Hrdost, srdcová záležitost — tak popisuje službu u Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky její bývalý příslušník. V jednotce slouží nejlepší z nejlepších českých policistů. Jejich hlavním úkolem je boj proti terorismu a zásahy proti mimořádně nebezpečným pachatelům.

Sputnik o službě v elitní jednotce hovořil s Petrem Šikýřem, bývalým odstřelovačem. Je v Česku zatím poslední sniper, který v ostré akci vystřelil na člověka, aby zachránil dvojici rukojmích.

Jaký to je pocit sloužit v elitní jednotce jakým je Útvar rychlého nasazení?

Šikýř: Pocit sloužit na tak elitním útvaru jako je URNA asi nejde popsat jedním slovem. Je to a byla to srdcovka, která ve mne zůstane dokonce mého života. Po pracovní stránce, i když jsem teď spokojený to bylo nej v mé pracovní kariéře. A každý, kdo prošel tímto útvarem, by měl být hrdý na to, že měl tu čest tam nechat kus svého života. Alespoň já to tak mám.

Bylo obtížné se do útvaru dostat, zejména na pozici odstřelovače?

Na útvar jsem se dostal více méně „náhodou". Když jsem končil policejní školu v Praze objevil se vedle mne téměř dvoumetrový chlap s tím, zda bych nechtěl nastoupit k nim na útvar, že mne mají vytipovaného a „hodil" bych se jim. Přitom jsem byl již zařazen myslím, že to bylo na dopravku.

V té době o OZU vlastně nikdo neslyšel. Byl založen v roce 1981 a mé vyřazení ze školy proběhlo v roce 1983. Samozřejmě jsem na nabídku kývl a jako jediný důvod v mém rozhodování bylo to, že jsem sportoval.

Po příchodu na útvar jsem musel projít psychotesty a fyzické testy. Je pravdou, že v jedné disciplíně a to shyby jsem měl problémy. Měl jsem jako každý druhý, kdo něco nesplnil na zlepšení 6 měsíců, což mi bohatě stačilo k tomu, abych se výrazně zlepšil.

Odstřelovačem jsem se asi mohl stát, že můj táta byl myslivec a měl jsem k dlouhým zbraním vztah. Takže má specializace na útvaru byla odstřelovač — střelec. Každý tam měl dvě specializace, ale každý si musel projít základy všeho, co na útvaru bylo. Například pyrotechnika, paravýcvik a podobně.

Díváte se na akční filmy? Odstřelovači se tam občas také objevují. Jak velký rozdíl je mezi skutečným sniperem a tím na stříbrném plátně?

Ano, rád se dívám na akční filmy, ale musí to mít hlavu a patu. Tedy, aby se děj přibližoval co nejvíce reálu.

A jaký je rozdíl mezi skutečným odstřelovačem a tomu na stříbrném plátně? Ten nejpodstatnější, a to, že ve filmu nejde o skutečný život. Ve filmu se chyba „odpouští". Ve skutečnosti může chyba znamenat fatální následky pro rukojmí nebo zásahovou skupinu

Mohl byste uvést akci, které jste se zúčastnil, a jste na ni hrdý?

Ano, šlo o akci, která měla velký význam pro mě i pro útvar.

O prvním velkém zásahu specializované jednotky Útvaru zvláštního určení, kterého se pan Šikýř zúčastnil jako ostřelovač, si můžete přečíst zde (ССЫЛКА НА ВТОРОЙ ТЕКСТ!!!)

Jaká vlastnost je nejdůležitější pro odstřelovače a proč?

Střelecké schopnosti jsou nepochybně velmi důležitým aspektem při tomto výběru, naštěstí ne však jediným, protože odstřelovač musí být naprosto klidný a vyrovnaný člověk, který je odolný vůči stresovým situacím, které mohou při zákroku nastat.

Samozřejmě se nesmí zanedbávat ani fyzická kondice. Bez odstřelovače je dnes práce speciálních policejních jednotek nemyslitelná. Jasnou řečí hovoří i statistiky a počet zachráněných lidských životů. Odstřelovač by měl velmi dobře analyzovat místo, kde bude prováděn zásah celé jednotky.

Jak si podle vás stojí URNA v porovnání s evropskými zvláštními jednotkami?

URNA nejen v Evropě, ale na celém světě se nemá za co stydět a dovolím si říci, že patří k top. O čemž svědčí třeba mnoho publikovaných úspěchů ze závodů odstřelovačů. Sám si vzpomínám po revoluci v roce 1990, kdy na útvar přijela návštěva z USA, tak po jedné ukázce mi podal jeden její člen ruku a řekl, že o naší technice se nebude raději vyjadřovat, ale ohledně fyzické připravenosti řekl, že jsme na tom daleko lépe než jejich příslušníci.