenského zemědělství

Slovenští farmáři si stěžovali již i v Bruselu a oprávněnost jejich stížností podpořil generální prokurátor SK Jaromír Čižnár, uvedl Sputniku Magdoško. Slovensko nyní vykazuje malou míru zaměstnanosti na 100 hektarů. Zatímco se takové Polsko může pochlubit 12 pracujícími na oné stovce ha, Česko sedmi, v SK tento parametr činí 2,2 pracujících. Magdoško zdůraznil, že mizí malé farmy a jen zhruba 2,5 % lidí pracuje na půdě, resp. co se týká slovenského venkova. V minulosti bylo do práce na půdě zaangažováno až 10 %.

Slovensko ztrácí miliony, potřebuje reformu

Tragédií je, stěžuje si Magdoško, že Slovensko kupříkladu vyveze za 100 milionů vepřového masa. Zpět se na Slovensko vrací zabalené vepřové maso, ale už za 500 milionů. Pro SK je to ztráta 400 milionů, které by přitom mohly být investovány opět v zemědělství. Připočítáme-li k tomu půdu, kterou kupují zahraniční investoři, lze konstatovat, že slovenská agrikultura degraduje. Přitom projíždíte-li vlakem slovenskou krajinou, vidíte spoustu polí…

Snad není pozdě

Pokud Andrej Danko donutí slovenské řetězce, aby kupovaly u slovenských farmářů, Patrik Magdoško jen doufá, že slovenští farmáři budou mít ještě co dodávat do řetězců. Snaha Danka je chvályhodná, snad nepřichází jako taková pozdě. 

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.