Nabídku na velení jedné z těchto skupin dostal Sergej Sanovský, vojenský instruktor a bývalý zástupce vedoucího výcvikového tábora nacionalistického pluku Azov. Poté, co Sanovský odmítl tuto nabídku, ho SBU unesla a mučila. Nakonec se mu podařilo utéct z Ukrajiny. Korespondent Sputniku nalezl Sanovského v Myanmaru. Nyní Sanovský žádá Švédsko o poskytnutí politického azylu.

„Obyčejný hrdina Majdanu"

Sergej Sanovský se narodil ve vojenské rodině. Před událostmi roku 2014 sloužil ve zvláštní jednotce vnitřních sil, jeho vojenskou specializací je velení zpravodajského oddělení a výcvik odstřelovačů. Účastnil se protestů na Majdanu. „Bylo to jako doušek čerstvého vzduchu. Zdálo se, že moje země opravdu může být změněna k lepšímu," vzpomíná Sanovský.

Během pouličních bojů v Kyjevě Sergej spolu se svým přítelem schoval skupinu devíti rebelů před státními speciálními jednotkami Berkut. Poté, když se snažil přemístit skupinu lidí na bezpečné místo, byl surově zmlácen jednotkou Berkutu. Čelist byla zlomená, téměř všechny zuby měl vyražené. Sanovský strávil dva dny v bezvědomí. Po několika operacích a dlouhé léčbě byl v ukrajinském tisku pateticky nazýván obyčejným hrdinou z Majdanu.

Po opuštění nemocnice Sanovský nastoupil do pluku Azov. Jádro Azovu tvoří radikální nacionalisté a neonacisté. Sergej nebyl nacistou a své názory definuje jako něco mezi liberalizmem a socializmem, ale měl slušnou bojovou praxi. V Azově byl velitelem diverzně průzkumné jednotky, poté nastoupil na pozici zástupce náčelníka výcvikového tábora pluku.

„Tento tábor jsem vytvořil prakticky od nuly. První program pro rekruty Azova jsem vytvořil také já," vzpomíná Sanovský.

V listopadu 2014 důstojník jedné z mechanizovaných brigád Ozbrojených sil Ukrajiny, který se účastnil takzvané protiteroristické operace na Donabsu, představil Sanovského Andreji Lisogorovi. Lisogorov jednal jako neoficiální zástupce a důvěrný představitel Vladimíra Rubana, vedoucího veřejné organizace Korpus důstojníků, která se zabývá výměnou vězňů.

Současně Lisogor organizuje semináře a školení pro účastníky antiteroristické operace na Donbasu (ATO), členy národní gardy, vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny a agenty SBU. Výcvikový plán je velmi specifický. Kromě například trénování střelby a boje s nožem se tu podrobně mluví o tom, jak vázat, mučit a škrtit lidi.

Vztah Lisogora a Sanovského je čím dál pevnější. „Zúčastnil jsem se jeho školení, zároveň jsem absolvoval výcvik ve střelbě a taktický výcvik národní gardy," říká Sergej.

„Škrtili a kroutili genitálie"

Během jednoho ze svých setkání s Lisogorem se Sanovský dozví, že je poradcem vedoucího oddělení kontrarozvědky SBU, generála Alexeje Petrova.

V červnu 2017 Lisogor pozval Sanovského na schůzku do kavárny v rezidenční čtvrti Čajka v Kyjevě. Sanovský tvrdí, že podle přímého rozkazu generála Petrova byla založena síť nelegálních ozbrojených skupin pro provedení aktivních opatření na území Ukrajiny, včetně likvidace osob, které nesouhlasí se současným politickým směrem.

„Řekl, že si vysoce cení mých bojových zkušeností a specifik úkolů, kterou plnila má jednotka. A navrhl mi, abych shromáždil bojovou skupinu z 6 až 8 lidí, nejlépe z bývalých kolegů," říká Sanovský. Přitom dodal, že všechny organizační a technické problémy budou vyřešeny na nejvyšší úrovni, ale oficiálně nikdo z členů této skupiny nikde zapsán nebude.

Lisogor také řekl, že dvě známá úmrtí na Ukrajině jsou výsledkem činnosti skupin, na výcviku kterých se podílel. Právník a jeden z ideologů pluku Azov Jaroslav Babič, který se v červnu 2015 údajně oběsil ve svém bytě na švédské zdi, byl vlastně zabit. „Jeden ho škrtil a druhý mu kroutil pohlavní orgány, aby si Babič nemohl chránit krk. To je jejich běžná taktika," tvrdí Sanovský.

Lisogor nazval jména pachatelů. Je to bývalý bojovník Azovu Sergej Korovin a ještě jeden azovský ozbrojenec s přezdívkou Polubotok. Důvodem k likvidaci byl Babičův konflikt s vedoucím Občanského sboru a bývalým ministrem spravedlnosti Romanem Zvaričem.

Druhou zavražděnou osobou byl plukovník ve výslužbě Hlavního zpravodajského sboru nejvyšších Ozbrojených sil Ukrajiny Vjačeslav Galva. Údajně náhodně zahynul na podzim roku 2014 při výbuchu, když kontroloval stav střeliva na vojenském skladu. Ve skutečnosti byl „náhodný" výbuch organizován nelegální skupinou SBU. Důvodem pro likvidaci Galvy byly jeho kritické názory na politiku v zemi a odmítnutí spolupráce.

Podle Sergeje tyto skupiny stojí za mnoha útoky na politiky, novináře a sociální aktivisty. Někdy členi těchto skupin jen vyhrožovali, oběti pak šly na policii, aby požádaly o pomoc. Ale místo pomoci se jen takovým způsobem dostávaly „pod dohled" tajné služby. Lisogor uvedl, že bylo provedeno několik desítek akcí. „Pokud chápu dobře, tyto skupiny měly zastrašovat a likvidovat nejen politické oponenty vlády, ale také ty, kdo nechtěl spolupracovat, nebo zpochybňoval režim. Kromě toho tyto skupiny byly používány jako hrubá síla i v ekonomických konfliktech," říká Sanovský.

Přitom Lisogor neustále zdůrazňoval, že činnosti skupin byla schválena Petrem Porošenkem a že generál Petrov je přímo podřízen pouze ukrajinskému prezidentovi, nikoli velení SBU.

Sergej drsně odmítl nabídku Lisogora. „Chtěli ze mě udělat kata. Já jsem voják, nikoli kat," říká Sanovský. Lisogor reagoval na odmítnutí výhružkou, že pokud Sergej někomu prozradí podrobnosti jejich rozhovoru, tak bude při nejlepším zaškrcen někde na ulici.

Redakce Sputniku ví také o ještě jedné podobné situaci s dalším ukrajinským vojenským instruktorem. Ten je teď mimo Ukrajinu. Jemu stejnou nabídku předložila Irina Rubenštejnová — blízká přítelkyně a zaměstnankyně Lisogora, která se formálně zabývá administrativním vedením ve veřejné organizaci Ukrajinský protiútok.

„Skákal mi po páteři"

V momentě posledního rozhovoru s Lisogorem už Sanovský nebyl v Azovu, ale účastnil se cvičení v jiných útvarech národní gardy a ukrajinské armády. Byl definitivně zklamán oficiálním vládním kurzem. „Každým rokem je to horší a horší, v zóně ATO dochází k opilství a rabování. Vojáci zůstávají bez zásob, zato v Kyjevě politici kradou celé vagóny," vysvětluje Sergej.

Dostal nápad — organizovat protestní akci proti politice v zóně ATO, proti pozemkové a penzijní reformě a přivést na ni bývalé veterány — členy ATO. Podal žádost o schválení akce vedení města a to ji přijalo. Ale protestní akce se neuskutečnila.

„10. července 2017 mi vyrazili dveře u bytu. Lidé v uniformě křičí „SBU". Žádné povolení k domovní prohlídce, žádné dokumenty! Neodporoval jsem, ale přesto mě silně zbili. Jeden mi doslova skákal po páteři," vzpomíná Sanovský. V bytě byla v té chvíli Sergejova těhotná manželka Taťjana.

Sergeje odvezli do budovy SBU, kde s ním nejdříve mluvil vyšetřovatel a potom pracovníci oddělení kontrarozvědky. „Nutili mě, abych se přiznal k absurdním věcem. Že jsem plánoval státní převrat, vraždu prezidenta a ministrů. To je nesmysl! Ale oni požadovali přiznání k tomuto nesmyslu a nahrávali to na video. A hlavně požadovali, abych s nimi spolupracoval," vypráví.

Jedním z pracovníků byl právě ten Alexandr Poklad, s nímž Sergeje seznámil Lisogor. Právě ten ho začal mučit — převážně dusit. „Pro člověka je hrozné zůstat bez kyslíku. U nás se většinou dusí. To funguje," říká Sanovský. Potom mu navlékli plynovou masku a pustili do hadice pepřový plyn. Bili ho elektrošokem a kroutili páteř. Sergej souhlasil, že vše podepíše a po dvanácti hodinách mučení a bití ho pustili.

„Mysleli, že mě dostali, ale já jsem přešel do útoku," říká Sanovský. Nafotil zranění současně v několika lékařských klinikách a podal oznámení ve věci únosu a mučení k Národnímu protikorupčnímu úřadu Ukrajiny (NPUK). Na úřadě se odmítli tímto případem zabývat, a proto advokát Sanovského Sergej Titorenko ze sdružení Fortecija podal žalobu k soudu. Řízení bylo nakonec zahájeno a předáno z NPUK na vojenskou prokuraturu.

Zatímco advokát jedná se soudem a prokuraturou, Sanovský se rozhodl stáhnout. Změnil telefon, nejdříve se skrýval v cizích bytech v Kyjevě, potom odjel do Podněstří a odtud do Moldavska. Tam žil několik měsíců, manželka k němu přijížděla.

„Jednou mi na WhatsApp zavolal Poklad. Řekl, že ví, kde jsem a že on je také v Kišiněvě. Řekl, že se musíme setkat. Že s nimi musím spolupracovat, jinak to bude moc špatné. Zřejmě trestní stíhání ze strany prokuratury je pro ně velmi nebezpečné a oni chtěli, abych vzal svá slova zpátky. Jakoby jsem souhlasil se setkáním, domluvili jsme se na zítra na 12:00. Pro každý případ jsem se pojistil tím, že jsem nahrál videorozhovor a odjel jsem s manželkou do Bulharska," vzpomíná Sergej.

V Sofii dostal Sanovský zprávu od advokáta Titorenka, že nutně musí odjet někam daleko, nejlépe do Asie a přečkat to. Poté advokát přestal brát telefon. „U něho a jeho mámy začali dělat domovní prohlídky, myslím, že se vylekal," říká Sanovský.

Sergej se rozhodl skrýt v Myanmaru, vyřizuje si elektronické vízum. Ale jen tak opustit Bulharsko se nedaří. Na letišti na pasové kontrole je i s manželkou zadržen. Policejní důstojník říká, že je to na žádost Interpolu. Ale na žádné další otázky neodpovídá. Sanovský se proto rozhodne požádat o politický azyl.

„Úplně vykulil oči. Okamžitě mě propustili, dovedli k letadlu. Skandál nemají zapotřebí. A zadrželi mě nejspíše na základě neformální dohody s SBU. Drželi by mě a potom předali našim. Z Bulharska vyváželi lidi na Ukrajinu v kufru auta," říká Sergej.

Z Myanmaru se Sergej pokoušel spojit s advokátem, ale marně. Odoperovali mu páteř poškozenou během výslechů. Chtěl tam požádat o politický azyl, ale v misi OSN mu vysvětlili, že v zákonech Myanmaru takový pojem vůbec neexistuje.

Nyní si Sergej a jeho žena vyřizují politický azyl ve Švédsku a jsou pod policejní ochranou.

Rangún — Bangkok — Stockholm — Moskva

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce