„To je zřejmé. Nemožnost vzdušné nadvlády je takový neustálý strašák, a proto — kupujte americké zbraňové systémy, zvyšte výdaje na vojenský rozpočet (ať je u vás můžeme používat), rekonstruujte dopravní infrastrukturu za své podle našich pokynů a ne podle svých potřeb, atd., atd.," řekl Sputniku vojenský analytik, velitel organizace Českoslovenští vojáci v záloze za mír, podplukovník Ivan Kratochvíl.

Kratochvíl: Od dob 2. světové války USA a posléze i NATO veškeré své válečné aktivity stavěli na jednoznačné podmínce vybojování vzdušné nadvlády na bojištích. Tato koncepce je obecně správná. Bez vzdušné nadvlády jsou operace pozemních sil i námořnictva většinou odsouzené k neúspěchu. Proto už při prvním pohledu na armádu jakéhokoliv státu můžeme velice lehce usoudit, má-li jeho armáda obranný, nebo útočný charakter. Státy bez expanzivních ambicí staví svou obranu na protiletadlových a protikosmických raketových a dělostřeleckých systémech, které jsou velmi účinné, ale působí především nad vlastním územím. Státy, které mají ambice dosahovat územních zisků, či vnucovat svoji nadvládu druhým, vytvářejí především silné letectvo včetně námořních leteckých uskupení, které jim pak umožní vnucovat své podmínky druhým zemím. Úspěšná realizace této strategie NATO dlouhodobě umožňuje USA vnucovat světu své podmínky. Jako příklad můžeme jmenovat v podstatě veškeré konflikty od 2. světové války až do dneška. Ale nejen konflikty. Sem spadá i odzbrojení Československa, Maďarska, Polska, či devastace postsovětských republik. Ideální kombinací, která se USA velmi osvědčila, je využití zástupných pozemních sil místo US Army ke splnění požadovaného výsledku, tedy podřízení se dané konkrétní zemi. To jsou různé armády loutkových režimů, či džihádistická uskupení například typu Islámského státu. Ve dvou případech to armáda USA nedodržela, a to v Koreji a ve Vietnamu. Tyto dvě války také měly velmi negativní dopad na vnitropolitický vývoj v USA. Pokud tedy USA a tím i NATO přiznávají, že mohou přijít o vzdušnou nadvládu, to znamená, že končí Pax Americana a USA budou opět přinuceny začít dodržovat elementární pravidla slušnosti a mezinárodního práva. Ne, že by chtěly, ale budou k tomu donuceny nově se rodícími velmocemi. Dnes to jsou perspektivně Rusko a Čína, ale svoji roli začíná hrát i Indie a Írán.

Zveřejněním informací o nové strategii NATO pro letectvo ruská média připomínají, že předtím zástupce ministra zahraničí Ruska Alexandr Gruško uvedl, že Moskva zaujímá odmítavé stanovisko ohledně cvičení letectva NATO zdůvodňované ochranou vzdušného prostoru pobaltských států. Můžeme usoudit, že nová strategie leteckých sil NATO považuje za hlavního nepřítele a soupeře na nebi Rusko?

Jednoznačně ano! Sice jako nepřítel není Rusko osamocené, druhým nepřítelem pro USA je Čína, ale teritoriálně z evropského hlediska a tedy oficiálně z hlediska NATO je tím hlavním nepřítelem Rusko. Tím, že pokud si chce USA zachovat pozici neomezeného a nikomu se nezodpovídajícího vládce na Zemi a musí se připravovat na konflikt se dvěma protivníky, dochází i ke změně politiky USA vůči svým spojencům v NATO. Malé, především středoevropské a východoevropské členské země NATO, jejichž dosavadní úlohou bylo mediálně zakrývat expanzi a svévoli USA jako kolektivní vůli, nejlépe pod hlavičkou OSN a jinak prakticky nepřekážet, jsou nyní nuceni urychleně nakupovat americké zbraňové systémy a vytvářet infrastrukturu ve prospěch US Army na evropském bojišti. Historicky víme, že na evropském bojišti se vždy jednalo o expanzi do Ruska. Tedy vynucované 2 % HDP do armády znamenají jednoznačnou přípravu na válku s Ruskem. Cvičení letectva NATO v pobaltských státech není nic jiného, než získání návyků pro piloty první vlny, aby se neztratily v podmínkách nefunkčních navigačních přístrojů, protože ty jim působením prostředků REB (radioelektronického boje) nad územím Ruska a Běloruska fungovat nebudou, až poletí bombardovat Minsk, Moskvu a Petrohrad. Jinak jsou pobaltské státy s většinovým ruským obyvatelstvem pro NATO spíše přítěží. Tedy řečeno jednou větou. Já se domnívám, že ovládnutí ruských surovinových a energetických zdrojů je hlavním smyslem existence NATO a nová doktrína leteckých sil NATO je postavena na vybojování vzdušné nadvlády pro operace pozemních sil, která bude sledovat právě takový cíl. Bohužel…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce